Dvaatřicetiletá Plzeňanka odjížděla předposlední srpnový den na mistrovství světa žen do Číny v roli náhradnice, po měsíci se domů vracela s nálepkou jedné z nejlepších ženských rozhodčích světa.

Učitelka angličtiny, která je na listině rozhodčích FIFA už desátým rokem, se v Číně dočkala dosavadního vrcholu své kariéry.

Bezvadnými výkony v zápasech základní skupiny si řekla o nominaci v závěrečné fázi šampionátu. Komise rozhodčích svěřila Dagmar Damkové semifinálový duel Norsko – Německo.

Na takový zápas čekají rozhodčí celý život. Většina z těch, co se na světový šampionát dostanou, na samotný vrchol nedosáhne. Tyhle zápasy rozhodují nejlepší z nejlepších. Jak vám bylo, když jste v zápase naposledy pískla do píšťalky?
To se dá těžko popsat. Prožívala jsem pocity absolutního štěstí a také zadostiučinění. Hlavou mně proběhlo, že ta léta dřiny a odříkání nebyla zbytečná. Všechno ze mě naráz spadlo, byla jsem naprosto uvolněná. Uvědomila jsem si, že teď už si můžu šampionát jenom užívat.
Dovolte mi možná kacířskou otázku. Nemrzí vás, že jste nedosáhla až na absolutní vrchol, na finálový zápas mistrovství světa?
Z pohledu toho, že jsem na šampionát odjížděla jako pátá Evropanka, ale v roli náhradnice, tak vůbec ne.
Jak se stane, že se náhradnice posune do pozice nominované rozhodčí?
V dějišti šampionátu musí všechny rozhodčí absolvovat fyzické i odborné testy. Stalo se, že jedna z afrických sudí neprošla u fyzických prověrek a jedno místo se uvolnilo. Komise potom rozhodla, že se ruší posty náhradnic a k utkáním se vybíralo ze všech rozhodčích na šampionátu. Pak už jsem jenom čekala a doufala, že se v nominaci na některý zápas objeví i moje jméno.
Čekala jste dlouho?
V prvním kole základních skupin jsem byla nominována jako čtvrtá rozhodčí a ve druhém jsem obdržela delegaci jako hlavní rozhodčí zápasu Japonsko – Argentina.
Šampionát se hrál v pěti městech. Nejvyšší šéfové FIFA a UEFA ale zůstali v Šanghaji, kde se utkání Japonsko – Argentina hrálo. Neměla jste strach, že když utkání před zraky největších bosů pokazíte, že si už si na šampionátu nemusíte také více zapískat?
Někomu zvýšený dozor vadí, stresuje ho. Mě naopak ještě více motivuje. Řekla jsem si naopak: Tuhle šanci musíš chytit za pačesy. A když ti zápas vyjde, můžeš na tom naopak vydělat. A to se také nakonec i stalo.
Podle čeho jste usuzovala, že vám zápas vyšel?
To rozhodčí pozná, když naposledy v utkání pískne do píšťalky. Ten pocit, jestli jste utkání zvládl nebo zbabral, se dostaví okamžitě. A vzápětí, když jsme odcházeli tunelem ze hřiště a členové komise rozhodčích na mě křičeli: Tak takhle se píská zápas mistrovství světa! Byl to neuvěřitelně krásný pocit, byla jsem v sedmém nebi.
V závěrečném kole základních skupin jste řídila důležitý zápas Čína – Nový Zéland. Čína musela vyhrát, pokud chtěla postoupit ze skupiny. Neměla jste obavy z tlaku zaplněného stadionu v Tianjinu, kam se vešlo dvaašedesát tisíc diváků?
Když se nastupovalo na trávník, naskakovala mně husí kůže. Na okamžiky, kdy dvaašedesát tisíc hrdel zpívalo čínskou hymnu, nezapomenu do smrti. Prvních pět minut jsem obrovský hukot ochozů vnímala, ale potom se mi podařilo od toho odstřihnout a soustředit se už jen na hru.
Po semifinálovém zápase vám přišla určitě spousta gratulací. Popřáli vám k úspěchu také vaši kolegové, ligoví rozhodčí?
Nejvíce gratulací přišlo od rozhodčích z Plzně a ze západních Čech, z mimoplzeňských poslali gratulaci jen dva.
Jak vás přivítali vaši spolupracovníci ve Státní jazykové škole v Plzni?
To bylo nezapomenutelné. Schválně jsem svolala naši angličtinářskou sekci. Když jsem před kolegy předstoupila a chtěla jim poděkovat za to, že za mne celé září suplovali, najednou se mi dojetím zadrhl hlas. Nemohla jsem ze sebe vypravit ani slovo, slzy jsem měla na krajíčku. Až po chvíli jsem ze  sebe vypravila: Dvaašedesát tisíc lidí na stadionu v Tianjinu mě nerozhodilo, ale vy jste mě dostali okamžitě.
Z Číny jste si přivezla nejen obrovský sportovní úspěch, ale určitě také řadu zážitků. Vybavíte si ty nejsilnější?
Ten úplně největší mám z návštěvy čínské zdi, je to úžasná stavba. Vydala jsem se na ni společně s norskou kolegyní. Prošly jsme se pěkně daleko, byla to zabíračka.
Vím o vás, že máte ráda zvířata a přírodu. Došlo i na tyto vaše záliby?
Navštívila jsem přírodní rezervaci, kde se chovají pandy. Byla zřízena poté, co jich mnoho uhynulo, protože se neurodil bambus, kterým se pandy většinou živí. Viděli jsme například i mládě pandy v inkubátoru. To byl nezapomenutelný zážitek.
Pověstná bývá doprava ve velkých čínských městech. Jaké to je, zažít takový mumraj na vlastní kůži?
To je něco neskutečného. Něco jako přednost v jízdě nebo dát přednost chodcům, to v Číně neexistuje. Musíte být maximálně ostražití, aby se vám něco nestalo. V poslední chvíli jsem při procházce městem strhla dvě kolegyně, švédské rozhodčí, jinak by je srazilo auto. A mě málem přejel skútr, sotva jsem uskočila. Vůbec ale nechápu, že za celou dobu mého pobytu v Číně jsem neviděla jedinou nehodu.
Jak na vás zapůsobili samotní Číňané?
K cizincům jsou milí, zdvořilí, slušní. Ale mezi sebou , to už je horší. Viděla jsem ostrou hádku dvou mužů na ulici, kteří se dostali do křížku proto, že jeden bránil svým autem ve výjezdu druhému. Hádka se natolik vystupňovala, že slova vystřídaly kopance.
Jaké bylo v Číně počasí?
Pěkné horko, teploty kolem třiceti stupňů nad nulou. A také pořádné vlhko. Když jsme vyšli z klimatizovaného hotelu, byla to pokaždé pořádná pecka.
Sledovali Číňané fotbalové mistrovství světa žen?
Sledovali, dost mě to překvapilo, jak moc. Například při procházce po Velké čínské zdi mě zastavili lidé a říkali: Vy jste ta rozhodčí, viděli jsme vás v televizi. A okamžitě se chtěli se mnou vyfotit. Bylo to velmi dojemné. V hotelu, kde jsme byly ubytované, nás poznali svatebčané, kteří tu měli hostinu. Mám na památku fotku s nevěstou, ženichem a babičkou na invalidním vozíku.
Vraťme se zpátky k fotbalu. Svým vystoupením na šampionátu jste nejen proslavila český fotbal, ale ještě více posílila svou pozici mezi světovými rozhodčími. Doma jste sice na listině rozhodčích pro první a druhou ligu, ale pískáte letos jen druhou nevyšší soutěž? Není vám to líto?
To je otázka spíše pro někoho jiného. Já mám ze svého účinkování dobrý pocit. Domnívám se, že jsem dokázala, že pískat umím.

Profil Dagmar Damkové

  • Narodila se 29. 12. 1974 v Plzni. Hrála první fotbalovu ligu za Rapid Plzeň, v osmnácti letech se vydala na dráhu rozhodčí.
  • Od roku 1997 je na listině rozhodčích FIFA, dnes patří mezi ženami do absolutní světové špičky.
  • Účast na vrcholných akcích: MS žen do 20 let v Kanadě (2002), olympijské hry v Aténách (2004), semifinále ME žen v Anglii (2006), finále Ligy mistrů žen (2006), finále Českého poháru mužů Sparta – Ostrava (2006), kvalifikační turnaj ME mužů do 19 let v Rakousku (2006), semifinále MS v Číně (2007).
  • První žena v historii české ligy v roli asistentky (Jablonec – Sparta, květen 2003), první žena v české lize v roli hlavní rozhodčí (Liberec – České Budějovice, říjen 2003).
  • Je svobodná. Civilní profese: učitelka angličtiny na Státní jazykové škole v Plzni.