Malá obliba umělé trávy pramení hlavně z obav, že na ní můžete být náchylnější ke zranění?
Ano. Beru to ale tak, že to k tomu patří. Zaplaťpánbůh zatím všichni držíme.
Na co při zápasech na umělé trávě dáváte největší pozor?
Hlavně na došlapy a brzdění, to je na umělém trávníku samozřejmě zcela jiné než na přírodní trávě. Nechci říci, že se šetřím, ale musím na to myslet a pohlídat si to.
Vy jste se opakovaně na začátku přípravy zranil při testech na běžeckém pásu. Co jste říkal na slova spoluhráče Jana Kovaříka, že letos absolvujete přípravu poprvé po čtyřech letech?
To Honza trochu namastil. Bez přípravy jsem byl rok, ty čtyři roky, co říkal, to mu trochu nevyšlo (směje se).
Běžecký pás jste ale raději při testech vynechal a šlapal jste na kole…
To ano. Já mám asi na běžecký pás smůlu, vždycky se zraním, přitom se kvalitně rozcvičuji. Nějak mně ten pás nesedí, už dvakrát jsem se na něm zranil. Potřetí jsem si řekl dost, že už tam nepůjdu, a zvládl jsem místo toho rotoped.
V nejnáročnějším období přípravy jste sehráli dva přípravné zápasy s Ústím nad Orlicí (6:0) a Sokolovem (7:2). Berete ta utkání jako zpestření zimní dřiny?
Všichni máme těžké nohy, což je nepříjemné, hlavně na umělé trávě. Oba zápasy ale splnily svůj účel a pro nás hráče jsou zpestřením. Důležité je se nezranit, zvláště na umělé trávě.
Můžete oba přípravné zápasy s rozdílnými soupeři porovnat?
První utkání bylo s třetiligovým týmem, druhý zápas s druholigovým mužstvem. Rozdíl byl přece jen znát. Druhý zápas s Baníkem Sokolov už byl svižnější, více soubojový. Je také vidět, že příprava už pokročila. Už to směřujeme do rychlosti. Na soustředění ve Španělsku to bude vrchol.
