Do Viktorie zamířil ze Sparty, se kterou se nerozešel v dobrém. Ve věku, kdy mnozí jeho vrstevníci v lize už skončili. „Cítil jsem se zdravý a přišlo mi zbytečné to balit. Navíc Plzeň jsem chápal jako novou výzvu. Trénoval tu Jarda Šilhavý, kterého jsem znal jako výborného kluka. Rok tu působil pan Šádek, byl tu i Franta Mysliveček, kterého jsem rovněž znal z dřívějška. Smlouvu jsem podepsal na dva roky s tím, že tu zakončím kariéru,“ vypráví Pavel Horváth.
Fotbalovou kariéru prodloužil o sedm let
Jenže v životě nikdy nevíte, co vám osud ještě nachystá. A netušil to ani Pavel Horváth, který dokázal ve Viktorii prodloužit svoji kariéru o sedm sezon. Spoluvytvářel plzeňskou fotbalovou pohádku, stal se ikonou úspěšného klubu, který do té doby většinou jen pendloval mezi první a druhou ligou.
Osudové bylo setkání Pavla Horvátha s dalším symbolem neuvěřitelného vzestupu Viktorie, trenérem Pavlem Vrbou. „Vybíral si do Plzně hráče, které znal. Mužstvo si postupně sedalo, nikdo nový neměl žádný problém do týmu zapadnout. Většinou odložení hráči v Plzni pod trenérem Vrbou pookřáli, rychle se adaptovali a byli úspěšní,“ míní Horváth. V kabině respektovaný vůdce, na hřišti špílmachr a tvůrce hry, který ji skvěle četl. Nepatřil mezi sprintery, ale hru dokázal zrychlit překvapivými a na milimetr přesnými přihrávkami i na čtyřicet metrů.
Viktoria předváděla fotbal, který bavil diváky. „Byl plný akcí a šancí, po kterých padaly góly. Přicházely výsledky a na fotbal chodilo v Plzni čím dál více lidí. Fanoušci se ztotožnili s našim příběhem odložených hráčů a chtěli to vidět naživo,“ vysvětluje si zvýšený zájem.
Partě kolem Pavla Horvátha narůstala křídla. Doletěla až k titulům mistra a opakované účasti ve skupinách Ligy mistrů a Evropské ligy. Kapitán Viktorie si zahrál proti velkoklubům FC Barcelona, AC Milán, Manchester City, Bayern Mnichov, Atlético Madrid či SSC Neapol.
Vybrat jediný zápas, na který v kariéře nikdy nezapomene, podle něj nelze. „Byla jich spousta. Jediné, co asi mohu vyzvednout, je můj první start za národní mužstvo (v únoru 1999 proti Belgii) a pak zápas v dresu Viktorky v utkání play-off Ligy mistrů v Kodani, kdy jsem poprvé na hřišti uslyšel znělku Ligy mistrů,“ vzpomíná.
Když se loučil 2. června 2015 ve čtyřiceti letech s aktivní hráčskou kariérou, v benefičním zápase mu tleskala zaplněná Doosan Arena. „Bylo to fantastické. A já, který brečím i popadesáté při Hříšném tanci, jsem měl co dělat, abych unesl nejen svoji rozlučkovou řeč, ale i celkovou atmosféru zápasu přijela spousta osobností z oblasti sportu i kultury, k nimž cítím velký respekt, na tribunách byli skvělí diváci, kteří mně dávali znát, že jim nejsem lhostejný a něco pro ně znamenám,“ cení si přízně fanoušků plzeňské Viktorie muž, který jim sedm let rozdával radost.
Trenérem Domažlic, Sokolova, Viktorie B a Příbrami
Už sedmou sezonu sbírá Pavel Horváth zkušenosti v roli trenéra, jako hlavní kouč si vyzkoušel třetí ligu v Domažlicích a v béčku Viktorie, druhou ligu na lavičce Baníku Sokolov a nejvyšší soutěž v Příbrami. „Zejména za působení v Sokolově jsem rád, posbíral jsem hlavně pozitivní zkušenosti, které využiji v další kariéře,“ říká Pavel Horváth, který pomáhal přepisovat dějiny Viktorie Plzeň.
Nyní je asistentem trenéra Viktorie Plzeň Michala Bílka.
