Celou sezonu vedl mužstvo Marek Votípka, který z trenérského řemesla zřejmě hodně pochytil od svého otce Václava Votípky, který bohaté trenérské zkušenosti uplatňuje v současné době na lavičce Horní Břízy.

Jsou vítězství v soutěži na poslední chvíli, ale jsou prvenství jasná, kdy je vítěz znám delší dobu. Přesně to je případ SK ZČE. Tři kola před koncem jste měli devítibodový náskok a vše bylo jasné. Proč jste přebor vyhráli?
Měli jsme v soutěži nejkvalitnější mužstvo složené z nejkvalitnějších hráčů. Mladí hráči chtěli bojovat, měli snahu se ukázat a někteří si tak i řekli o místo v áčku. V případě našeho prvenství je nutno konstatovat, že jednoznačně rozhodla kvalita. Nic jiného.

Poslední dvě kola jste v roli vítěze ale vysoko prohráli v Bolevci s béčkem a podlehli jste i doma Dýšině. Bylo rozhodnuto, o nic jste už nehráli a na hráče zřejmě padlo sebeuspokojení.
Na poslední dva zápasy jsme nastupovali oslabeni o některé hráče, které si trenéři áčka vybrali do svého týmu, který zachraňoval krajský přebor. Byla to třeba celá stoperská dvojice a naše obrana potom nebyla tak pevná a chyběla tam zkušenost. Projevilo se to na výsledcích. I proto jsme v Bolevci dostali sedm gólů a doma od Dýšiny čtyři.

Dobře pracující kolektiv se skládá z jednotlivců, kteří se pro úspěch celku obětují. Přesto jsou jedinci, o kterých lze hovořit jako o stálých oporách. Určitě tomu tak bylo i u vás.
Samozřejmě, že náš úspěch byl kolektivním dílem, přesto musím některé opory jmenovat. Především stoper Jan Marek, který se vypracoval tak, že poslední dvě kola hrál za áčko. Dále kapitán Luděk Rous, Vláďa Skora a samozřejmě Tomáš Kraus, střední záložník a opravdový dirigent týmu.

V městském přeboru byli určitě soupeři, které jste zvládli celkem lehce, ale také celky dělající vám problémy.
Nejvíc jsme se natrápili s mužstvy, která na nás vyrukovala s tvrdou hrou. Naše mladé mužstvo je technické a proti tvrdě hrajícím celkům chvíli trvalo, než jsme si na to zvykli a prosazovat jsme se začali, až když jsme vstřelili první gól. Třeba na půdě posledního Bukovce jsme se trápili, nebo na Spartě, kde jsme vstřelili góly až v samotném závěru. Prostě celky ze spodních pater nám daly zabrat daleko víc než mužstva z horní poloviny tabulky. S těmi jsme takovou práci neměli.

Kromě vašeho celku byly určitě i v jiných osobnosti, vyčnívající herně nad ostatními. Kdo se vám zamlouval nejvíc?
Jednoznačně Gren, hrající trenér Dýšiny. Ten je herně hodně vysoko a pro mě je velkou osobností přeboru. Potom samozřejmě čněli nad ostatními hráči béček, kteří je chodili posilovat z kádrů prvních týmů. Třeba za Bolevec proti nám nastoupili kluci hrající krajský přebor a hned to na hře jejich mužstva bylo znát.

Postoupili jste do krajské soutěže a Royal I. B třída je rozhodně náročnější, než byl městský přebor. Určitě ale chcete v roli nováčka obstát.
Vlastně jsme postoupili do neznáma. V městském přeboru jsem každého soupeře znal, věděl jsem o hráčích a ke každému utkání jsem si měl dopředu co říct. To o našich soupeřích na podzim zatím nevím. Pokud ale chceme uspět, musíme především bodovat doma. Přestože se budeme půl roku okoukávat, na vlastním hřišti nesmíme ztrácet body. Chtěli bychom do skupiny C, kde hrály mužstva z Plzně, Vodní stavby a béčko Rapidu.

Hráčský kádr pro vyšší soutěž dozná od léta zřejmě některých změn.
Do áčka by měli přejít dva hráči. Pro nás to znamená nahradit je a navíc ještě pro I. B třídu náš kádr trochu rozšířit. Mám představu alespoň o čtyřech posilách. Hráče mám vyhlédnuté a uvidíme jek dopadnou jednání s jejich kluby. Všechno je zatím otevřené.