Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Stále Štíhlý, opálený, plný energie. Šest křížků byste mu nehádali ani náhodou. Až při pohledu do občanského průkazu uvěříte – Zdeněk Michálek, opora Škody Plzeň šedesátých a sedmdesátých let a později úspěšný fotbalový trenér, oslavil vneděli 10. června šedesáté narozeniny.

„No jo, nějak rychle to uteklo. Ale s tím člověk nic neudělá, čas nezastavíte,“ mávne rukou jubilant.

Ani v šedesáti nepomýšlí na fotbalový důchod, naopak. V uplynulé sezoně vytáhl mužstvo německé Bezirksligy TSV Regen ze sestupových vod na šesté místo. A příští sezonu plánuje útok na postup.

„V Německu mám v mančaftu většinou samé mladé kluky, takový studentský tým. A když vidíte, jak se pod vašima rukama, zlepšují, jaké dělají pokroky a začínají si více věřit, to je pro trenéra ta nejlepší odměna. Fotbal mě pořád baví,“ rozzáří se mu tvář.

Svůj život ale nejvíce spojil s největším západočeským klubem – Škodou, později Viktorií Plzeň. V jeho barvách má za sebou úspěšnou hráčskou i trenérskou kariéru.

Úplně první fotbalové krůčky ovšem udělal v jiném plzeňském klubu. „S fotbalem jsem začal v šesti letech ještě na starém škvárovém hřišti SK Plzeň na Borech, v té době se klub už jmenoval Lokomotiva Plzeň. V jejím dresu Šikovný útočník nastupoval už v sedmnácti letech v divizi. A v devatenácti přestoupil do druholigové Škodovky.

Hrával v mužstvu s Lopatou, Böhmem, Vacínem, Plasem, Mudrou, Sudíkem, Františkem Čalounem a po půl roce s nimi postoupil do první ligy.
Premiéru v nejvyšší soutěži v roce 1967 měl jako zvon. „Do Plzně přijela Sparta Praha, v ochozech se tísnilo třicet tisíc diváků a zápas skončil bez branek,“ chrlí ze sebe základní údaje. „Na takový zápas se ani nedá zapomenout,“ podotkne.

Stejně tak se mu natrvalo vryly do paměti ještě dvě velké fotbalové události – zájezd s reprezentací Čech a Moravy, takzvaným Českým lvem, do Jižní Ameriky v roce 1970 a o rok později památné duely Poháru vítězů pohárů se slavným Bayernem Mnichov.

Reprezentaci Českého lva vedl legendární kouč Vytlačil. spoluhráči mu byli kolega ze Škody Plzeň František Plass, Přemysl Bičovský a Pavel Stratil z Teplic či František Veselý ze Slavie.

„Bylo to před mistrovstvím světa v Mexiku a my si zahráli před šedesáti tisíci diváky proti národním týmům Peru, Chile, Uruguayi a Kolumbie,“ vzpomíná Zdeněk Michálek.

V dresu Škodovky působil až do podzimu 1976. Při utkání doma se Žilinou mu praskla achilovka a na ligový trávník se už nevrátil. V dresu Škodovky odehrál 600 zápasů a v první lize nastřílel 20 gólů.

„V té době se zaváděla u ligových týmů nová funkce asistenta trenéra. Tehdejší kouč Pospíchal mi ji nabídl,“ říká.

S výjimkou sedmi let, kdy působil v roli sekretáře klubu, se věnoval trenérské práci. Ostruhy získával jako kouč třetiligových celků Příbrami a Rakovníka, ale největších úspěchů dosáhl ve Viktorii Plzeň.

Západočeský klub celkem pětkrát přivedl do nevyšší soutěže. V sezoně 1993–1994 skončil s týmem Viktorie na pátém místě v lize. Takového umístění v poválečné éře v Plzni žádný z trenérů nedosáhl.

„Na tu partu vzpomínám moc rád. Byl to vhodně složený tým z kvalitních mladých hráčů – Šmejkal, Drahorád, Skála, Michal Čaloun, Bečka, Purkart, Vágner, Vlček a další. Řada z nich se prosadila v nejlepších českých klubech, někteří (Vlček, Vágner či Šmejkal) oblékli i reprezentační dres,“ připomíná.

K úspěšné éře se váže i jedna příhoda. „Prvním hráčem, který z té party odešel, byl Šmejkal do Slavie. Tehdejší manažer Viktorie Jaromír Šeterle mi tenkrát řekl, že je to poslední hráče, který z týmu na dlouhou dobu odejde. A já se s ním o basu šampaňského vsadil, že další budou brzy následovat. A měl jsem pravdu, už za rok odešel Vágner do Slavie. Šampaňské jsem ale dosud neviděl ,“ popichuje žertem na dálku Šeterleho.

„Další partou, na kterou rád vzpomínám, je tým kolem Bartesky, Podzemského, Fořta, Ježe, se kterým jsme v roce 2003 vybojovali postup do první ligy,“ říká oslavenec.

Úspěchy sklízel Zdeněk Michálek také u mládeže Viktorie. „S mládeží pracuji moc rád. Většinou jsem měl ve smlouvě ligového trenéra klauzuli, že se vrátím k mládeži. Jen jednou jsem ji tam neměl, to bylo při mém posledním působení u áčka, kdy jsem byl vloni, poprvé v kariéře, odvolán,“ říká bez stopy hořkosti v hlase.

S Viktorkou zažíval radostné i těžší chvíle, nikdy však nezatrpkl. Dodnes působí v klubu jako poradce vedení. „S Viktorií mě spojuje celý můj fotbalový život. I teď jí držím palce. Trenér Levý udělal kus práce, klobouk dolů před umístěním, kterého s mužstvem dosáhl,“ říká na adresu trenérského kolegy.
Šedesáté narozeniny oslavil nadvakrát. Už vpátek 8. června mu přišla popřát parta fotbalistů Škody Plzeň, se kterými v roce 1967 jako dvacetiletý zajíc začínal.  Mezi gratulanty nechyběla ani delegace z německého klubu TSV Regen. Vedení, hráči i fanoušci dorazili před restauraci U Krbu autobusem.

Druhý díl oslav se odehrál o den později v rodinném kruhu na chatě v Plané. Prvním gratulantem v řadě byla jeho manželka Jana. „Té patří velký dík. Za její pochopení a toleranci, kterou musela při mém povolání profesionálního trenéra nejednou projevit,“ cení si podpory manželky Zdeněk Michálek.