„Tehdy mě požádal kamarád a současný prezident Slovanu Milan Machala, jestli bych mu nepomohl s dorostem. Ale baví mě to, jsou tam šikovní kluci. Jsem s nimi spokojený, dá se říct, že jedním z dárků je i páté místo v krajské soutěži,“ říká jubilant.

S fotbalem začínal docela pozdě, až v dorostu. „Hrál jsem za béčko Spartaku, dnes Viktorie, k dorostenecké lize jsem v áčku čichl asi na dvacet minut. Potom jsme hrál asi osm let za RH Plzeň, dnešní Rapid. Pak už šel fotbal trochu stranou, navíc přišlo zranění kolene a skončil jsem úplně,“ pokračuje ve vzpomínkách Kraft.

Coby trenér pak vedl Třemošnou a Vodní stavby. „Chtěl jsem sice v pětapadesáti skončit, ale nakonec pokračuji ve Slovanu. Líbí se mi tam, proto jsem tam asi nakonec zůstal déle než jsem si plánoval,“ vysvětluje změnu svého rozhodnutí.

Klub sídlící u borské věznice ale nejspíš čeká těžší období, podruhé mu hrozí stěhování. „Už jsme přišli o tréninkové hřiště, údajně se má zrušit i to hlavní, travnaté. Nějaké varianty jsou ve hře, po Novém roce by se mělo jednat. Bohužel pro klub by to asi znamenalo odliv hráčů,“ přemýšlí trenér, který vede také futsalový Happich team v krajském přeboru.

Slovan je přitom jeden z klubů, který má družstva skoro ve všech kategoriích. „Funguje to celkem na úrovni, i mezi lidmi je o to zájem,“ pochvaluje si Kraft.

Práce v menším klubu však samozřejmě přináší i méně příjemné stránky, například odliv hráčů. Ani to však nebere Kraftovi chuť do práce. „Zatím tvrdím, že bych rád zůstal ještě sezonu, ale asi nemůžu říct, jak to doopravdy bude,“ dodal jubilant s úsměvem.