Někdo se do historie Viktorie zapsal výrazným písmem jako hráč, další zase jako trenér. Zdeněk Michálek je výjimečný tím, že dokázal obojí.

S fotbalem začínal v SK, později Lokomotivě Plzeň. Talentovaný útočník převyšoval své vrstevníky a už v sedmnácti hrával na škvárovém hřišti na Borech za muže divizi. V devatenácti pak přestoupil do ligové Škody Plzeň.

„Dostat se do Škodovky, to byl sen každého fotbalisty v Plzni a okolí. Ještě v Lokomotivě, kdy jsem měl před vojnou, se na mě jezdili dívat z Rudé hvězdy Cheb a z Dukly Tachov. Nakonec jsem ani na vojnu nešel, dostal jsem modrou knížku. Těsně předtím jsem se vyučil mechanikem kancelářských strojů, ale do zaměstnání jsem už nenastoupil, protože jsem začal hrát ligu,“ vzpomíná na svůj příchod do Škody Plzeň Zdeněk Michálek.

„V té době byli v mužstvu Vacín, Lopata, Plass, Böhm, Mysliveček, Mudra, Hopp, Franta Čaloun, z těch mladších Sudík nebo Bakič. Já byl v devatenácti letech v mužstvu nejmladší. Trenérem byl tehdy Vlastimil Chobot,“ vypráví. V sestavě se postupně přemístil z útoku do defenzivy, nejčastěji nastupoval ve stoperské dvojici vedle reprezentanta Františka Plasse nebo na kraji obrany.

V dresu s okřídleným šípem odehrál v první lize 142 zápasů a vstřelil 18 gólů. Zahrál si i v památném souboji proti Bayernu Mnichov v Poháru vítězů pohárů v roce 1971, rok předtím se spolu s oddílovým kolegou Františkem Plassem zúčastnil s výběrem českých ligových hráčů pod názvem Český lev zájezdu do Jižní Ameriky. „Pod legendárním trenérem Rudolfem Vytlačilem jsem prožil něco, na co vzpomínám celý život. Bylo to před mistrovstvím světa v Mexiku a my si zahráli před šedesáti tisíci diváky proti národním týmům Peru, Chile, Uruguaye a Kolumbie,“ líčí nezapomenutelné zážitky.

Úspěšnou hráčskou kariéru přeťala ve třiceti letech operace přetržené achilovky. Začala tak ale jeho neméně úspěšná dráha trenéra.

Stal se postupně asistentem trenérů Pospíchala, Dočkala nebo Pluskala. Získané zkušenosti bohatě zúročil v roli hlavního kouče celkem pětkrát s Viktorií postoupil do první ligy, v roce 1994 s mužstvem skončil na pátém místě. „Byl to vhodně složený tým z kvalitních mladých hráčů Šmejkal, Drahorád, Skála, Michal Čaloun, Bečka, Purkart, Vágner, Vlček a další. Řada z nich se prosadila v nejlepších českých klubech a někteří z nich, třeba Vlček, Vágner či Šmejkal, i do reprezentace,“ připomíná Michálek.

Kromě pěti postupů s Viktorií přivedl do vyšší soutěže dvakrát německý Regen, do třetí ligy pak Tachov i Domažlice a stal se tak postupovým specialistou. „Něco na tom asi bude. Pohybovat se v popředí tabulky, bojovat o postup, to je něco, co mne motivovalo a hnalo dopředu. Bavilo mě hrát o nejvyšší mety,“ usmívá se muž, pro kterého je Viktoria klubem jeho srdce. „Několikrát jsem si z Viktorky odskočil jinam, ale pokaždé jsem se rád vracel. Živit se fotbalem v jednom klubu po celý svůj sportovní život, to se každému nepoštěstí,“ vyznává se třiasedmdesátiletý legendární hráč i trenér Viktorie Plzeň.