V sezoně, v níž pak plzeňská Viktoria získala druhý titul, se v jejím dresu objevoval jako střídající žolík i talentovaný záložník David Štípek. Svým gólem do sítě polského Ruchu Chorzów dokonce pomohl k postupu do základní skupiny Evropské ligy. V ní si pak zahrál i proti Atletiku Madrid.

Krajnímu záložníkovi bylo tehdy dvacet let a mnozí mu předpovídali zářnou budoucnost, která se však tak úplně nenaplnila, byť má na kontě téměř stovku prvoligových zápasů.

Rychlý štírek zamířil za větší zápasovou praxí na hostování. Sezonu strávil postupně v Mladé Boleslavi, Hradci Králové a Příbrami.

Do nabitého kádru Viktorie Plzeň se ale ani tak nedokázal probít a nakonec přestoupil do Zlína. Poté následovalo angažmá v druholigovém Žižkově a Sokolově.

Několikrát mu také slibnou kariéru přerušilo zranění kolena, z něhož se stále úplně nezotavil. Přesto chystá restart kariéry, na jaře by měl David Štípek oblékat dres Přeštic, lídra divizní skupiny A. Ani snu, že se vrátí na přední fotbalovou scénu, se stále ještě nevzdal.

„Přeštice mají velmi dobrý mančaft a jsou tam ambice,“ říkal David Štípek, jenž pochází z nedalekých Nýřan.

Loni v létě jste se vydal do Německa, kde jste oblékal dres celku z nižší soutěže, Poppenreuthu. Kvůli koronaviru jste odehrál jen dva zápasy a následně jste se vrátil zpět do Čech. Proč jste se rozhodl ukončit angažmá?

Šel jsem tam s vidinou, že se naučím jazyk a začnu pracovat, začlením se do běžného života. Fotbal jsem bral jako takový bonus. Ze zdravotních důvodů jsem na vyšší úroveň pomýšlet nemohl. Zkušenost to byla zajímavá a jsem za ni rád, ale bohužel kvůli covidu bylo vše komplikované, ať s nalezením práce, nebo s tréninky či zápasy. Proto jsem skončil a po dlouhé době se vrátil domů do Plzně. A hrát budu divizi v Přešticích.

Znamená to, že jste již opustil myšlenky na působení v profesionální lize?

Prozatím jsem to odložil. Přes rok jsem se trápil se zraněným kolenem. Psychicky nebylo jednoduché se s tím smířit. Ale raději než se pokoušet na sílu a přes bolest o návrat, tak se chci dát do pořádku. Mám v sobě určitě touhu to ještě zkusit a věřím, že když budu zdravotně v pořádku, tak to půjde.

Přesto, letos vám bude 29 let, to se u většiny fotbalistů začíná fotbalová kariéra překlápět k závěru…

Když vidím třeba Pavla Zavadila, do kolika hrál ligu, tak je to určitá motivace. Vidím, že to není nereálné.

Kromě profesionálních soutěží ale žádné jiné kvůli koronavirové epidemii zatím neběží. Jak zvládáte tuto nelehkou dobu, kdy ani není snadné trénovat doma?

Tahle doba určitě nepomáhá nikomu. Snažím se udržovat, jak to jde, individuálně a co mi koleno dovolí. V lednu jsem si našel v Plzni civilní zaměstnání a na léto připravuji s kamarády fotbalový tábor pro děti. A samozřejmě se chystám na fotbalový návrat. Snad se na jaře začne hrát.

Není časté, aby fotbalista, jenž se chce vrátit mezi profesionály, restartoval svoji kariéru v divizi, která patří k amatérským soutěžím a netrénuje se tam každý den…

Myslím, že je reálné se dostat z divize mezi profíky. Určitě to není jednoduchý, ale záleží i na tom, jak to má člověk v hlavě nastavený. Jestli to jde jen dokopat, nebo má ještě ambice a podřídí tomu i svůj osobní život.

Po zdravotní stránce jste nyní již v pořádku?

To všechno se uvidí v plné zátěži, až se zapojím do tréninku s týmem, ale cítím se celkem dobře.

Minulou sezonu jste zažil se Sokolovem pád do třetí ligy. Jak vzpomínáte na tohle ne zrovna šťastné období?

Hrál jsem pořádně jen na podzim, od zimy jsem marodil. Určitě to bylo zklamání. Jarní část byla pod trenérem Pilným povedená, ale už se nepovedlo sezonu zachránit. Navíc i kdybychom skončili mimo sestupové příčky, tak by šel Sokolov z ekonomických důvodů stejně o soutěž níž. Ale i tak budu na Baník vzpomínat vždy v dobrém.

Vraťme se o osm let zpátky, kdy jste působil ve Viktorii Plzeň, za kterou jste nastupoval střídavě v lize, nějaké minuty jste nasbíral i v evropských pohárech a vstřelil jste čtyři branky. V té době jste byl na západě Čech velkým fotbalovým talentem. Co se následně stalo, že jste se nedokázal napevno usadit v první lize, kde jste vystřídal několik klubů?

Na Plzeň vzpomínám rád, ale přes Milana Petrželu moc nevedla cesta do sestavy, takže jsem putoval různě po hostováních. Dá se říct, že jsem všude pravidelně nastupoval kromě Mladé Boleslavi. Po konci hostování jsem se vždy vrátil na přípravu a pak zas putoval jinam. Není to úplně jednoduché, zvykat si pokaždé na jiný tým a prostředí. Určitě mi chyběla i větší produktivita. Neměl jsem bohužel žádnou mimořádnou sezonu, abych na sebe více upozornil. A asi jsem udělal i chybu, když jsem odmítl nabídku z první ligy v době, kdy jsem hrál v Sokolově.

Na hostování jste zřejmě šel proto, abyste měl větší zápasovou zátěž. Bylo pak náročné se vracet zpět do Plzně, která měla tehdy dlouhodobě kádr pohromadě a těžce se do něj prosazovalo?

Spousta kluků z Plzně to tak má, že chodí po hostováních, a já jim přeji, aby se v Plzni prosadili. Hrát za Viktorku je mnohem jednodušší než třeba za Příbram. Moc jsem tehdy nevěřil, že dostanu šanci. Byl tam Milan a v té době to bylo tak, že pan Vrba měl svoji sestavu, kterou skoro neměnil. Týmu se dařilo, a dá se to proto pochopit.

Byl jste i ve Zlíně a poté jste zamířil do druhé ligy, kde jste oblékal dres Žižkova, v němž tehdy nepanovala rovněž ideální situace. Jak na to vzpomínáte?

Paradoxně na Žižkově jsem byl šťastný, konečně jsem hrál na své pozici pravého záložníka. Povedlo se nám zachránit soutěž, ale bohužel tam byly finanční problémy. Potom přišel Sokolov, kde se mi hrálo nejlépe. Cítil jsem se dobře.

Také jste byl na testech v týmu z vietnamské ligy. Byl jste blízko angažmá v neobvyklé destinaci?

Do Vietnamu jsem se dostal přes kamaráda, co tam hraje. Měl jsem tam jet původně na týdenní testy, ale nakonec jsem tam strávil měsíc a letěl s týmem i na soustředění před sezonou. Na jedno místo volné pro cizince v týmu nás tam v průběhu měsíce bylo kolem 15 hráčů. Samí Brazilci, Afričané a já (úsměv). Nakonec jsem zůstal mezi posledními třemi, z kterých jsem bohužel vybrán nebyl. Byl bych jediný Evropan v soutěži a za ten pokus to určitě stálo. Pro mě super zkušenost. Úplně jiný svět.

Mrzelo vás hodně, že jste nakonec neuspěl na testech?

Chvilku mě to mrzelo, ale teď už na to nemyslím. Jsem rád, že jsem si mohl zkusit tam měsíc být. Další angažmá v exotické zemi teď reálné není, takže nad tím nepřemýšlím. Ale určitě by mě to lákalo (úsměv).

Kdy jste pocítil, že profesionální fotbal půjde u vás na druhou kolej?

Došlo mi to, když se spadlo se Sokolovem do třetí ligya já byl půlrok zraněný a nevěděl jsem, kdy budu v pořádku. Nebýt zranění, určitě bych pokračoval v profesionálním fotbale.