Už se vám někdy něco podobného podařilo?
Jednou ještě v dorostu proti Slovácku a podruhé za národní tým U18. To jsem chytil penaltu, ale opakovala se a já ji chytil i podruhé.
Věřil jste si při penaltách?
Při první určitě. Risknul jsem stranu. Vzpomněl jsem si, že ji Kalivoda v předkole Ligy mistrů proti Ajaxu kopnul na stejnou stranu. A při druhé jsem si řekl, že ji musím chytit také, jinak by to bylo všechno k ničemu.
Napadlo vás, že jste možná vychytal Spartě titul?
To vůbec ne, koukal jsem především na nás. Potřebovali jsme bodovat před vlastním publikem a za to jsem moc rád.
Trénujete speciálně penalty při tréninku?
Ne. Spíš to mám odpozorované. Kolega brankář, Martin Ticháček, soutěží na tréninku s Tomášem Borkem o sušenku a džus, tak se na ně dívám.
Při druhé penaltě jste dostal žlutou kartu. Co jste sudímu řekl?
Vůbec nic, dával jsem si na pusu pozor, už jsem za kecy dostal karet dost. Ale v rozčilení jsem do něj trochu strčil. Byla to moje chyba.