„To je taková pověrčivost. V den zápasu si vždy obléknu dres týmu, kterému fandím,“ vysvětloval ohromný fanda plzeňského sportu. Na fotbalové a hokejové zápasy chodí už více než 50 let. „Přesně je to od roku 1957, to mi bylo sedm let. Hrozně to letí,“ poznamenal.

Veledůležitý mač tentokrát sledoje pouze u televizní obrazovky, vážné zranění nohy ho do pražského Edenu nepustilo. „Určitě je mi to líto, stadion nikdo nenahradí, ale poslední dva tři roky jsem si už zvykl kvůli velkému pracovnímu vytížení, že některé zápasy nestihnu, takže jsem rád alespoň za televizi,“ připomněl univerzitní profesor, jenž se věnuje výuce jazyků.

Robert Vorel je pověstný svojí sbírkou plyšových medvědů, kteří ho při zápasech provázejí, a pochopitelně i oni v bytě zásadní mač. „Při zápase mají nasazené čepice, podobně jako já,“ vysvětloval zdatný lingvista.

„Největší dobrodružství asi zažil medvěd Grizzly. Ten zažil v osmdesátých letech atak brněnských rowdies, kteří ho chtěli po zápase zlikvidovat. Tehdy Jirka Sloup rozhodl utkání těsně před koncem a já se pak dostal na okamžik přímo k brněnským ´fans´. Plzeňští fandové ho ale nakonec zachránili. Jinak jsou medvědi ale přijímáni vesměs pozitivně,“ připomněl Vorel.

Další rituály už ale plzeňský a západočeský patriot nedrží. „Kdybych ale znal nějaký, který fotbalistům pomůže, hned bych ho aplikoval,“ směje se. A nervy před zápasem? „V době, kdy Plzeň zažívala všechny vzestupy a pády mezi první a druhou ligou, to jsem byl vytočený, někdy jsem si musel dát kořalku. Ale teď? Nevím, jestli se tomu dá věřit, ale já jsem naprosto klidný. Beru to jako boží dar, jako fascinující věc. Ale pochopitelně, že při gólu pořádně zařvu,“ dodal věrný fanoušek, který zažil i pohárový zápas tehdejší Škody s Bayernem v roce 1971 přímo v Mnichově.

Viktorii naprosto věří a už se těší na další zápasy v pohárové Evropě. „To už se uzdravím, jistě se objevím na stadionu,“ sliboval.