„Táta mně angažmá v Plzni schválil. Je to pro mě šance posunout se v kariéře zase o krok dál,“ říká šestadvacetiletý záložník.
Když jste do Plzně přicházel, říkal jste, že se do Viktorie těšíte. Teď už se s Viktorií připravujete čtvrtý týden, jste po téměř měsíční tvrdé zimní přípravě pořád tak natěšený?
Ano. Mně se v Plzni líbí, jsem tady spokojen. Tréninky mě baví, oproti Dukle se v Plzni daleko více pracuje s míčem, a to mně vyhovuje.
Hodně se mluví o tom, že ve Viktorce je výborná parta. Myslíte si to po necelém měsíci v Plzni také?
Určitě, to se potvrdilo. V kabině Viktorky jsou výborní kluci.
Ke komu z nich máte nejblíže?
Kamarádím se s každým. Nejvíce ale asi s Tomášem Wágnerem, který přišel do Plzně společně se mnou. Ze začátku jsme spolu chodili na obědy, skamarádili jsme se.
Bydlíte v Plzni nebo dojíždíte z Prahy?
První dva týdny, kdy byly denně dvoufázové tréninky, jsem přespával v hotelu. Teď dojíždím každý den z Brandýsa nad Labem, kde bydlím.
Jezdíte sám nebo společně s dalšími spoluhráči z Prahy?
Se spoluhráči, kteří mají vždycky sraz na Zličíně, nejezdím. Je jich pět a já už se do auta nevejdu, tak jezdím sám.
Jak dlouho vám trvá cesta z Brandýsa nad Labem do Plzně?
Zhruba hodinu a dvacet minut. To není moc, dá se to zvládnout, i když po dvoufázovém tréninku toho máte docela dost. Někdy mě na dálnici přepadne únava.
Jak doma nejlépe po dvoufázové přípravě relaxujete?
Většinou se díváme s manželkou na televizi. Spát chodím včas, ráno totiž vstávám v šest a v sedm už vyrážím na cestu do Plzně.
Co se dá stihnout mezi dvěma tréninky?
Chodíme s klukama na oběd a potom ještě zajdeme na kafe. Více se stačit nedá, protože se vracíme na stadion.
Říkáte, že vám vyhovují tréninky ve Viktorii. Jak vám sedí její ofenzivní herní styl?
Mám rád míč a v Plzni se hraje hodně kombinačně, hlavně s přihrávkami na kratší vzdálenost. Tím jsem pořád u balonu, což mně maximálně vyhovuje. I rozcvičku děláme s míčem.
V posledním přípravném utkání jste si zahrál proti Dukle, kde jste ještě na podzim působil. S jakými pocity jste nastupoval proti bývalým spoluhráčům?
Zápas jsem neprožíval o moc více než jiná utkání. Spíše jsem byl rád, že jsem kluky z Dukly zase viděl a mohl si proti nim zahrát. Ani k žádnému velkému hecování před zápasem nedošlo, ale před mistrovským utkáním to bude o něčem jiném.
V Plzni působil v sedmdesátých letech dvě sezony i váš otec Jan. Vnímají to i vaši spoluhráči z Viktorie?
To ano, někteří na mě ze začátku volali Honzo nebo i Patriku (bývalý reprezentant a Tomášův bratranec, pozn. red.). Ale přezdívku zatím žádnou nemám.
Váš otec, který na Plzeň velmi rád vzpomíná, vám dal za úkol, abyste pozdravoval jeho velkého kamaráda a trenéra brankářů Viktorie Josefa Čalouna. Vyřídil jste jeho pozdrav?
Samozřejmě a pan Čaloun byl velmi rád a pozdrav opětoval.
Jste synem slavného otce, může to být pro vás ve fotbale výhoda?
Myslím, že ne. Všechno jsem si musel vybojovat sám, dostal jsem se s Duklou z krajského přeboru až do první ligy.
Když hrála Dukla krajský přebor, váš otec vás trénoval. Jaké to bylo mít za kouče vlastního otce?
Bylo to na amatérské úrovni a já to bral spíše jako odreagování. K žádným střetům mezi mnou a tátou proto ani nedocházelo. Horší by bylo, kdybych pod ním působil v profesionálním fotbale. Přiznám se, že bych to ani nechtěl.
Fotbalu se věnoval i vás starší bratr Jan. Kde nyní působí?
Brácha s fotbalem už skončil. Jednak je starší než já, je mu už pětatřicet, a navíc si vloni přetrhl křížové vazy a měl problémy i s meniskem, tak toho nechal a chodí normálně do práce.
Přijede se na vás podívat do Plzně na některý z ligových zápasů?
Na ligu určitě přijede. Po dálnici to není ze Švýcarska, kde žije, zase tak daleko.
O víkendu vás čekají poslední dva zápasy v Tipsport lize a potom odlet na Kypr. Těšíte se do tepla a na přírodní trávník?
Moc. Umělá tráva je určitě lepší než škvára, ale bolí z ní kolena a kotníky. A pro ty, co mají s klouby problémy, to není moc dobré. Ale naštěstí je zima mírná, teploty jsou nad nulou a to je dobré.
