Houževnatost, píle, tvrdá práce a vůle jít nezlomně za svým cílem přinášela ovoce. Jeho bilance je úctyhodná 345 zápasů a 28 gólů v první lize za Duklu Praha, Olomouc, Slavii Praha, Teplice a Bohemians Praha 1905, angažmá v tureckém Trabzonsporu (41 zápasů a 1 gól), jednatřicet zápasů a jedna branka v první bundeslize v barvách Eintrachtu Frankfurt. A to nejlepší nakonec jednačtyřicet utkání a čtyři góly za národní mužstvo včetně účasti na dvou evropských šampionátech (1996 a 2000).

Přestože největších úspěchů dosáhl vytáhlý zadák mimo Plzeňský kraj, na západ Čech nedá dopustit. Narodil se v Karlových Varech, dětství prožil ve Stráži u Tachova, ve Škodě Plzeň prošel rukama legendárního mládežnického trenéra Josefa Žaloudka, pod koučem Jiřím Lopatou debutoval v dresu s okřídleným šípem ve druhé lize. Po skončení hráčské kariéry trénoval dlouho dívčí a ženské týmy ve Viktorii Plzeň, s rodinou žije v Přešticích. „Mám tady kořeny, cítím se tu doma. Jsem Západočech jako poleno,“ směje se Karel Rada.

Za osudové pokládá setkání s trenérem Josefem Žaloudkem. „Byl to on, kde mě z UD Tachov přivedl do Plzně. Bydlel jsem na internátě ve Skvrňanech, studoval učební obor s maturitou mechanik-seřizovač obráběcích strojů a hrál za dorost Škodovky. „Pepa Žaloudek byl velice náročný, některé jeho metody byl tvrdé a jako mladí jsme to někdy těžko kousali. S odstupem času jsme mu ale museli dát za pravdu, protože nás dobře na dráhu profesionálního fotbalisty připravil,“ přiznává Karel Rada.

Ještě před vojnou v Dukle Praha si ho v Plzni vytáhl trenér Jiří Lopata do druholigového áčka. „Jako osmnáctiletý bažant jsem sbíral zkušenosti vedle ostřílených borců Luďka Kopřivy, Miloše Paula, Honzy Homoly či Pepíka Kovačiče. Byl jsem běhavý, důrazný, a tak jsem většinou hrál osobní obranu na klíčové hráče soupeře. Nebyla to velká zábava, ale já byl za šanci vděčný, byla to velká škola,“ říká.

Eduard Kubata v době, kdy trénoval ženy Viktorie Plzeň.
LEGENDY VIKTORIE: Kubatův splněný klukovský sen

Prvoligové ostruhy získával na začátku devadesátých let v pražské Dukle, kde ho pak trenér Dan Matuška doporučil do Olomouce. Tady si pod trenérem Karlem Brücknerem svými výkony udělal jméno, zahrál si evropské poháry a debutoval v české reprezentaci. Bylo to 13. prosince 1995 v přátelském utkání s Kuvajtem, který Česká republika vyhrála 2:1 a Karel Rada odehrál celý zápas.

Vrcholem jeho kariéry bylo Euro 1996 v Anglii. Tři utkání ve skupině proti Německu, Itálii a Rusku stejně jako čtvrtfinále s Portugalskem proseděl na lavičce náhradníků, ale pak se dočkal absolvoval celé semifinále proti Francii i finále proti Německu.

Duel s Francií skončil bez branek a rozhodoval penaltový rozstřel. Karel Rada zahrával pátý pokutový kop za stavu 4:5. „Byly to hrozné nervy, pociťoval jsem obrovský tlak. Kdybych to nedal, jeli bychom domů. Naštěstí jsem penaltu proměnil, Francouzi šestou penaltu nedali, vzápětí se trefil Míra Kadlec a byli jsme finále. V něm jsme sice Německu podlehli 1:2 v prodloužení zlatým gólem Bierhoffa, ale celkově to byl obrovský úspěch českého fotbalu,“ zdůrazňuje vicemistr Evropy, který rád vzpomíná i na zahraniční angažmá v Turecku a v Německu, stejně jako na působení v české lize ve Slavii, Teplicích a Bohemians, kde v sedmatřiceti letech kariéru zakončil.

Úspěšný je Karel Rada i v roli trenéra ženského fotbalu. V plzeňské Viktorii prošel od žactva přes juniorku až k prvoligovému celku žen, jako první kouč v historii přivedl český ženský tým na evropský šampionát, když se dvakrát zúčastnil Eura do 17 let. Už čtyři sezony vede český národní celek žen. Padesátiletý Karel Rada s manželkou Vlaďkou vychovali dvojčata Adélu a Elišku. „Utíká to, holkám už je dvaadvacet let. Adéla studuje v Plzni a hraje fotbal za Spartu, Eliška byla půl roku na zkušené v Austrálii, teď studuje v Praze a věnuje se bojovým sportům,“ dodává Karel Rada.