Možná by byl dnes výborným houslistou. Jiří Žilák si však v mládí vybral fotbalovou kariéru. A zdá se, že se současný trenér českého reprezentačního výběru U20 rozhodl dobře.

Po brzkém konci hráčské kariéry se vydal na trenérskou dráhu a od mládežnických celků v plzeňské Viktorii se posunul až k národnímu týmu juniorů.

Na jaře se však šestatřicetiletý kouč vrátil částečně na západ Čech, kde se stal asistentem trenéra béčka Viktorie Pavla Fořta.

Jak ale začala kariéra nadějného trenéra, který bojoval v brance o místo s Petrem Čechem?

„Když jsem začal hrát fotbal, bylo to ještě v mini žácích, tak se Petr Čech zranil. Myslím, že si zlomil nohu. My jsme jeli na turnaj do Mariánských Lázní, neměl kdo jít do brány, tak jsem šel já a už jsem tam zůstal. Brankáři se mi vždy líbili a sledoval jsem je, chtěl jsem si to vyzkoušet, a nakonec mi to zůstalo. Navíc když se po zranění Petr vrátil, dařilo se mu tak, že byl vždy ve vyšších kategoriích. Já jsem měl proto místo volné a mohl jsem chytat,“ prozrazuje pro web fotbalového svazu Jiří Žilák, který kariéru fotbalisty uzavřel na prahu dospělosti.

BRZY JSEM VIDĚL, ŽE TO NA KARIÉRU GÓLMANA NEBUDE

„Na přelomu dorostu a chlapů jsem viděl, že má perspektiva být jednou úspěšným gólmanem není vzhledem k mým somatickým předpokladům moc velká. Proto jsem se rozhodl dát fotbal na druhou kolej a začít se naplno věnovat vysoké škole, Fakultě tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově. Tohle studium mi, tehdy ještě nevědomky, otevřelo dveře k trenérství,“ vysvětluje bývalý plzeňský gólman.

Přestože nyní trénuje, mohlo vše dopadnou jinak a Jiří Žilák by se stejně jako jeho rodiče, kteří jsou členy Plzeňské filharmonie, věnoval houslím.

„Doma mi dali v dětství vybrat. Řekli, ať si všechno vyzkouším a pak ať se rozhodnu. Šest let jsem na housle hrál, ale pak je fotbal totálně převálcoval. Housle mě nebavily. Rodiče jsou oba profesionální houslisté a věděli, co to obnáší. Když v tom chcete být dobří, není to o tom, že si dvakrát v týdnu zahrajete hodinu na housle. Věděli, že pokud se tomu chci věnovat, musím tomu dávat hodně času,“ vzpomíná Jiří Žilák, jemuž rozhodně nechyběl hudební talent.

DNES UŽ BOHUŽEL NIC NEZAHRAJI

„Táta je skvělý houslový hráč a říká, že kdybych se houslím věnoval, že bych byl výborný, že na to mám všechny vlohy. Mám dobrý hudební sluch. Třeba vůbec neumím noty, šest let jsem hrál bez not, jen jsem to slyšel a pak to zahrál. Od táty jsem slyšel, že se s tím nikdy nesetkal,“ říká fotbalový trenér, kterého přece jenom zamrzí, že si nemůže jen tak pro radost zahrát na housle.

„Je škoda, že si nemůžu vzít jen tak housle, kytaru a třeba si zahrát jen pro sebe nebo někomu. Fotbal pro mě ale znamenal hrozně moc a cestu hudby jsem úplně odřízl. Ale je možné, že se k tomu teď vrátím. Opravdu by mě lákalo si na různé nástroje zahrát, klíč k tomu je naučit se noty,“ ví Jiří Žilák, v němž se trenérské rysy objevovaly již v mládí.

„Když jsem byl v žácích, trenéři po mně vyžadovali, abych organizoval hru a dirigoval spoluhráče, nejenom obránce, ale i ostatní. Navíc si myslím, že jsem byl v žákovském týmu takovou dominantní osobou. Učilo mě to nějaké věci vnímat, dirigovat a koučovat. Tohle jsem si potom odnesl do trenérské profese,“ vysvětluje kouč, jehož vzorem je Jürgen Klopp a Carlo Ancelloti.

Dosud vedl Žilák jen mládežnické celky. Jeho cílem je časem se posunout k dospělé kategorii.

„Určitě je to pro mě téma, do budoucna bych si chtěl vyzkoušet dělat chlapy úplně na nejvyšší úrovni. Lákalo by mě to a věřím, že to jednou přijde. Mezi prací s mládeží a dospělými je dost podstatný rozdíl. Mládežnický fotbal je v mých očích hlavněo rozvoji, kdežto ten dospělý je zaměřen zejména na výkon a výsledek,“ hledá rozdíly šestatřicetiletý trenér.