Vstřelit čtrnáct gólů v šesti zápasech, to se hned tak každému nepovede. Dvacetiletý křídelní útočník přeštické rezervy Tomáš Půta to ale dokázal. Rychlý fotbalista, který si díky své technice rozumí s míčem, vede s velkým náskokem tabulku střelců I. B třídy skupiny B.
Má tak velkou zásluhu na tom, že jeho týmu patří po osmi odehraných podzimních kolech druhé místo, se ztrátou čtyř bodů na vedoucí Křimice. Gólů v jeho podání mohlo být ještě více, ale v prvním kole Tomáš nehrál kvůli zranění, v osmém kole v derby v Dobřanech nastoupilo přeštické béčko rovněž bez nejlepšího střelce soutěže, který onemocněl covidem.
„Měl jsem kašel, rýmu, teploty, ale naštěstí to nebylo tak hrozné. Mrzelo mě, že jsem nemohl v Dobřanech nastoupit. Prohráli jsme 0:1 a utrpěli jedinou podzimní porážku,“ lituje talentovaný fotbalista, kterého tak covid nejspíš obral o další branky.
Čtrnáct gólů v I. B třídě nastřílel na podzim kromě Tomáše Půty také tachovský Lukáš Hudec ve skupině A, ale ten nastoupil v osmi zápasech a na rozdíl od Tomáše mohl dávat i z pokutových kopů. „Já na penalty nechodím, na to je v našem týmu určený kapitán,“ vysvětluje mladý muž, který patří k velkým talentům přeštického fotbalu.
„Tomášovou předností je rychlost, je silný na míči a má výbornou koncovku. Je to pravák, ale má i velmi dobrou levou nohu. Jeho nevýhodou je subtilní postava, potřeboval by zesílit. Dobré je, že má fotbal rád a chce na sobě i nadále pracovat,“ hodnotí svého svěřence trenér přeštické rezervy Pavel Dobrý, který hrával například za Viktorii Plzeň či Dynamo Drážďany.
Pro šikovného fotbalistu by nemusela být I. B třída konečnou stanicí. „Tomáš s námi už rok a půl trénuje, dvakrát už byl v divizi připraven na střídačce. Má talent a počítám s tím, že by měl postupně dostat v áčku více příležitostí. Určitě má perspektivu a záleží na něm, jak případnou šanci uchopí,“ říká Stanislav Purkart, bývalý ligový fotbalista Viktorie Plzeň a trenér přeštického áčka, které vévodí divizní skupině A.
Tomáš Půta pochází ze sportovní rodiny, jeho otec Jiří hrál házenou za Bolevec, strýc Roman dokonce extraligu za Kovopetrol Plzeň. Tomáš se nepotatil, začal hrát fotbal – v Přešticích, ve Viktorii Plzeň, v Senku Doubravka a znovu v Přešticích. „Asi jsem to s nohama uměl lépe než s rukama, a tak mě táta dal na fotbal,“ usmívá se Tomáš.
To, že si Tomáš zvolil fotbal, těší jeho dědu Jiřího Půtu staršího, který si v dresu Slovanu Karlov zahrál i divizi. „Tomášovu kariéru sleduji, fandím mu. Je to šikovný fotbalista, s míčem to umí a je to střelec. Měl by ale být průbojnější, více zdravé fotbalové drzosti by mu prospělo,“ říká na adresu svého vnuka dlouholetá karlovská opora.
Vzorem přeštického kanonýra je Portugalec Ronaldo. „Obdivuji ho za to, co ve fotbale dokázal a šel si tvrdě za svým cílem. Proto je nejlepším fotbalistou na světě,“ vzhlíží ke své modle Tomáš, který krátce nakoukl do divize.
„Bylo to proti Hořovicím, sice jen na dvě minuty, ale pro mě to byl zážitek a velká motivace do další práce. V Přešticích je výborné mužstvo, spousta kvalitních fotbalistů, od kterých se můžu učit,“ cení si absolvent strojní průmyslovky, který vloni zkoušel vysokou školu, ale kvůli koronavirové epidemii ji ukončil.
„Distanční výuka mně nevyhovovala, na začátku studia to není to nejlepší,“ domnívá se přesvědčený Tomáš, který nyní pracuje na směny jako operátor CNC strojů v soukromé firmě na Borských polích.
„Věřím, že se mi podaří skloubit práci s fotbalem. Doufám, že se ještě na jaře soutěže rozběhnou. Chtěl bych pomoci béčku k postupu do I. A třídy a nasbírat další starty za áčko v divizi. A jednou si třeba zahrát i třetí ligu, kam se áčku, věřím, podaří postoupit,“ dodává Tomáš Půta.
Splní se mu jeho přání?
