Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Musím se přiznat, že zápasy emotivně velice prožívám. Kdybyste mě potkali v poločase v kabině, když se hraje špatně nebo jste měli možnost sledovat na lavičce závěr zápasu s Bohemkou, tak byste byli možná šokovaní, jak se chovám. Vykřičím se ale při zápase a na tiskovce už jsem klidný,“ vysvětloval už s úsměvem změnu svého chování trenér Viktorie Plzeň.

Málem ztratit vyhraný zápas v závěru utkání, to musí být pro srdce trenéra obrovský nápor. Nepíchlo vás v něm po vyrovnávací brance Bohemians?

Na EKG jsem sice byl naposledy možná před dvaceti lety, ale srdce mám asi zdravé, když ten nápor vydrželo. Je i dost trénované, podobné infarktové zápasy jsem na podzim prožil v domácích utkáních proti Kladnu a proti Mladé Boleslavi.

Věřil jste za stavu 2:2, kdy do konce utkání chyběly čtyři minuty a váš tým měl na hřišti jen devět hráčů, že zápas ještě vyhrajete?

Upřímně říkám, že ne. Spíš jsem čekal, že dostaneme ještě třetí gól a nezískáme ani ten bod.

Potom ale přišel přímý kop Horvátha ze středu hřiště a vítězná gólová hlavička Rady…

Je to už potřetí, kdy jsme z takové situace vstřelili gól, který nám v závěru zápasu přinesl vítězství. Proti Kladnu, Mladé Boleslavi a teď proti Bohemians. Přemýšlím o tom, jestli bychom neměli na tom místě, odkud vždy centruje Pavel Horváth, neměli postavit pomník.

Dobře rozehraný zápas jste si zkomplikovali dvěma zbytečnými vyloučeními. Vyvodíte z toho důsledky?

Tohle nemůžeme jen tak přejít a já to s hráči, kterých se to týká, budu řešit. Obě červené karty jsme nedostali po vynucených chybách, ale po našich individuálních taktických chybách. Tohle se prostě nesmí stávat. Dali jsme rychlý gól, který nás ukolébal. Mysleli jsme si, že už se nemůže nic stát. Jenže se toho dělo na můj vkus až moc.

Dojde i na pokuty?

Určitě, pokuty padnou.

Vzpomenete si, kdy jste naposledy koučoval v utkání jen devět svých hráčů?

Ano, naposledy to bylo při utkání v malém fotbale. Ale abych ve velkém fotbale koučoval od 28. minuty deset hráčů a od 76. minuty devět hráčů, tak to jsem ještě nikdy nezažil.

Viktoria dosáhla po první polovině soutěže pod vaším vedením šestadvaceti bodů. Dosavadního nejvyššího počtu, pětadvaceti bodů, dosáhl s Viktorií trenér Jaroslav Hřebík na podzim roku 1995. Jak vnímáte skutečnost, že jste překonal s mužstvem čtrnáct let starý klubový rekord?

Jsem rád, že jsme nejvyšší podzimní bodový zisk překonali. Chtěl bych ale zdůraznit, že to není jen zásluha moje a hráčů. Je to také úspěch vedení, managementu Viktorie a všech lidí kteří se v klubu kolem fotbalu točí. Já šel vloni na podzim do Viktorie proto, že je to ekonomicky stabilní klub, že má kvalitní kádr a vysoké cíle. Jsem rád, že Plzeň je v tabulce tak vysoko, protože vzhledem k tomu, co všechno se tu pro fotbal dělá, si to zaslouží.