Oblékne si dres, obuje kopačky a postaví se do obranné čtveřice na post stopera. A ve svých dvaapadesáti letech čelí nájezdům útočníků soupeře, často mladších o dvě generace.

„Jsme malý klub, nemáme žáky ani dorost. Už pět let zpátky máme existenční problémy kvůli nedostatku hráčů. Mladých je málo, a když jsou, tak moc nechodí. Za Vysokou Libyni hraji už desítky let a je mi líto, kdyby klub zanikl. Kdybychom ho jednou zrušili, už by se nejspíš nikdy neobnovil. Proto se my starší snažíme stále pomáhat,“ říká Jaroslav Kučera.

Jako kluk hrál basketbal za rodný Hlučín. Z městečka na Ostravsku se pak jako voják ocitl v Kralovicích, kde se oženil a žije tady s rodinou. „Chtěl jsem tu hrát i fotbal, ale řekli mi, že takových hráčů mají dost. Tak jsem to zkusil u sousedů ve Vysoké Libyni a jsem tu už jednatřicet let,“ vypráví.

Když mu bylo třicet, utrhl si křížový vaz v koleni a přestal hrát fotbal. Koleno ho ale zlobilo, a šel proto na operaci. Ta se podařila a Jarda se v šestatřiceti letech vrátil do mužstva jako aktivní hráč.

V neděli si poprvé v životě zahraje před televizními kamerami v rámci projektu Můj fotbal živě. ČT sport bude od 10.10 hodin vysílat živě utkání Sokol Kozojedy – TJ Vysoká Libyně. „Všichni v týmu to považujeme za vrchol. V okolí je spousta lepších klubů i hráčů, ale my, mužstvo ze čtvrté třídy, budeme říkat: Byli jsme v televizi,“ směje se obránce, který má do utkání velkou motivaci. „Manželka mi říkala, že když budu v televizi, koupí mi nové kopačky, abych mohl pokračovat v kariéře. Tak to se musím snažit,“ usmívá se se Jaroslav Kučera.