Kliknutím zvětšíte
Prvním hřištěm Viktorie byl totiž plácek na Borech, v prostorách dnešního velkého parku naproti bývalým dělostřeleckým kasárnám. Městský úřad ho přidělil novému klubu pod tehdejším hřištěm SK Český lev. Hráči však trénovali v prostorách dnešního zimního stadionu – na „Dobytčáku“. Na Bory to pro většinu z nich bylo daleko.
HŘIŠTĚ NA KRÁLOVSKÉM NÁMĚSTÍ
První opravdové hřiště získala Viktoria v roce 1920. Tehdy ho koupila za 20 000 korun od SK Plzeň a bylo na tehdejším Královském náměstí, což je dnešní náměstí Míru, kde stojí budova rozhlasu. SK se přestěhoval na nové hřiště v Máchově ulici na Borech. Částku na zaplacení nového hřiště uhradili členové Viktorie. Největší zásluhu na tom měl místopředseda Vališ, který z vlastních úspor zaplatil 14 000 korun. Hřiště bylo otevřeno 26. září 1920 utkáním s pražským Hagiborem. Remízu 3:3 zařídil dvěma góly Rudolf Sloup (Štapl), který sice už tehdy hrál za Židenice, ale takový zápas v Plzni si nemohl nechat ujít. Jednu branku vstřelil Jindřich Kučera (Mindě).
Z nového stánku se však Viktoria dlouho neradovala. Přišel rok 1929 a poměrně draze a namáhavě vybudované hřiště bylo ztraceno. Muselo totiž ustoupit rozmáhající se městské výstavbě. Viktoria byla v té době ekonomicky silná, narůstající přízeň podnikatelů a obchodníků dělala své, výborné mužstvo bylo plné technicky vybavených hráčů. Měla šanci stát se předním klubem v republice, ale najednou neměla kde hrát.
Vedení klubu proto okamžitě zahájilo jednání o pozemku s městskou radou – a bylo úspěšné. Viktoria získala do pronájmu místo na Roudné v Luční ulici. A za 13 000 korun koupila i tribunu od nedalekého dostihového závodiště. Každý člen musel zaplatit 100 korun a při výstavbě hřiště odpracovat 50 hodin.
SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ STADIONU V LUČNÍ ULICI
Stadion nesoucí trvale název Viktorka byl slavnostně otevřen před devadesáti lety 11. května 1930. Tento den byl slavný jak pro Viktorii, tak i pro všechny příznivce plzeňského fotbalu. Byla zúročena obětavá práce členů klubu, hráčů a fanoušků.
Výbor při této příležitosti jmenoval čestnými členy klubu ty členy, kteří se zasloužili o založení Viktorie.
Byli to především hráči ze zakládající jedenáctky v roce 1911: Tomáš Brabec, Sláva Brabec, Václav Jonák, Josef Jonák, Václav Křikač, Jaroslav Seidenglanz, Matěj Svoboda a Josef Ziegler, který se tohoto slavnostního roku nedožil, zemřel tři roky před tím. Čestnými členy byli ještě jmenováni František Bílek, Josef Bindr, Antonín Frojda, Karel Kučera, Rudolf Sloup, František Štern, Rudolf Vališ a Vratislav Valter.
V den otevření stadionu v Luční ulici došlo k mezinárodnímu střetnutí Viktorie s Hungarií, mistrem Maďarska. První však na nové hřiště vyběhla jubilejní jedenáctka Viktorie, která sehrála předzápas s SK Doudlevce. Oba známí soupeři se rozešli s nerozhodným výsledkem.
Následoval hlavní duel, pro který byl míč shozen do středu hřiště z letadla. Maďaři přijeli do Plzně v nejsilnější sestavě, předvedli výborný fotbal a po zásluze zvítězili 4:1.
OCENĚNÍ ZASLOUŽILÝCH ČLENŮ KLUBU
Ve slavnostní den oslavili ještě někteří starší hráči Viktorie vlastní jubilea. Citujme doslova z almanachu, který byl při této slavnostní příležitosti vydán.
„Sláva Brabec, nejstarší fotbalista našeho klubu vůbec, hraje od roku 1912. V letošním roce byl zvolen místonáčelníkem. Za barvy klubu sehrál již 750 zápasů. Tato úctyhodná cifra jest nejlepším důkazem jeho obětavosti a lásky k mateřskému klubu.
Jindřich Kučera – Mindě byl zvolen letos náčelníkem a jeho dlouholeté sportovní zkušenosti jdou velice k duhu prvnímu teamu, který, doufejme, za jeho součinnosti dojde formy stále vzestupné.
František Krečmer, 500 zápasů. Ještě dnes rádi jej vidíme v prvním teamu, kde koná velice platné služby. Jest dosud nejlepším náhradníkem.“
A hodnocení jubilantů v almanachu pokračovalo: „Jindřich Protiva (profesionál), který býval nejlepším backem v Plzni, opět po jeho uzdravení velice slibně započal a doufejme, že v brzku zaskví se opět v plné slávě, aby i nadále dopomáhal nám k cenným vítězstvím. Nesporno jest, že jeho zařazením stoupla výkonnost mužstva o sto procent.“
Hodnocení dalšího jubilanta Viktorie nepostrádá zajímavost, byl totiž majitelem odborného závodu Malířství pokojů.
„Emanuel Slavík – Slavíček (profesionál), 400 zápasů. Odchovanec klubu, jeden z nejlepších, obětavých borců, který jest typem pravého Viktoriáka. K jeho cti musíme podotknouti, že gáži jeho dává opět klubu k dispozici.“
Hodnocení uzavřel almanach posledními dvěma jubilanty. „Hyťha (profesionál) sehrál 300 zápasů za barvy Viktorie. Má rovněž lví podíl po dobytých trofejích klubových a zrovna tak jako Slavík zřekl se gáže ve prospěch klubu na valné hromadě, což budiž s díky konstatováno. I on patří do dob největší výkonnosti našich mužstev.
Karel Hahn (profesionál), 300 zápasů ve Viktorii. Neúnavný, obětavý borec, který hraje tam, kam jej náčelník určí. Jako všichni předešlí hráči zasloužil se i on o klub dopomáháním k vítězství i trofejím v poctivém boji.“
Nutno podotknout, že vedení plzeňské Viktorie před devadesáti roky dokonale využilo slavnostního otevření nového stadionu k ocenění členů, kteří se o klub za devatenáct let jeho činnosti zasloužili.
V roce 1930 byla Viktoria už rok profesionálním klubem, hrála druhou profesionální ligu, a přestože většina hráčů měla ještě své zaměstnání, postoupila v roce 1931 poprvé v historii do nejvyšší soutěže.
NA NOVÉM STADIONU SI ZAHRÁLI I MISTŘI SVĚTA
V roce 1933 byla část hlediště v Luční zastřešena a kromě jiného tu byla zřízena i místnost pro trofeje. Diváci zde viděli v roce 1935 i slavné utkání Středoevropského poháru mezi Viktorií Plzeň a Juventusem Turín, které skončilo nerozhodně 3:3. Rok před tím získala Itálie titul mistra světa a dres Juventusu oblékalo několik reprezentantů. Byla to velká událost pro celý region.
Stadion v Luční ulici utrpěl velkou újmu na sklonku války v roce 1945.
Při náletu amerických letadel na Plzeň 17. dubna byl zničen. Zůstaly z něj jen trosky. Dne 24. května se mezi zbytky tribun kolem narychlo upravené hrací plochy sešlo 10 000 diváků, aby vidělo utkání Viktorie s jedenáctkou americké armády.
Viktoria vyhrála 11:1, ale zápas musel být pro silný déšť předčasně ukončen.
V červnu 1945 byl stadion opět připraven na velká fotbalová klání.
Osud však ve velmi krátké době zasáhl podruhé. Co nezničilo bombardování města v dubnu, to dokončil zhoubný požár. Na pomoc však přispěchala župa i některé kluby. Například pražská Sparta přivezla k zápasu do Plzně kompletní oblečení ve dvou soupravách. Brzy se hrálo na Viktorce znovu, ale při těchto pohromách přišel klub i o bohatý archiv.
ANI POVODNĚ STADION NEZRUŠILY
Stadion v Luční ulici byl několikrát postižen povodní a vždy se musely velice pracně odstraňovat škody. V roce 1974 proběhla na Viktorce rekonstrukce, jejíž součástí byl nový trávník, který nahradil škvárovou plochu.
V roce 2002 při obrovské srpnové povodni byla původní historická dřevěná tribuna zatopena dvěma metry vody. Vážně byla poškozena i její statika, a proto musela být o rok později rozebrána a odstraněna.
V roce 2008 byl v Luční ulici zprovozněn umělý trávník třetí generace a další tři travnaté plochy. V současné době má hlavní travnatá plocha umělé vytápění a stadion v Luční ulici Viktorii dodnes velmi dobře slouží, i když už tam áčko hraje jen přípravné zápasy.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
