Fořt válí za Heřmanovu Huť

Na trávníku se tak opět potkává s bratry Martinem a Václavem Lakó, kapitánem týmu Martinem Veselovským nebo brankářem Tomášem Konvalinkou. „Už odmala jsme takhle spolu fungovali, takže jsme teď navázali,“ usmál se Fořt v telefonickém rozhovoru.

„Slíbil jsem klukům, že až jednou s vrcholovým fotbalem skončím, vrátím se do Heřmanky. Jsem rád, že jsem si ještě s některými stihl zahrát,“ těší ho, že se potkává na hřišti s bývalými parťáky.

„Samozřejmě že oni to berou malinko prestižněji než já, chtějí vyhrávat,“ pokračoval 37letý fotbalista, který tady začínal jako žáček.

„Tenkrát muži hráli I. B třídu a měli i béčko,“ zavzpomínal Fořt. Potom se v obci proslavené sklárnou hrál léta okresní přebor, jenže pak přišel úpadek fotbalu v Heřmanově Huti a pád až na samé dno, do „pralesa“.

Nová nařízení budí rozpaky ve fitness centrech i v divadlech

„Jo, když jsem se vrátil, hráli jsme čtvrtou třídu. Takže já můžu říct, že jsem hrál nejnižší i nejvyšší soutěž,“ vyprávěl útočník, který vyhrál českou ligu s pražskou Slavií v roce 2009 a na sklonku hráčské kariéry i se „svojí“ Viktorií Plzeň.

Právě to je jeho osudový klub, ještě do mládeže si ho sem vytáhl legendární trenér Josef Žaloudek. Plzeňské Viktorii jako 19letý teenager pomohl Fořt vystřílet v roce 2002 postup do nejvyšší soutěže. A když klub po roce zase padal do druhé ligy, byl už tehdejší mládežnický reprezentant domluven na přestupu do pražské Slavie.

Později hrál fotbal i ve francouzském Toulouse, belgickém FC Brusel, německých klubech Arminia Bielefeld a Dynamo Drážďany, titul získal i se Slovanem Bratislava (2013/2014).

A když už to vypadalo, že bude kariéru jen dohrávat v třetiligových Domažlicích, vytáhla si ho po dlouhých 13 letech zpátky plzeňská Viktoria, která měla tehdy zraněné útočníky Ďuriše s Krmenčíkem. A přestupové okno bylo zavřené, proto přišel Fořt jako amatér.

Byl z toho již zmíněný titul, Fořt nastoupil ve čtyřech zápasech dohromady na 31 minut. A proti Brnu dokonce nahrál Kopicovi na vítězný gól. „Bylo to úplně jiné než fandit z tribuny. Skok z třetí ligy do plného tréninku vedoucího mužstva nejvyšší soutěže byl bolavý, ale fotbal jsem snad hrát nezapomněl,“ vyprávěl po návratu v rozhovoru pro Deník.

A nezapřel v sobě, že je vítězný typ. „Dostal jsem zase větší chuť do fotbalu, pracovat na sobě,“ pokračoval Pavel Fořt.

Teď už hraje fotbal jen pro žízeň, jak sám s úsměvem na rtu říká. „Je to o lidech kolem, trošku to hecování – ono je to někdy možná ostřejší než nějaká liga,“ vyprávěl Pavel Fořt.

„Ale hlavně si myslím, že kluci hrají pro dobrý pocit, trošku sportují a mají všichni fotbal rádi. Většinou jsou to fanoušci větších klubů, koukají se v televizi, chodí spolu do hospod, takže i na tom fotbale se udržuje parta z vesnice,“ potvrdil, že má pro vesnický fotbal pochopení a chápe jeho kouzlo.

A jak se to v Heřmanově Huti změnilo od dob jeho mládí?

„No moc ne,“ začal s porovnáním. „Ale kluci se tady o to starají dobře, snaží se areál modernizovat. Dělají, co můžou,“ pochválil místní fotbalisty. On sám žije už delší čas v Plzni, ale má tady otce a sestru. „Za rodinou sem jezdím pořád a často,“ popisoval Pavel Fořt. Teď už to tedy občas spojí i s fotbalovým zápasem.

Čeští házenkáři budou hrát v listopadu s Faeřany nakonec v Plzni

Ale že by někdy mezi svými spoluhráči zkoušel svoje trenérské metody, to ne. „To vůbec ne, já se je spíš snažím uklidnit. Není to, že bych někoho poučoval nebo trénoval,“ usmál se Pavel Fořt. „V Heřmance nemáme úplně tu střední generaci, co se týká dorostu,“ potvrdil Fořt. Proto ho potěšilo, že se v poslední době podařilo rozjet žákovská družstva.

„Ona je trošku jiná doba, než byla za nás. Děti mají jiné zájmy, nechce se jim do sportu. Rodiče je radši odvezou někam na kroužek do města, mají tam práci a na vesnicích to nějak vymizelo a je to škoda,“ popisoval fotbalista, jenž prošel všemi mládežnickými kategoriemi, zahrál si i na mistrovství světa do 20 let ve Spojených arabských emirátech.

„Doufám, že těm prckům, kteří teď v Heřmance začínají, chuť a láska k fotbalu vydrží,“ přál si Pavel Fořt.

Jemu láska k fotbalu vydržela. Ačkoliv hrál renomované soutěže v zahraničí a dnes trénuje béčko plzeňské Viktorie, rád obuje kopačky a objíždí vesnická hřiště. „Rád si chodím zahrát, baví mě to,“ potvrdil.

Od ledna 2016 má trenérskou licenci A, nejprve působil coby asistent trenéra u juniorky Viktorie Plzeň. Následně tady trénoval dorostenecká mužstva, aby se pak několikrát vrátil k béčku. Naposledy v březnu po odchodu Pavla Horvátha do prvoligové Příbrami, kde Fořt také po návratu z ciziny hrál. Pak byl ještě hrajícím koučem v Domažlicích, než zamířil zpátky do Plzně.

A mimochodem, krátce před uzávěrkou této přílohy se do Domažlic vrátil jako trenér béčka Viktorie Plzeň, ale odjel s pořádným výpraskem. Jeho mladíci tam rozjeté Jiskře podlehli 0:8.