Do této kategorie patří dvaašedesátiletý Vincent Vislaj z Plzně. Malý postavou, ale velký svým fotbalovým srdcem. To už pětačtyřicet let patří jedinému klubu, Viktorii Plzeň.

Se svým klubem si za ta léta prožil dobré i zlé. „Ani na okamžik jsem ale nepomyslel na to, že začnu fandit někomu jinému. Viktorii mám v srdci navždycky,“ svěřuje se skalní fanoušek Západočechů.

Do Plzně přišel Vincent Vislaj v roce 1962 z druhého konce Československa, z Košic. Bylo mu osmnáct let . „Vyučil jsem se mechanizátorem, ale v zemědělství se mi nelíbilo. Šel jsem na nábor do hutí v plzeňské Škodovce,“ vzpomíná na dobu před pětačtyřiceti lety. V Plzni se mu zalíbilo a stala se jeho domovem.

Pracoval jako řidič v truhlárně. „Vyfasoval traktor s valníkem a rozvážel po škodováckých dílnách expediční bedny. Začínal jsem jezdit na traktorech, které jsou dnes už dávno v muzeu,“ vypráví.

Na místě škodováckého traktoristy vydržel až do důchodu, do kterého odešel před dvěma lety.

Rodák z Košic měl odmalička fotbalovou duši. Válel na pravém křídle v týmu FC Košice–Poľov. A když přišel do Plzně, přestoupil do Škody Plzeň.

„Přestup se uskutečnil v lednu 1963. Tehdy se mnou do Škodovky přišli také František Plass a Jiří Hop. Škodovka tehdy lákala i Jiřího Feureisela, ale z jeho přestupu nakonec sešlo,“ vzpomíná.

Do ligového A týmu se však Vincent Vislaj neprosadil. „Byla tu tehdy velká konkurence. Byl jsem menší postavy, každý do mě strkal. Mou předností byla rychlost, ale byl jsem moc zbrklý. Za zápas jsem třeba desetkrát utekl obráncům, ale dal z toho jediný gól,“ říká.

Přesto na fotbal nezanevřel. Každý den chodil do práce a odpoledne trénoval a hrál v béčku Škody Plzeň. „Hrál jsem s Koželuhem, Böhmem, Žalcem, Krausem, trénoval nás slavný kanonýr Viktorky Plzeň Láďa Perk,“ vzpomíná.

Po skončení aktivní kariéry zůstal plzeňskému klubu věrný. Chodil na ligové zápasy doma a jezdil i na utkání ven. Bydlel na škodovácké svobodárně v Zahradní ulici, kde byli ubytovaní i ligoví fotbalisté Škodovky. K té době se váže přátelství Vincenta s řadou skvělých fotbalistů.

„V Zahradní ulici bydleli například Uličný, Hřebík, Bachner, Segmüller, Sudík, Berger a spousta dalších známých fotbalistů, kteří oblékali modrobílý dres,“ říká.

S některými, například Hřebíkem či Uličným, se setkal v Plzni po letech jako s trenéry. „Moc rád mám Petra Uličného. Bodrý Moravák nezkazí žádnou legraci a kdykoliv přijede do Plzně, hlásí se ke mně,“ váží si přátelství Vincent Vislaj, kterého ale všichni znají spíše pod přezdívkou Čámrs.

„Tu přezdívku mně dal Franta Sudík. Jednou jsme se dívali v televizi na fotbal, hrál Celtik Glasgow a za něj nějaký Chamers. A já pořád opakoval: Ten Čámrs je ale dobrej. Franta mě tak začal říkat a už mi to zůstalo,“ usmívá se.

Z hráčů si hodně vážil Jana Bergra. „To je zlatej kluk. Svéráz, co na srdci, to na jazyku. Přitom vynikající fotbalista a skromnej člověk,“ vzpomíná na velkého kamaráda.

Kolem ligového fotbalu se také točí média, a to je další Čámrsova parketa. Jednu dobu ho z televizních šotů z ligového fotbalu v Plzni znala celá republika. Na málokterém totiž chyběl. „Když někoho zpovídali, vždycky jsem se nenápadně přitočil před kameru,“ směje se. Doma má spoustu kazet, na kterých je zachycen kromě fotbalistů a trenérů také fanoušek Viktorie.

Jednou se ale pořádně zapotil. „Bylo to v době, kdy Petr Čech chytal za Spartu a přijel do Plzně v roli diváka na ligový fotbal. Televize ho odchytila a před tribunou ho zpovídala. Já se chtěl dostat samozřejmě do záběru, ale Petr má skoro dva metry a já jen 158 centimetrů. Dalo mi velkou práci, abych se v šotu alespoň na okamžik objevil,“ říká.

Jindy mu pomohlo dlouholeté přátelství. „To v Plzni trénoval Petr Uličný. Stál před kamerou a všiml si, že mě do záběru nechtějí pustit. Protože věděl o mé zálibě, najednou přerušel natáčení. Vzal mě kolem ramen a postavil mě vedle sebe. ´Tož, toho také natočte, to je můj kamarád,´ zvolal hanáckým přízvukem na překvapeného kameramana,“ líčí humornou příhodu Čámrs, se kterým fandí Viktorii i jeho přítelkyně Hanka.

Když vloni vedl Viktorii František Straka, připomněl mu příhodu starou řadu let. „Jel jsem do Košic vlakem na zápas VSS Košice – Sparta podívat se na Honzu Bergra, který už oblékal rudý dres. A Franta Straka hrál svůj první zápas za Spartu. Po zápase mě pověřil, abych mu poslal poštou pohlednice, protože Sparťané hned odlétali do Prahy. A představte si, že si na tu příhodu vzpoměl,“ těší Čámrse.

Letos jeho srdce skalního fanouška Viktorie plesá. „Kluci na jaře válí, konečně se hraje v Plzni fotbal bez nervů. Úplný balzám na fanouškovu duši. Kéž by Viktorce dlouho vydrželo,“ přeje si.