Osobnost Deníku
Přečíst článek >

S fotbalem začínal v družstvu žáků Blovic v roce 1950. „Tam jsem hrál devatenáct let a potom ještě dva roky v Plzni za Potraviny, dnes Spartu,“ vzpomíná rodák ze Šťáhlav.

Pak už se vydal na dráhu rozhodčího a dotáhl to až do divize. Po vážné nemoci v roce 1978 pískal třináct let jen krajský přebor, potom I. A třídu a ještě letos na jaře I. B třídu. „Teď už chodím jen na zápasy městských soutěží, ale pořád to jsou dvě až tři utkání za víkend,“ bilancuje Šebesta.

Kromě soudcování působí také jako funkcionář. „Deset let jsem dělal na okresním svazu Plzeň–jih v obsazovací komisi. Teď už jsem pět let na městě v STK,“ pokračuje sudí, který píská také sponzorskou ligu plzeňské Viktorie.

Za více než půlstoletí se fotbal samozřejmě hodně změnil. „Hrálo se samozřejmě na škváře, dresy jsme si museli prát sami, na zápasy se jezdilo na kolech, to, v čem jsme hráli, se s dnešními kopačkami dá těžko srovnávat. Ale hlavně se teď fotbal i na téhle nízké úrovni bere moc vážně,“ komentuje vývoj.

Stejně jako fotbal se však léty změnil i sám oslavenec. „Býval jsem dost přísný, ale teď už tomu tak není. Neříkám, že se vždycky všechno povede, ale většinou nemám problémy. Naposledy jsem pískl dvě penalty proti Prazdroji. Ten kvůli nim prohrál, ale obě byly zapískané správně a po zápase mně poděkovali i jeho hráči,“ vybavuje se Šebestovi doba nedávno minulá.

A co ho vlastně u fotbalu drží? „Hlavně to, že jsem mezi mladými. A mám rád pohyb,“ vysvětluje.

O tom svědčí také to, že ještě ve třiapadesáti hrál za Lokomotivku Pohár Škodováka a fyzické testy rozhodčích splnil i ve čtyřiašedesáti. „Sice jsem už skončit chtěl, ale přesvědčili mě, abych pokračoval, že na to mám,“ uzavírá Šebesta.