První rok jeho angažmá v týmu saudskoarabské druhé nejvyšší fotbalové soutěže se podobal pohádce.

Bývalý ligový gólman Plzně, Chebu, Teplic a řecké Škoda Xanthi Jiří Krbeček bojoval s mužstvem po boku českého kouče Oty Dolejše o postup mezi saudskoarabskou elitu. Až porážka v posledním zápase rozhodla, že tým Abha Club neskončil na druhé postupové příčce, ale obsadil čtvrté místo.

I tak vládla v klubu velká spokojenost. „Před odletem na dovolenou do Česka jsme dostali od vedení klubu prémie a podepsali jsme smlouvu na další sezonu,“ vzpomíná Jiří Krbeček, který po návratu ze Saudské Arábie podstoupil u plzeňského ortopeda Zbyňka Krause úspěšnou operaci náhrady kyčelního kloubu a v červenci se už opět hlásil v Abha Clubu.

V té době zdaleka netušil, že jeho angažmá v Saudské Arábii se chýlí ke konci. „Absolvovali jsme s mužstvem letní přípravu a všechno běželo, jak má. Jediné, co nás zarazilo, bylo, že ze slibovaných čtyř posil přišel do týmu jen jeden fotbalista, i když se vedení klubu netajilo cílem v nové sezoně postoupit do nejvyšší soutěže,“ vypravuje zkušený trenér brankářů a otec fotbalových dvojčat Tomáše a Lukáše Krbečkových.

I bez avizovaných posil vstoupil Abha Club do nové sezony úspěšně, po třech kolech měl na kontě šest bodů a patřila mu třetí příčka. „Ve třetím kole jsme vyhráli po velmi dobrém výkonu 2:0, když zápas mohl klidně skončit 6:0, tolik jsme měli v utkání šancí. Všichni nás za předvedený výkon chválili, spokojeni byli i fanoušci. Když nám po zápase vedení klubu oznámilo, že s námi chce mluvit, čekali jsme pochvalu a zvláštní prémie. Jenže místo toho nám oznámili, že u mužstva končíme. Místo prémií přišel vyhazov. Nemohl jsem tomu uvěřit a trvalo dlouho, než jsem se z toho šoku vzpamatoval,“ kroutí hlavou ještě dnes Jiří Krbeček.

Československé trio Ota Dolejš, Jiří Krbeček a Ondrej Duda vystřídali trenéři z Tunisu, které si přivedl nový hlavní sponzor. Bez jediného náznaku, že by s jejich prací panovala nespokojenost.

Jejich odvolání bylo překvapením i pro média. „Hned poté, co vedení klubu oznámilo, že u mužstva končíme, volalo nám asi dvacet novinářů. Všichni byli překvapeni a nechápali to,“ říká Krbeček.

„Bylo to velmi nečekané. Volal jsem Ivanu Haškovi a ten mi vysvětlil, že takhle to tam chodí. Řekl mi, že šejkové s vámi klidně půjdou jeden den na večeři a druhý den vás od mužstva odvolají. A vidíte, jemu se vzápětí stalo to samé, za dva týdny po našem rozhovoru Hašek skončil také,“ připomíná Jiří Krbeček, který je doma v Česku už od poloviny října.

„Po vyhazovu nám zaplatili zpáteční letenky a současně je zrušili našim manželkám, které za námi měly za dva týdny přiletět. V Abze jsme zůstali ještě deset dnů, než se vyřídila výstupní víza. A čekali jsme, že se třeba ozvou některé jiné kluby, ale k ničemu takovému nedošlo.“

Jiří Krbeček se svými kolegy Otou Dolejšem a Ondrejem Dudou zvažují, že se obrátí na FIFA, aby dostali vše, na co mají nárok.

„Pravda je, že jsme obdrželi peníze do posledního dne, co jsme byli u mužstva. Jenže s klubem máme smlouvu až do května příštího roku a z těch peněz jsme neviděli ani dolar. Přitom ve smlouvě je jasně dáno, že se obě strany musejí řídit řády FIFA. A ty jasně říkají, že zbytek smlouvy nám musí být vyplacen. Zvažujeme, že se na příslušnou instituci FIFA obrátíme,“ plánuje.

Jiří Krbeček se domů vrátil v polovině října a od té doby je bez angažmá. „Jsem ve spojení s Petrem Koubou, který má brankářskou školu.

„Zvažujeme, že bychom zřídili pobočku jeho školy v Plzeňském kraji. Tady nic takového není a pracovat s mladými talentovanými gólmany je potřeba. Ve hře je i možná nabídka na práci v zahraničí, konkrétně v jednom thajském klubu. Uvidíme, co z toho všeho vzejde,“ dodává s nadějí v hlase Jiří Krbeček.