„Myslím, že národní tým čekají – co se týče brankářů – jen příjemné starosti. Vypadá to, že na tomhle postu jsme zajištěni,“ uvedl Kouba v rozhovoru pro Deník.

Dlouholetá opora Sparty, která působila také ve Španělsku a Německu, to říká jako muž nejvíce povolaný: právě on dohlíží na vývoj gólmanů v akademiích fotbalové asociace. „Snažím se, abychom měli správně nastavený směr,“ dodal.

Petar Musa
Musa? Takového hráče jsem ještě nevedl, chválí Trpišovský

Je troufalé tvrdit, že Češi se ve výchově brankářů řadí ke světové elitě?
Myslím, že ne. Brankáři se prosazují do klubů, o mladé reprezentanty je zájem z ciziny. Vezměte si, že v tuhle chvíli máme šest teenagerů v zahraničních akademiích.

Asi nejznámější jsou ti z Anglie: Vítězslav Jaroš čeká na šanci v Liverpoolu, Matěje Kováře si zase hýčká Manchester United. Jak sledujete vývoj jejich kariéry?
To víte, že jsem zvědavý, jak se jim bude dařit.

Myslíte, že mají šanci i na Premier League?
Těžko se to odhaduje. Dříve u nás platilo a fungovalo pravidlo, že gólman projde takzvanou domácí cestou. I současní reprezentanti se otrkali ve Spartě či Slavii. Tohle vás posune, hrajete…

Radši byste tedy mladým talentovaným brankářům doporučil zůstat doma?
To zase úplně ne. Je jasné, že Manchester United má lepší podmínky než Pardubice. Teď nechci někoho urazit, ale je to tak. Navíc právě v cizině poznají konkurenci. Na druhou stranu, brankář potřebuje vyzrát. V elitním klubu dostanete jednu, dvě šance. Když to nevyjde, jen těžko přijde další.

Play off Ligy mistrů mezi SK Slavia Praha a APOEL FC, hrané 23. srpna v Praze.
Díky za ty výsledky. Český fotbal řeší koeficient

V lize ale tolik mladíků není. Dozrávají brankáři později?
Většina je připravena kolem dvaceti let. Bohužel, není moc trenérů, kteří by měli odvahu a důvěru v mladého brankáře. Jen se říká, že nemá zkušenosti, ale kde je získat?

Zápasy B-týmů asi nejsou vhodné, že?
Čím víc toho prožijete, tím lépe. Nedá se říct: zachovej klid. Dobrý brankář se pozná i tak, že se z hloupé branky hned oklepe. Když se stane něco neočekávaného, zjistíte, jak ten dotyčný reaguje. Zkrátka musí dostat přes prsty.

Pracoval jste také s dětmi. Řekněte: Je o brankářský post zájem, nebo platí, že tam posílají habány, již se neprosadí jinde?
Ta první možnost. Do brány jdou úmyslně.

Čím si to vysvětlujete?
Tradicí. Vždy jsme měli dobré a slavné brankáře. Takové vzory z minulosti hrají svou roli. Asi každý zná jména Plánička a Viktor. Teď si děti pro změnu hrají na Petra Čecha.

Kluci nechtějí střílet góly?
Někteří ano, ale ti další zase vidí, že i brankář je zajímavý post. Lišíte se. Máte jiný dres. Jako jediný držíte míč rukou. Jste prostě individualita v týmovém sportu.

Petr Uličný
Nikdy jsem se nechtěl měnit. Nebyl bych to já, říká bouřlivák Petr Uličný

Já si pamatuji, že brankář byl obvykle takový svéráz…
Možná to trochu souvisí s tím, že brankář škodí. Zabraňuje v gólu. To se řadě z nás líbí. Asi je to naše národní nátura, ale podložené studií to nemám (smích).

Jezdíte po akademiích, potkáváte spoustu mladíků. Znají vás, reprezentanta z památného Eura 1996?
Zhruba každý druhý kluk ví, kdo přijel. Často to ale prozradí místní trenér. 

Je fakt, že současná nastupující generace tyhle slavné zápasy asi ani neviděla.
My jsme o fotbalové historii věděli víc. Ota Pavel, to pro nás bylo něco, vystřihávali jsme si články z novin. Dnes se na vás hrne spousta informací. Stačí se podívat na mobil, hned zjistíte, co a jak a jdete dál. Ale nevadí mi to.

Zpět k brankářům. Platí obecné tvrzení, že gólman musí být vysoký?
Každý centimetr je dobrý, gólman by měl být v bráně znát. Ale pak je otázka, jak zkoordinuje svůj pohyb.

Napadá mě, že o výšce se hodně mluvilo v souvislosti s Tomášem Vaclíkem. Jak na tom tedy je?
Pamatuji si, že jsem byl kdysi u měření. On má 189 centimetrů. To je paráda, dobrá výška, žádný problém. Řekl bych, že trochu klame tělem.

Dagmar Damková, Roman Berbr
Úkol pro video? Neřešte u něj hlouposti, vzkazuje Dagmar Damková

Je pro vás on tím brankářem číslo 1 pro blížící se Euro?
Není to úplně otázka na mě, ale když si vezmete, že působí v jedné z nejtěžších evropských soutěží a ještě k tomu v klubu, který tam patří ke špičce… 

Doba se změnila, nejlepší gólmani teď dostávají analýzy o soupeři. Co vy na to?
Akceptuji to. Tak to je. Ale i my si to kdysi dělali. Sami, na koleni, z televize. Nebo jsme se občas šli podívat přímo na zápas našeho soupeře.

Poslední zápas v roce 2015
Petra Koubu už v bráně neuvidíte - nehraje fotbal ani pro radost. "Zápasy odmítám, tělo by další zátěž nezvládlo," přiznal někdejší reprezentant. Naposledy se na hřišti objevil v roce 2015 při vzpomínkovém utkání Česko vs. Německo. "Teď si fotbal užívám jako trenér," dodal.