Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století patřil k základním kamenům sestavy tehdy mistrovského týmu pražské Dukly. Ve středové řadě spolu s Oldřichem Rottem a Jiřím Štambacherem kryli záda skvělému útoku Vízek – Nehoda – Gajdůšek.

„S fotbalem jsem začínal jako žák a později dorostenec v Ústí nad Labem,“ vzpomíná Stanislav Pelc. „Pak přišel nástup na vojnu do Dukly a tam jsem strávil podstatnou část své kariéry, celých dvanáct let. Poté jsem ještě hrál nižší soutěže v zahraničí, dva roky na Kypru a čtyři v Rakousku,“ rekapituluje svou sportovní dráhu.

U fotbalu zůstal i po skončení aktivní činnosti. „Vrátil jsem se zpět do Ústí a v současné době působím jako sportovní manažer zdejšího druholigového celku, který letos skončil na čtvrtém místě tabulky. Jeho funkce je časově hodně náročná, proto se na fotbalových trávnících objevuje jen sporadicky. „Většinou jen při podobných příležitostech jako dnes, když mi někdo z bývalých spoluhráčů zavolá, vždy si s nimi rád zahraji. Ale pravidelně se bohužel na hřiště nedostanu,“ přiznává Stanislav Pelc.

Se svými spoluhráči ale ve Spáleném Poříčí dokázal, že fotbal hrát rozhodně nezapomněl. Opět byl duší středové řady a určitě patřil na hřišti k nejlepším, zapsal se i mezi střelce.

Konečný výsledek po sedmdesáti minutách hry byl jednoznačný – 12:2 pro Duklu. „Bylo vidět, že proti nám opravdu nastoupilo věkově stejné mužstvo. Kolikrát se totiž setkáváme s tím, že proti nám nasadí mnohem mladší kluky, kteří jsou pochopitelně rychlejší a běhavější. To se dnes však nestalo, a tak se naše větší fotbalová kvalita musela projevit. Výsledek pro nás není až tak rozhodující, my se snažíme především divákům něco ukázat, pobavit je. Chceme, aby bylo patrné, že jsme kdysi hráli fotbal na vrcholné úrovni,“ dodává Stanislav Pelc.

A ve Spáleném Poříčí se to internacionálům Dukly Praha určitě podařilo.