VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Fotbal, to je můj život, říká Kevin Keegan

GLASGOW - Když požádáte příznivce FC Liverpool, aby vám vyjmenoval nejslavnější fotbalisty v historii klubu, jméno Kevin Keegan mezi nimi nebude chybět. Idol fanoušků Liverpoolu a Hamburku sedmdesátých let a dvojnásobný držitel Zlatého míče patří mezi nezapomenutelné postavy evropského fotbalu. DENÍKu poskytl exkluzivní rozhovor!

15.9.2007
SDÍLEJ:

Kevin KeeganFoto: DENÍK

Dnes je mu šestapadesát let a žije s manželkou poblíž skotského města Glasgow. Ve stejném městě provozuje bývalý kouč anglické reprezentace fotbalový cirkus, kde si mladí adepti i veteráni mohou vyzkoušet zábavnou formou svoje technické dovednosti.

Prošedivělý, šarmantní a věčně usměvavý elegán si během nabitého programu v zábavném a sportovním centru Braehead vGlasgowě našel čas a ochotně poskytl Deníku exkluzivní rozhovor.

Vzpomenete si na svoje fotbalové začátky?

Pro fotbal mě získal můj otec. Byl horníkem, tvrdě pracoval a moc chtěl, abych se měl v životě lépe než on. I proto mě přivedl k fotbalu. Byl mým prvním trenérem, velmi náročným a důsledným. Probíral se mnou fotbalovou abecedu krok za krokem. Až když jsem dokonale zvládl jednu věc, mohli jsme přejít k další.

Postavil jste se jako mladý chlapec hned do útoku?

Ne, do deseti let jsem byl brankářem. Až potom se ze mne stal útočník.

Kdy jste podepsal první profesionální smlouvu?

Ve dvaceti letech, to jsem přestoupil v létě 1971 za pětatřicet tisíc liber do Liverpoolu. Předtím jsem od šestnácti do dvaceti let hrál čtvrtou divizi v malém klubu Scunthorpe United.

Vybavíte si váš první ligový gól v dresu FC Liverpool?

Je to už strašně dlouho a spoustu událostí ze své kariéry si už nepamatuji, ale tenhle okamžik se mně vryl do paměti. Bylo to v mém prvním ligovém zápase za Liverpool na stadionu Anfield Road proti Nottinghamu Forest. Trefil jsem se už ve dvanácté minutě.

Váš start v Liverpoolu byl přímo raketový, brzy jste se ve své kariéře dočkal velkých úspěchů. Kterých z nich si vážíte nejvíce?

V roce 1973 jsme s Liverpoolem získali po sedmi sezonách mistrovský titul a v tom samém roce vyhráli Pohár UEFA. Ve finále jsme porazili Borussii Mönchengladbach 3:2 a já vstřelil dva góly. To byly krásné roky. Rád také vzpomínám na spolupráci se svým kolegou v útoku Johnem Toshackem.

V roce 1977 jste k velké lítosti fanoušků opustil Liverpool a přestoupil do německého klubu SV Hamburk. Proč právě tam, nelákala vás například španělská nebo italská liga?

Měl jsem s Liverpoolem dohodu, že mě uvolní klubu, který za mě zaplatí částku půl milionu liber, což byly na tehdejší dobu obrovské peníze. A Hamburk byl jediný ochoten tuhle sumu okamžitě zaplatit.

V Hamburku jste strávil tři sezony a sklízel jeden triumf za druhým. Vyhrál jste bundesligu a dvakrát jste se v jeho dresu stal držitelem Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Může být v kariéře fotbalisty větší pocty než získat Zlatý míč?

Moc si vážím toho, že patřím do společnosti takových fotbalistů, jako byli Bobby Charleton, Best, Cruyff či Platini. Ale ještě více mě potěšilo, když mě v jedné sezoně zvolili hráči anglické ligy za nejlepšího fotbalistu sezony. To byla pro mě ta největší pocta.

V roce 1980, to vám bylo devětadvacet let, jste se vrátil do Anglie, překvapivě do průměrného Southamptonu. Proč právě tam, když jste měl nabídky

i z jiných, a mnohem významnějších evropských týmů?

Chtěl jsem odejít do Juventusu Turín a vyzkoušet si italskou ligu. Jenže manželce se do Itálie nechtělo, a tak jsem kývl na nabídku Southamptonu, kde jsem strávil dvě sezony.

Potom jste hrál ještě dva roky za Newcastle United a po dalších dvou sezonách jste ukončil aktivní hráčskou kariéru. Neobvyklé bylo vaše loučení, kdy jste po posledním utkání nastoupil přímo na trávníku oblečen do dresu Newcastlu do vrtulníku a vznesl se nad stadion…

Na ten okamžik nikdy nezapomenu. Bylo to hrozně dojemné, byl jsem plný emocí. Dodnes mám v paměti, jak se stadion stále zmenšoval, až mi z očí zmizel docela. Byl to neuvěřitelný zážitek.

Potom jste se na osm let vytratil z fotbalové scény a s rodinou žil celou dobu ve Španělsku. Nebylo vám líto, že jste s fotbalem skončil? Nestýskalo se vám po něm?

Ne. Bylo to mé zcela svobodné rozhodnutí. Chtěl jsem skončit na vrcholu sil a užívat si odpočinku. Zdravý, spokojený, šťastný. Za osm let ve Španělsku jsem si dokonale odpočinul a věnoval se golfu, tenisu a především rodině. Když jsem hrál fotbal, neměl jsem na rodinu čas. Ve Španělsku jsem si to vynahradil.

Výraznou stopu jste zanechal i v anglické reprezentaci, kde jste odehrál 63 zápasů a vstřelil 21 gólů. Vybaví se vám ještě v paměti opakovaný kvalifikační zápas na ME

z roku 1975 v Bratislavě proti Československu?

To víte ž e ano. První zápas se pro mlhu nedohrál a opakoval se druhý den znovu. Bylo to pro nás mrzuté utkání. Vedli jsme sice 1:0, ale nakonec jsme prohráli 1:2 a přišli o účast na mistrovství Evropy v Jugoslávii. Dokonce si vzpomínám, že jsem byl kapitánem mužstva a nahrál jsem Channonovi na první gól. Z toho duelu mám doma ještě schovaný anglický dres.

Málokomu se v kariéře poštěstí reprezentovat svoji zemi v roli hráče i trenéra. Vám se to podařilo. Vedl jste anglickou reprezentaci na mistrovství Evropy vNizozemsku a Belgii v roce 2000. S mužstvem jste ale nepostoupil ze skupiny…

V Holandsku jsme sice porazili Německo, ale potom jsme dvakrát prohráli o gól s Rumunskem a Portugalskem, i když jsme v obou zápasech vedli. To bylo pro mne velké zklamání. Náš tým byl natolik silný, aby ze skupiny postoupil, ale chybělo nám více štěstí.

Pár měsíců po šampionátu podlehla Anglie ve Wembley v kvalifikaci na MS Německu a vy jste hned na tiskové konferenci po zápase oznámil svoji rezignaci. Co vás vedlo k tak rychlé reakci?

To utkání mělo zvláštní atmosféru. Byl to poslední zápas na starém stadionu Wembley, po něm začala rekonstrukce slavného stánku. A já po nezdaru v Nizozemsku neuspěl s mužstvem ani ve Wembley. Došlo mi, že za takové situace nemá cenu pokračovat dál.

Dvakrát jste se stal nejlepším fotbalistou Evropy. Koho vy sám považujete za nejlepšího hráče své éry a kdo se vám naopak líbí ze současných hráčů?

Z mé generace stavím nejvýše Franze Beckenbauera a Johanna Cruyffa. Ze současných fotbalistů se mně moc líbí Steven Gerard.

Když byste měl vybrat nejlepšího z trojice českých fotbalistů: Tomáš Rosický, Petr Čech a Pavel Nedvěd, koho byste zvolil?

Petr Čech rozhodně patří k nejlepším gólmanům na světě. Nejvíce se mně ale líbí Pavel Nedvěd. Je sice už na konci kariéry, ale stále je to vynikající a velice komplexní fotbalista. Zejména v sezoně, po které získal Zlatý míč, hrál fantasticky.

Zahrajete si ještě občas za staré pány Liverpoolu?

Ne. Cítím se relativně zdráv, i když jsem po několika operacích. Do balonu si kopnu ve svém fotbalovém cirkuse v Glasgow, ale na celý zápas se už necítím. Navíc stará garda Liverpoolu je jen pro hráče do padesáti let a mě je už šestapadesát (smích).

Vaším koníčkem je kromě golfu i hudba, v polovině sedmdesátých let jste dokonce zvítězil v soutěži Superstar. Uvažoval jste někdy, že byste se mohl živit jako zpěvák?

To ne, ale účast v soutěži Superstar pro mne byla zábavou, chtěl jsem zkusit něco jiného než fotbal. Pár dnů před finále soutěže jsem ale uklouzl, zranil se a skončil v nemocnici. Málem jsem o účast v soutěži přišel, ale nakonec jsem do televize šel a soutěž vyhrál.

Poslední otázka se nemůže týkat ničeho jiného než fotbalu. Čím je pro vás tahle okouzlující hra, která fascinuje stamiliony lidí na celé zeměkouli?

S fotbalem můžete zažít úplně všechno, úspěch i pád, slávu i zatracení.

Fotbal je také o cestování, o poznávání nových lidí, můžete získat nové přátele. Tím vším je pro mne fotbal, je to můj život.

15.9.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Asistenční pes s vámi nesmí, slyšela vozíčkářka v obchodu

Pavel Vrba

Vrba: Máme co napravovat

Disco tanec v Lokomotivě

Plzeň – Soutěž startuje v neděli v 8:30 hodin.    

SLEDUJEME ON-LINE

Volební místnosti se zavřely

/FOTOGALERIE/ Voliči v Česku rozhodovali o tom, jaké složení bude mít nová Sněmovna, a tím i budoucí vláda. Svými hlasy ovlivní také to, co přinesou příští zákony nebo jakou podobu bude mít státní rozpočet minimálně na příští rok. Určovat by to mohli zástupci 31 stran a hnutí, práh dolní komory ale v roli poslanců překročí jen menšina z nich.

Opilý řidič havaroval u Chotíkova. Nikdy si přitom neudělal řidičák

Plzeňsko - Posilněn alkoholem a bez řidičského průkazu usedl za volant jednatřicetiletý řidič, který v noci na sobotu havaroval u Chotíkova na Plzeňsku. Kromě toho, že nadýchal bezmála dvě promile, se ukázalo, že nikdy nevlastnil řidičák.  

Hubník: Škoda první půle

Lugano (od zvláštního zpravodaje deníku) – Utkáním proti Luganu naskočil znovu do mužstva po dlouhé pauze zaviněné vleklým zraněním. Svůj návrat si ale kapitán Viktorie Roman Hubník představoval určitě jinak. Jeho tým prohrál v Luganu 2:3 a ani on sám neměl svůj den.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení