„Oba jsme ze severu, Tomáš z Ústí nad Labem, poznali jsme se ale až na vojně ve VTJ Tachov. Já se po vojně vrátil na půl roku do Teplic, které tehdy spadly do třetí ligy, Tom přišel do Plzně ze Slavie,“ vysvětluje Miroslav Janota.

Oba v Plzni vytvořili nerozlučnou dvojici. „Byli jsme pořád spolu. Tím, že jsme byli odjinud, spoluhráči nám přezdívali Marťani,“ směje se. „Kamarádství nám vydrželo doteď, pravidelně se potkáváme, ostatně z Ústí do Teplic je to pár kilometrů,“ dodává.

Miroslav Janota přišel do Plzně za trenéra Jiřího Lopaty, který mu dal šanci ve druhé lize. V červnu 1993, už za kouče Zdeňka Michálka, se radoval z postupu do nově vzniklé první české ligy. Premiéru v nejvyšší soutěži si jako většina jeho tehdejších spoluhráčů odbyl v domácím utkání proti Slavii. Pražané ve Štruncových sadech vyhráli 2:0 góly Jiřího Novotného v samém závěru zápasu. „Dodnes to mám před očima, v ochozech bylo 15 tisíc diváků,“ vzpomíná urostlý stoper. „Měli jsme výborné mužstvo, přitom hodně mladé. Spousta kluků se později prosadila ve špičkových českých klubech, především ve Slavii,“ připomíná.

V Plzni zažil několik trenérů. „Nejraději vzpomínám na Zdeňka Michálka, to je plzeňská legenda. Když jsem na začátku roku 1999 odešel z Plzně do druholigového německého Uerdingenu, kam mě díky svým kontaktům nasměroval sportovní manažer Miloš Paul. Trénoval tam Nizozemec Hank Ten Cate, který později dělal asistenta v Barceloně, v Chelsea a jako hlavní kouč vedl Panathinaikos Atény a Ajax Amsterodam. Musím ale říci, že Zděnda Michálek by ho strčil do kapsy,“ míní.

„Dobře jsem v Plzni vycházel i s dalšími trenéry, Jaroslavem Hřebíkem nebo Antonínem Dvořákem. Rád vzpomínám i na Petra Uličného, i když jsme se v závěru mého angažmá v Plzni nepohodli. To se však v životě stává,“ říká muž, který na Viktorii nedá dopustit.

„Rád se sem vracím, prožil jsem tu kus krásného života. Viktorce držím pořád palce, i když se jí teď moc nedaří. Klobouk dolů před tím, co za trenéra Vrby dokázala. Plzeň mám v srdci napořád, jsem hrdý na to, že jsem za Viktorku hrál,“ vyznává se fotbalista, který po skončení angažmá v Uerdingenu hrál v Německu v nižších soutěžích.

Kopačky obouvá i ve svých jednapadesáti letech, hraje na severu Čech třetí třídu za béčko Baníku Modlany. „Z obrany jsem se posunul na hrot útoku a jsem nejlepší střelec týmu,“ pyšní se kanonýr, který na podzim vstřelil béčku Bíliny pět gólů. „Klukům se to líbí, rádi mně přihrávají. Zvykli si totiž, že když skóruji, dám po zápase do placu bublinky,“ vypráví Miroslav Janota, který už šestnáct let provozuje v Teplicích prodejnu s fotbalovou výstrojí.

„Před čtyřmi lety jsem ještě založil stavební firmu a díky mým kontaktům v Německu je práce dost. Je legrační, že já, který uměl postavit zeď jen na hřišti před velkým vápnem, podnikám ve stavebnictví, ale funguje to,“ usmívá se.

V podnikání mu pomáhá 27letý syn Miroslav z prvního manželství, kromě toho má z druhého manželství desetiletého Jakuba. „Oba to zkoušeli s fotbalem, ale na ligu to není. Hlavní je, že mi oba dělají radost,“ dodává Miroslav Janota.