Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Petr Knakal, stoper Viktorie Plzeň, tuhle šanci dostal v sobotním přípravném duelu v Německu proti Norimberku, kam obrovitý forvard v lednu přestoupil.

„Moc jsem se na to utkání těšil. Zahrál jsem si celých devadesát minut a hodně si to tím pádem i užil. Bránit tak skvělého borce, to se vám hned tak nepoštěstí,“ říká 191 centimetrů vysoký zadák Západočechů.

Petr Knakal, po odchodu Smejkala do Teplic nejvyšší hráč Plzně, dostal jasný úkol. „Při hře jsme si Honzu Kollera předávali společně s kolegou ze stoperské dvojice Tomášem, při standardních situacích jsem ho ale bránil já,“ říká strážce ´fotbalové věže´.

Dá se vůbec Koller ve vzduchu porazit, když vám chybí jedenáct centimetrů? Takový rozdíl ve výšce je totiž mezi oběma fotbalisty. „Nějaký ten souboj se vyhrát dá, ale rozhodně ne všechny,“ poznamenává smířeně Knakal.

Při zápase se občas spolu dali do řeči. „Říkal jsem Honzovi žertem, že ho mám na starosti, že ho budu otravovat celý zápas. A že ho budu škrábat, strkat a kousat. On mi v klidu odpověděl, že mu to vůbec nevadí, že je na to zvyklý. Oba jsme se tomu nakonec zasmáli,“ dává k dobru scénku z hrací plochy Petr Knakal.

Plzeňský obránce si prý vůbec neoddechl, když Koller po šedesáti minutách vystřídal. „Naopak, bylo mi líto, že Honza už jde ze hřiště. Chtěl jsem si to užít až do konce zápasu. Starosti mi neubyly, na trávníku zůstal Řek Charisteas a to je také pěkný dlouhán,“ připomíná stoper Viktorie.

I když Koller na jeden gól nahrál a jeden vstřelil sám, Knakal měl ze zápasu dobrý pocit. „Takových zápasů není nikdy dost. Zkušenosti, které v nich naberete, jsou k nezaplacení,“ míní.

Vytáhlý stoper má radost ještě z jedné věci. Oproti jiným sezonám se mu zatím vyhýbají zranění. „Hlavně, abych to nezakřikl. Zdraví je nejdůležitější, bez něj nemůžete nic,“ uvědomuje si hráč, který snad už strhnul nálepku věčného smolaře.

„Sice mě během zimní dřiny bolí celé tělo, ale to přejde. Mnohem horší by bylo, kdybych kvůli zranění nemohl trénovat,“ dodává.