Fotbalu obětoval všechno, i svůj osobní život, nikdy se neoženil. Pardon, vlastně ženatý byl, a to s fotbalem. Nic jiného než fotbal pro něj neexistovalo. Úsilí, které milovanému sportu věnoval, se mu však vrchovatou měrou vracelo v podobě výsledků jeho žáků.

Málokterý český mládežnický trenér se může pochlubit výchovou tolika úspěšných fotbalistů. Náročnou Žaloudkovou fotbalovou školou jich prošla v Plzni spousta, kteří se později dokázali prosadit v nejvyšší československé či české soutěži, v reprezentaci a také v zahraničí.

Výčet úspěšných svěřenců, kteří se proslavili jako hráči a někteří z nich i jako trenéři, je dlouhý. Připomenout alespoň několik známých jmen není rozhodně na škodu - Miloš Paul, Jaroslav Šilhavý, Vítězslav Lavička, Karel Rada, Daniel Šmejkal, Petr Vlček, Jiří Skála, Radomír Havel, Robert Vágner, Pavel Fořt, Martin Fillo a mnoho dalších.

Největší chloubou Žaloudkovy „stáje“ je bezpochyby Pavel Nedvěd, hvězda světové velikosti. Rodák ze Skalné u Chebu získal za rok 2003, po Josefu Masopustovi teprve jako druhý český fotbalista v historii, Zlatý míč. Na svého osudového trenéra ale nikdy nezapomněl, ani v době největší slávy. „Byl to můj druhý táta. Člověk, který víc myslel na ostatní než na sebe. Především jemu vděčím za to, co všechno jsem ve fotbale dokázal,“ prohlásil Nedvěd krátce poté, co převzal nejvyšší poctu, Zlatý míč.

Jeho fotbalový učitel už mu tehdy nemohl pogratulovat. Více než sedm let před tím prohrál nerovný boj s rakovinou a poslední prázdninový den roku 2003 odešel do fotbalového nebe.

Na kolenou se ocitl nejen obránce Radim Řezník, ale celá Viktoria Plzeň.
Další ztráta Viktorie. Přijdou změny?

„Vzpomínky na Pepu jsou stále živé. Miloval fotbal, obětoval mu úplně všechno, často na úkor vlastního zdraví. Byl náročný, přísný, ale na druhou stranu měl zlaté srdce a udělal by pro vás úplně všechno. V mých očích je to člověk, který zásadním způsobem ovlivnil moji kariéru i život. Naučil mě tvrdě pracovat, nebát se velkých cílů. A za to mu nikdy nepřestanu být vděčný,“ svěřil se Pavel Nedvěd v rozhovoru pro Deník v lednu 2011, když osobně přijel do Plzně na Memoriál Josefa Žaloudka, což je žákovský halový turnaj, který pravidelně pořádá FC Viktoria Plzeň.

Mnohonásobný český reprezentant a nyní viceprezident Juventusu Turín nechal tehdy volný průběh vzpomínkám na člověka, který tak výrazným způsobem ovlivnil jeho kariéru. „Když jsem hrál v Plzni a studoval tady stavební průmyslovku, bydlel jsem u něj v Nýřanech. Rodiče věděli, že Pepa je správný chlap, a měl od nich svolení, že když začnu zlobit a hrozilo by, že sejdu z vytýčené cesty, může mi vrazit i pár facek. A několikrát k tomu i došlo. Jednou mi dokonce párkrát přetáhl hadicí. Nebyl jsem zrovna nejhodnější dítko, a když se mi třeba nedařilo ve škole, Pepa zakročil. A pomohlo to. Dodnes jsem mu za to vděčný,“ vyprávěl Nedvěd s úsměvem.

Nároky trenéra Žaloudka byly vysoké, zvláště když rozpoznal u svých svěřenců nesporný talent. Ne každý to však vydržel. Pavel Nedvěd s tím problémy neměl. „Mně to nevadilo. Sešli jsme se už před tréninkem a třeba hodinu nacvičovali techniku a střelbu. Potom přišel vlastní trénink, a na hřišti jsme zůstávali i potom a dál pracovali. Díky tomu mně náročná příprava nikdy nedělala problémy. Byl jsem na ni zvyklý,“ zdůraznil Nedvěd.

Josef Žaloudek výrazně ovlivnil také kariéru Vítězslava Lavičky, kterého objevil v Sokole Plasy a přivedl ho do týmů mládeže Škody

Plzeň. Lavička se později prosadil v pražské Spartě a stal se také úspěšným trenérem. K titulu mistra přivedl Slovan Liberec, pražskou Spartu či australský Sydney FC.

Stejně jako Nedvěd ani Vítězslav Lavička nikdy nevynechal příležitost, aby svému fotbalovému učiteli vzdal hold a poděkoval mu. „Na Josefa Žaloudka nelze nikdy zapomenout. Jsem mu za mnohé vděčný a stále na něj vzpomínám. Je jen velká škoda, že už není mezi námi,“ lituje současný kouč polského Slasku Wroclaw.

Fotbal byl v rodině Žaloudků na prvním místě. Josefův otec hájil branku Olympie a později také Viktorie Plzeň, Josefovi bratři Adolf a Oldřich byli fotbalovými rozhodčími a funkcionáři. Nejmladší z bratrů Pepík začínal s trenérskou prací v rodných Nýřanech a v Kozolupech. Vedl krajský výběr žáků a v lednu roku 1972 převzal ligový dorost Lokomotivy Plzeň.

V roce 1978 vystudoval nejvyšší trenérskou licenci, opustil civilní povolání konstruktéra v doudlevecké Škodovce a splnil si svůj sen - stal se profesionálním trenérem, vedoucím tréninkového střediska mládeže ve Škodě (později Viktorii) Plzeň.

Zdeněk Ondrášek uniká v Č. Budějovicích domácímu Karolu Mészárosovi: Dynamo ČB - Plzeň v I. lize 0:0.
Ondráškovi návrat na jih Čech zhořkl. Bez gólu a jen s bodem

Výchově mládeže zůstal Josef Žaloudek věrný po celou svoji trenérskou kariéru. S jedinou výjimkou. V průběhu sezony 1979-1980 byl povolán na lavičku prvoligového áčka, kde nahradil odvolaného internacionála a vicemistra světa z roku 1962 z Chile Svatopluka Pluskala. Cíl byl jediný, záchrana v nejvyšší soutěži. To se však nepodařilo, Škodovka sestoupila a Josef Žaloudek se znovu vrátil tam, kde se cítil nejlépe a k čemu byl předurčen, k trénování mládeže.

Po revoluci v roce 1989 mu osud ukázal odvrácenou tvář. Ačkoliv stál v čele Občanského fóra, z klubu byl rovný chlap, který dokázal bez obalu říci každému do očí, co si myslí, záhy nečekaně vyhozen. Přesně v duchu odkazu francouzského politika 18. století Pierra

Vergniauda, který hovoří o tom, jak revoluce požírá své děti. Nebo se nabízí asijské úsloví o jízdě na tygru. Když se vezete na hřbetě mocného zvířete, všichni vám jdou z cesty. Potíž je v tom, že se tam musíte udržet. Když ale zaváháte, spadnete. Tygr pak už ve vás nevidí pána, ale potravu…

Josef Žaloudek po vyhazovu pracoval v klubech nižších soutěží, živil se jako požární technik, skladník či dělník v truhlárně. Do klubu se vrátil po pěti letech díky iniciativě svého bývalého svěřence z Lokomotivy Plzeň a tehdejšího manažera Viktorie Miloše Paula, a svého dlouholetého kamaráda a sekretáře Viktorie Plzeň Václava Kořínka.

Josef Žaloudek nastoupil do funkce šéftrenéra fotbalových tříd ve 33. ZŠ v Plzni-Skvrňanech a dál se podílel na výchově fotbalových talentů. V roli trenéra přivedl žáky Viktorie Plzeň v roce 2001 k titulu mistrů republiky. Nejvyšší soutěž si z tohoto týmu zahráli například Martin Fillo, Tomáš Borek, Michal Smejkal či Ondřej Šiml. O dva roky později Josef Žaloudek podlehl těžké nemoci. Od roku 2011 nese stadion 33. ZŠ v Plzni- Skvrňanech jméno legendárního trenéra.

„Jsem moc rád, že Viktoria ani město na Josefa Žaloudka nezapomíná a udržuje v povědomí lidí osobu velkého trenéra i člověka, který je podle mne dodnes nedoceněný,“ prohlásil nejslavnější Žaloudkův žák Pavel Nedvěd na adresu svého fotbalového učitele, který životní pouť ukončil v pouhých dvaašedesáti letech.

Za několik málo týdnů, třetího ledna 2021, by Josef Žaloudek oslavil osmdesáté narozeniny.