Do povědomí fanoušků se urostlý forvard zapsal už při své premiéře v dresu Škodovky v duelu proti Spartě. Souboj posledního s prvním překvapivě vyhrála domácí Škodovka 2:0. První zápas jarní poloviny sezony se hrál na MDŽ v mrazivém počasí na trávníku pokrytém uválcovaným sněhem.

OBLOUČKEM DO SPARŤANSKÉ BRANKY

Favorizovaná Sparta přijela s hvězdami Chovancem, Strakou, Haškem, Bílkem, Skuhravým, Lavičkou, ale do Prahy odjela s prázdnou. Velkou zásluhu na tom měl Antonín Rosa, který v 15. minutě technickým obloučkem přehodil daleko od branky stojícího gólmana Stejskala. Lišácký gól. Ve druhé půli přidal druhou branku kapitán Miloš Paul a senzace byla na světě. Trenér Sparty Václav Ježek po zápase ocenil Rosův gól, který označil za geniální lob.

„Pamatuji si, že jsme hráli v kopačkách s naříznutými koženými špunty, aby z nich vylezly šrouby a my se mohli na zasněženém promrzlém trávníku lépe pohybovat,“ přidává vzpomínku na utkání Antonín Rosa, který s fotbalem začínal na hřišti u Labe v Českých Kopistech. „V patnácti letech jsem přestoupil do Roudnice, kde jsem studoval střední zemědělskou školu. Ve studiu jsem pokračoval na Vysoké škole zemědělské v Praze a fotbal hrál v divizi střídavě za Roudnici a Litoměřice. Chtěly mě ligové Teplice, táta mně však přestup povolil až půl roku před promocí,“ vypráví inženýr, který ve žlutomodrém dresu odehrál v první a druhé lize 73 utkání a vstřelil v nich 42 branek.

O šikovného střelce usilovala Sparta, Tepličtí však dvakrát jeho přestup zamítli. Potřetí už to podle přestupního řádu nešlo a Rosa si mohl vybírat mezi Spartou, Slavií, Bohemkou a Ostravou. „Nakonec mě trenér Pospíchal přesvědčil, abych šel do Bohemky. V konkurenci reprezentačních útočníků Hrušky, Janečky a Mičince jsem se ovšem jen těžko prosazoval. Přesto se mi podařilo vstřelit hattrick proti Prešovu a zároveň už po devíti vteřinách nejrychlejší gól v historii československé ligy,“ připomíná rekordní zápis střelec, který v Ďolíčku vydržel rok a půl a měl namířeno do Interu Bratislava, jenže náhoda ho zavedla do Plzně.

„Vyrazili jsme s manželkou z Ústí, kde jsme u jejích rodičů bydleli, do Bratislavy, abychom si prohlédli nový byt. Kvůli poruše auta jsme se museli vrátit do Ústí a já ve městě potkal Václava Ryse, tehdy trenéra Škodovky. Nabídl mi, jestli nechci jít za ním do Plzně, a já nabídku přijal. Ještě večer jsem zavolal do Bratislavy, že jsem si to rozmyslel a přestupuji do Plzně,“ líčí svoji cestu na západ Čech.

ROSA HRÁL DO 42 LET

Kromě vítězného gólu Spartě přidal na jaře 1987 další tři prvoligové branky, na záchranu to bohužel nestačilo. Dvakrát ještě skóroval na podzim ve druhé lize, ale v lednu 1988 se rozhodl odejít do Blšan, které tehdy hrály krajský přebor. „I po pětatřiceti letech mám dodnes výčitky, že jsem z Plzně brzy odešel, hlavně kvůli trenéru Zdeňku Michálkovi, který můj přestup do Plzně zařizoval,“ mrzí i po letech Antonína Rosu, který se v Plzni sešel se svým kamarádem z vojny v Dukle Tábor Vladimírem Vašákem.

„Na Plzeň vzpomínám velice rád, kromě Míry byli či jsou mými kamarády spoluhráči Vašek Lavička, který už bohužel není mezi námi, Miloš Paul, Eda Kubata, pozdější bývalý ředitel Viktorie Plzeň Milan Košan, také bubeník skupiny Turbo Jirka Lang a Vláďa Kašpar z Vejprnic, s nímž se stýkám dodnes,“ říká Antonín Rosa, který se později do Plzně vracel jako prodejce zeleniny, jejímuž pěstování se doma v Českých Kopistech věnoval. „Pamatuji si na velké fronty na květák před hlavní bránou Škodovky, kde jsme měli stánek,“ usmívá se Antonín, jehož tchánem byl Otto Trefný, legendární lékař hokejové reprezentace, který zemřel před dvěma lety.

V Blšanech zažil dva postupy a profesionální kariéru končil v jihočeské Studené, kde měl blšanský boss František Chvalovský masokombinát. Antonín i tady střílel góly jako na běžícím pásu a týmu pomohl z II. třídy až do krajského přeboru, který hrál až do svých dvaačtyřiceti let.

S manželkou Martinou vychovali syna Antonína a dceru Veroniku, oba mají titul inženýra. Antonín byl rovněž ligovým fotbalistou a dnes působí jako fotbalový expert O2 TV Sport. „Kromě dětí nám dělají radost i vnučky Justýnka a Julinka. Do penze jsem šel předčasně v šedesáti letech, důchod si užívám přes zimu v Českých Kopistech a od jara do podzimu na chalupě u Máchova jezera. Jezdím na kole, plavu, rybařím a s kamarádem myslivcem chodím lovit,“ dodává třiašedesátiletý Antonín Rosa.