Pětici reprezentantů spojuje nejen dres českého národního mužstva na probíhajícím mistrovství Evropy, ale společnou mají ještě jednu věc – všichni se učili fotbalové abecedě na západě Čech.

Petra Čecha připravoval v dorostu Viktorie Plzeň trenér brankářů Jiří Krbeček. „S Petrem jsme začali spolupracovat v jeho patnácti letech, když přešel ze žáků do mladšího dorostu. Už tehdy bylo patrné, že je mentálně dál než jeho vrstevníci. Měl stanovené priority, nenechal se ničím rozptylovat, fotbal byl u něj na prvním místě. Dokonale se koncentroval na trénink od první do poslední minuty. Byl rovněž perfektně vedený z domova, velice skromný, velký kliďas," vzpomíná Krbeček.

Talent Petra Čecha byl už tehdy zřejmý, přesto i on musel projít složitým obdobím. Jeden čas měl potíže s obratností. „Vzniklo to tím, že během necelých dvou let, od patnácti do sedmnácti, vyrostl o šestnáct centimetrů. Najednou byl samá ruka samá noha, a tak trochu si se svým tělem nevěděl rady. Zaměřili jsme se na koordinaci pohybů a Petr obrovskou pílí hendikep brzy překonal," vzpomíná trenér.

Živel už od mada

Obránce David Limberský prošel ve Viktorii pod trenérským vedením Zdeňka Michálka. Legendární kouč se poprvé s blonďatým štírkem setkal v ligovém dorostu.

„Byl to takový lumpík, trochu živel. Už tenkrát mu nechybělo sebevědomí. I když nastupoval proti starším protihráčům, nebál se chodit s nimi do soubojů nebo jim udělat kličku. Já mám takové hráče rád a proto jsem mu fandil," říká Michálek, který si Limberského později vytáhl v 19 letech do tehdy druholigového A mužstva Viktorie.

„Premiéru za muže odehrál v prvním jarním kole proti Chomutovu. Nastoupil po přestávce na levou stranu obrany místo Káníka. Na těžkém terénu přispěl výborným výkonem k výhře 1:0 a v základní sestavě už zůstal," připomíná zkušený kouč.

Malý postavou, ale velký kopací technikou a fotbalovým myšlením. Takový byl už v mládežnických týmech plzeňské Viktorie záložník Vladimír Darida.

Své místo na slunci si ale musel tvrdě vybojovat. „Vláďa byl malý vzrůstem a kondičně tím pádem oproti svým vrstevníkům zaostával. Byl to ale jen první dojem, kterého on vlastně proti soupeři, jenž ho tím pádem podceňoval, dokázal díky svému obrovskému citu pro fotbal a myšlení využít," říká Václav Mrázek, trenér mládeže Viktorie, který Daridu vedl v dorostu. Vláďa se musel vyrovnat i s další velkou překážkou. Lékaři objevili, že trpí celiakií a musel začít dodržovat bezlepkovou dietu. „Tím se ale na druhé straně začal řešit jeho problém s výškou, začal rychleji růst. S přibývajícími centimetry získával větší sebevědomí," vzpomíná Mrázek.

Slavia asi lituje

Talent nezapřel už jako malý žák ani Petr Jiráček. „Už tenkrát měl velké předpoklady, byl pohyblivý, důsledný, levák s dobrou kopací technikou. Už v žácích patřil k tahounům mužstva," vypráví trenér Stanislav Galisz, který vedl Petra ve starších žácích Baníku Sokolov.

I Jiráček se musel vyrovnat s hendikepem. „V období kolem patnácti šestnácti let byl ještě oproti ostatním hráčům menší. I kvůli tomu neuspěl v dorostu Slavie Praha, kam ze Sokolova odešel. Na Slavii s ním neměli trpělivost a poslali ho zpátky. Vrátil se a všechny hendikepy postupně odstranil, nevzdal to. Šel si za svým cílem a to rozhodlo," je přesvědčen Galisz.

Jiráčkovi později nahrálo, že ve své kariéře kráčel postupnými kroky. „Zlepšoval se i díky vzestupu fotbalu v Sokolově, kde prošel přes divizi do druhé ligy a potom i do první ligy. Kdyby šel hned do nejvyšší soutěže, byl by to pro něj příliš velký skok, který by možná nezvládl," myslí si sokolovský trenér.

Tomáš Pekhart začínal s fotbalem v Sušici v šesti letech. „Máma mi říkala, že už když jsem byl v jejím břiše, tak jsem ji hrozně kopal," směje se reprezentační forvard.

V Sušici nastupoval s Tomášem za starší žáky Jonáš Bartoš. „Tomáš nás už od mala převyšoval a bylo vidět, že má talent. Začínal v obraně, pak se posunul dopředu. I když byl třeba o tři roky mladší než soupeři, dokázal se prosadit. Dřel, trénoval i sám. Bylo jasné, že má fotbal moc rád," říká Bartoš.

V Klatovech nastupoval po boku Pekharta i současný hráč klatovského týmu Dan Matějka.

„Tomáš byl na svůj věk velký, silný a rychlý. Fotbal bral vážně, ale jinak to byl velký vtipálek. Nezapomenutelné byly cesty autobusem na zápasy, kdy ze zadního sedadla bavil celý tým," usmívá se Matějka.