„Dá se říci, že to byla moje specialita. Je pravda, že jsem si za svou kariéru tímto způsobem připsal i několik asistencí na gól. Nohama nic moc, ale rukama mně to šlo. Skoro bych řekl, že jsem se do první ligy proházel,“ říká s nadsázkou bývalý obránce Viktorie Plzeň.

„Házení autů jsem speciálně netrénoval, ani jsem do toho nedával velkou sílu, důležitý byl hlavně švih. A možná mám i házenkářské geny jako mladší bratr Luboš,“ usmívá se.

V nejvyšší soutěži debutoval v utkání proti Spartě.

„Měl jsem za úkol hlídat Karola Kisela. To se mi bohužel moc nepodařilo, prohráli jsme 1:2 a Kisel dal gól střelou z pětadvaceti metrů. Pamatuji si, že jsme hráli s míči od nejmenované firmy a nadávali, že moc nelétají. Po zápase mě zastavil vedoucí mužstva a bývalý ligový fotbalista Václav Kořínek se slovy: Jó, a pak že nelítaj,“ vzpomíná s úsměvem na svůj premiérový zápas Martin Knakal, který v lize oblékal také dresy Olomouce, Bohemians Praha 1905 a Příbrami.

Rychlý obránce si vysloužil nominaci do reprezentace U21. „Nezapomenutelný byl zápas v kvalifikaci o mistrovství Evropy v Leverkusenu proti Německu. Prohráli jsme těsně 1:2, nastoupil jsem na pravém beku a přede mnou hrál v záloze můj spoluhráč z Viktorky David Limberský,“ vybavuje si.

Trenér Karel Krejčí na šampionátu ve slovinském Celje.
Slovinci v přípravě remizovali s Německem, varuje trenér Krejčí

Prožil si i krátké zahraniční angažmá, když v lednu 2007 přestoupil z Plzně do řeckého prvoligového klubu Škoda Xanthi. Měl ale smůlu, den po podpisu pětiletého kontraktu s Xanthi odešel trenér, který ho do týmu chtěl, do Olympiakosu Pireus. „Nový kouč se mnou nepočítal, nedal mi šanci a já v Řecku po půl roce skončil,“ vypráví obránce, který v nejvyšší české soutěži odehrál 59 utkání. Nejvyšší soutěž si v barvách Viktorie zahrál i se svým o rok starším bratrem Petrem.

První ligu si naposledy zahrál v Příbrami, ale u Litavky působil jen krátce. „Klub mi dlužil peníze, dal jsem ho proto k arbitráži a kvůli tomu měla Příbram zastavené přestupy. Peníze jsem nakonec dostal,“ vzpomíná Knakal, který poté přestoupil do druholigového Mostu.

„Bylo to moje nejlepší angažmá, výborná parta, byl jsem tam dva a půl roku. Jako obránce jsem moc gólů nedával, ale na jeden jsem pyšný. S Mostem jsme hráli proti Viktorii Žižkov a já v devadesáté minutě bombou ze třiceti metrů do šibenice vyrovnal na 1:1,“ cení si i po letech dalekonosné trefy.

Po návratu na západ Čech si ještě zahrál druhou ligu v Sokolově, ČFL v Domažlicích, divizi v Doubravce a s Tachovem vybojoval pod svým oblíbeným trenérem Zdeňkem Michálkem postup do třetí ligy.

Nyní už třetím rokem hájí v krajském přeboru barvy Zruče, kde rovněž s rodinou bydlí. „Je to fajn, žádné dojíždění, na hřiště to mám z domova pěšky deset minut,“ říká bývalý ligista, který si v současné složité koronavirové době zvyká na život bez fotbalu.

Házenkářky DHC Plzeň
Házenkářky DHC Plzeň hrají v základní části naposledy doma

„Možná to někoho překvapí, ale zatím mně nechybí. Dokonce vážně přemýšlím o tom, že s fotbalem, který bolí čím dál více, skončím. Léta přibývají, příští měsíc mně bude sedmatřicet. Máme dvě dcery, které rostou, a já jim chci dát více času než dosud,“ přeje si Martin, který s manželkou Markétou vychovává desetiletou Lauru a čtyřletou Lindu. Volný čas rád tráví s rodinou na chatě na Špičáku a živí se v soukromé firmě jako šéf divize, která se zabývá zpracováním a recyklací stavebního odpadu.

Od loňského podzimu si jako všichni amatérští fotbalisté v Česku nekopl do míče, kondici si však udržuje.

„Domů chodím z práce večer a klopýtat v lese ve tmě s čelovkou na hlavě o kořeny je o zranění, proto jsem si domů koupil běžecký pás. K tomu posiluji, ale všechno pomocí vlastního těla, činky mě nebaví. Snažím se hýbat, chodím s dcerami ven. Třeba se mi začne časem po fotbale stýskat. Ve Zruči možná budou chtít pomoci, tak musím být v kondici,“ nechává si otevřená zadní vrátka Martin Knakal.