Poprvé přišel rodák ze Székesféherváru do styku s češtinou v roce 2005, kdy přestoupil do 1. FC Slovácko. „To jsem na vlastní kůži poznal, že jsou maďarština a čeština dva naprosto odlišné jazyky. Začátky v Česku pro mne byly těžké, nerozuměl jsem ani slovo. Po tréninku se mi nikam kvůli jazykové bariéře nechtělo. Řekl jsem si, že takhle to dál nejde. Koupil jsem si slovník, začal šprtat slovíčka a postupně skládal jednoduché věty. Hodně mi pomohli spoluhráči ve Slovácku, hlavně Milan Petržela, který si mě vzal na starost a byl mým učitelem češtiny,“ usmívá se Ferenc Róth, který s fotbalem začínal v rodném městě, v klubu FC Féhervár prošel od žáčků až do mužů.

DO ČR VE 26 LETECH

Maďarský dorostenecký reprezentant debutoval v první lize v osmnácti letech na levém kraji zálohy. Talentovaný fotbalista s ostrou levačkou uměl střílet góly, už po roce přestoupil do týmu Zalaegerszegi TE, kde působil tři sezony a s týmem vybojoval mistrovský titul. „Pak ale klubu došly peníze a já se vrátil do FC Féhervár,“ vypráví Ferenc.

Další štací byl slavný Ujpest FC, který spolu s Ferencvárošem patří mezi dva neslavnější kluby v Maďarsku. „Bylo to nešťastné angažmá, trefil jsem se do doby, kdy v klubu rovněž nebyly peníze. To se mi v další kariéře stalo víckrát, třeba i v Bohemce, která mi dlužila. Asi jsem takové kluby přitahoval,“ usmívá se Róth, který po krátkém působení v Ujpest FC přestoupil do Lombard Pápa FC, kde střílel jeden gól za druhým.

„Nejvíce vzpomínám na zápas v Budapešti proti Ferencvároši. Po první půli jsme prohrávali 0:3 a vypadalo to na debakl. O přestávce v kabině nám promluvil do duše majitel klubu a my byli jako vyměnění. Vstřelil jsem hattrick a brali jsme bod za remízu 3:3,“ popisuje Ferenc Róth duel, který obrátil jeho život vzhůru nohama.

Martin Knakal v dresu Viktorie Plzeň.
LEGENDY VIKTORIE: Rodina má přednost, říká Martin Knakal

Dostal nabídku ze Slovácka a po 215 zápasech a 33 gólech v elitní maďarské lize se v 26 letech stěhoval do České republiky. Tehdy nemohl tušit, že se Česko stane zemí, kde natrvalo zakotví a založí tu rodinu. Poté přestoupil do Viktorie Plzeň, kde pod trenérem Stanislavem Levým dosáhl na šestou příčku v první lize. „Na trenéra Levého vzpomínám velmi rád. Náročný kouč, nikomu nic neodpustil, ale měl i smysl pro legraci, dokázal fotbal odlehčit,“ vypráví Ferenc, který působil v Plzni dvě sezony do léta 2008.

„Absolvoval jsem ještě letní přípravu pod novým trenérem Jaroslavem Šilhavým, ale nebyla mi prodloužena smlouva a já v srpnu přestoupil do druholigové Bohemky. Ještě předtím jsem v Plzni potkal svoji osudovou lásku Aničku. Bylo to při dokopné. Už jsem tehdy hrál za béčko, ale kluci z áčka mi řekli, abych šel na dokopnou s nimi. Moc se mi nechtělo, ale jsem moc rád, že jsem je tenkrát poslechl. S Aničkou máme krásné dcery Kristýnku a Adélku,“ vyznává se Ferenc, který na Štědrý den oslavil 43. narozeniny.

Po odchodu z Plzně hrál dva roky za Bohemians Praha 1905, se kterými postoupil do první ligy. Poté střílel góly za třetiligové Ovčáry, hrál rok v Německu za Zenting. Po návratu do Plzně působil v divizní Doubravce. Hájil také barvy Žichovic a Bukovce, a loni na podzim nastoupil do čtyř zápasů v krajském přeboru za TJ Zruč.

ŠUMAVA I FOTBAL

S rodinou bydlí ve Zruči, kde má společný plot s dalším bývalým viktoriánem Martinem Knakalem. Pracuje jako vedoucí skladu ve firmě v Plzni na Borských polích, která se zabývá výrobou komponentů pro automobilový průmysl. „Mám pod sebou čtyřicet lidí, je to náročné, ale nestěžuji si,“ říká Ferenc Róth, jenž si s rodinou zamiloval Šumavu.

„Máme na Špičáku apartmán a mým koníčkem je teď horská turistika,“ usmívá se muž, který s fotbalem končit nechce. „Chci od jara hrát třetí třídu za Železnou Rudu,“ dodává Ferenc Róth.

Václav Lavička (vzadu).
LEGENDY VIKTORIE: Gólman, který si uměl zjednat respekt