V plzeňské Viktorii hrál Jaroslav Šedivec od žákovských let. Ještě mu nebylo osmnáct, když ho Petr Uličný v modročerveném dresu poprvé postavil v nejvyšší soutěži, jenže talentovaný fotbalista brzy zamířil do Itálie. V létě 2002 za něho Juventus zaplatil 43 milionů korun, ale za něj si nikdy nezahrál, většinu kariéry strávil v Serii B.

Po skončení hráčské kariéry na fotbal na nějaký čas zanevřel. Pracuje ve společnosti zabývající se prodejem vín a uvažuje o návratu.

„Poslední dobou se mi pomalu vrací chuť zapojit se zase do fotbalu. Chybí mi poslední kurz na trenéra, nějaké kontakty mám. Uvidíme, co bude za pár let. Třeba bych mohl pomáhat mladým Čechům adaptovat se v Itálii,“ připustil Jaroslav Šedivec v telefonickém rozhovoru. Stále mluví perfektní češtinou, momentálně se zotavuje po operaci ploténky.

Proč jste vůbec fotbalové prostředí opustil?

Nějaké nabídky byly, ale brzy jsem je odstřihl. Fotbal neměl v Itálii nejlepší pověst, byla v něm politika. To nebylo nic pro mě. Proto jsem se vrhl na něco jiného a věnoval jsem se rodině.

Jak sledujete český fotbal?

Jsem v kontaktu s tátou, který pravidelně kouká na Viktorku. I já ji mám pořád v srdci, na to nejde zapomenout. Sleduju její výsledky.

A co na ně říkáte? Když jste šel do Itálie, klub se potácel mezi první a druhou ligou a teď je v Champions League.

Je to něco neskutečného, pro Plzeň je to skvělé a zaslouží si to. Hodně se to změnilo k lepšímu, jsem za to samozřejmě rád. Jsem pyšný, že letos zase vyhráli českou ligu a dostali se do Champions League. Škoda jen těch výsledků v ní, ale těžko si můžeme představit, že by Viktorka s takovými giganty vyhrávala. Ale byl bych rád aspoň za nějaký ten bodík.

Má Plzeň šanci ve středu uspět v Miláně na Interu, kterému doma podlehla 0:2?

Bude to mít nesmírně těžké, protože Inter potřebuje vyhrát, aby měl jistý postup. Přijde 70 tisíc lidí, kteří budou chtít po zápase slavit. Jediné, co hraje pro Plzeň, je, že nemá co ztratit. Můžou se fotbalem bavit a domácím to zkusit co nejvíce ztížit.

Takže to s těmi body nebude tak nadějné, když viktoriáni končí doma s Barcelonou…

Tam bych ale možná viděl větší šanci, pokud už teď Inter rozhodne o postupu. Třeba Viktorka dokáže bodovat v posledním zápase před svými fanoušky.

Zůstal jste v kontaktu s někým z Plzně?

Vůbec ne. Spíš čtu na internetu smutné zprávy o úmrtí klubových legend, pana Plasse a naposledy Sudíka. Ze současného týmu ani nikoho neznám… Vlastně jo, masér Zdeněk Sláma tam je pořád. To je nestor. (úsměv)

A z těch hráčů, s nimiž jste ve Viktorce hrával?

Na skupině spolužáků ze základky na WhatsAppu jsem s Martinem Ticháčkem, který jediný to dotáhl taky až do ligy. Občas si napíšu s Lukášem Pleškem, bratry Smíšky. Do Plzně už jsem se dlouho nedostal, ale musím to napravit. Moc by se mi líbilo potkat staré parťáky Standu Purkarta, Zdeňka Bečku, Jardu Diepolda… Bývali jsme dobrá parta, byli jsme kamarádi, bavili jsme se i mimo fotbal..

Platí tohle i v Itálii?

Ne, tady jsou hráči parťáci na hřišti. Ale mimo něj si jde každý svojí cestou. Fotbal berou víc jako práci.

Na závěr se ještě zeptám, jestli vás nemrzí, že jste si nezahrál za Juventus?

Ani moc ne, byl jsem hodně mladý. I tak jsem měl pěknou kariéru.

Jaroslav Šedivec

Narozen: 16. února 1981 v Plzni, s fotbalem začínal v Baníku Zbůch.

Bylo mu 17 let a 245 dnů, když měl na podzim 1998 za plzeňskou Viktorii premiéru v nejvyšší české soutěži.

Viktorii tehdy trénoval Petr Uličný, kapitánem byl Miroslav Mika, hráli ještě Miloš Slabý či Jiří Studeník.

V létě 2002 za něho Juventus zaplatil Plzni 43 milionů korun, ale za slavný turínský klub nikdy nenastoupil.

Zato hrál osm let v italské Serii B. Za Catanii, Perugii, Crotone, Terst a Mantovu nasbíral více než 200 zápasů, v nichž dal 26 branek. Končil v nižších soutěžích.

V roce 2001 reprezentoval ČR na mistrovství světa do 20 let v Argentině, kde český tým postoupil do čtvrtfinále. V mančaftu tehdy byl i Tomáš Hübschmann, který stále válí za Jablonec. To Šedivec už ukončil kariéru a fotbalu dal vale, pracuje ve společnosti zabývající se prodejem vína.

V Itálii žije už 20 let. Když hrál v Terstu, poznal manželku Giovannu, s níž vychovává devítiletou dceru Atenu, z prvního manželství má v Česku ještě o sedm let starší Natálii.