„Je to trenér, kterého jsme dlouhodobě sledovali už v Žilině. Hodně si od toho slibuji,“ uvedl po Guľově nástupu do funkce prezident plzeňského klubu Tomáš Paclík.

A jak se na své první zahraniční štaci cítí Adrian Guľa?

Už má s týmem za sebou zimní přípravu, která vyvrcholila herním kempem ve španělské Esteponě. A v neděli ho čeká ligové premiéra, plzeňská Viktoria hraje od 14.30 v Opavě. Možná trochu symbolicky na trávníku týmu, kde slovenský odborník působil jako hráč.

Trenére, jsme v týdnu před startem FORTUNA:LIGY, nakolik je váš tým připravený?

Věřím, že jsme připraveni na sto procent. Máme za sebou perfektní soustředění s výbornými zápasy. Ale neustále vidíme před sebou spoustu práce a já tvrdím, že zrcadlo nám nastaví až liga samotná.

A co vy osobně, jaké máte pocity? Přece jen je to vaše první zahraniční angažmá…

Jsem natěšený, vážím si toho, že mohu být se svými spolupracovníky v klubu, jakým je Viktorka Plzeň. Těším se na start ligy, na úvodní zápas v Opavě i pak na domácí premiéru před našimi fanoušky. A samozřejmě na všechny další zápasy. Chceme být úspěšní.

V poslední době vždycky, když přední český tým (Sparta, Slavia, Plzeň) měnil kouče, objevilo se ve výběru vaše jméno. Co to s člověkem dělá?

Může vás to potěšit, je to určité ocenění vaší práce. Ale já se snažím vždy koncentrovat jen na věci, které dokážu ovlivnit.

Nakonec jste letos v zimě zakotvil v Plzni, čím nejvíc vás Viktorka oslovila?

Byla to nejkonkrétnější nabídka a přišla v pravý čas. Třeba před devíti měsíci se mi ozval Gent, smlouva ležela na stole. Ale necítil jsem se připravený na klubové angažmá. Po téměř pěti letech v Trenčíně a po pěti letech v Žilině jsem potřeboval pauzu. Byl jsem vysílený. Chtěl jsem všechny poznatky a emoce vstřebat. V tom mi pomohla nabídka od slovenské jednadvacítky, u které jsem se zase nadechl. A v zimě jsem pak mohl vzít Plzeň.

Splňují se zatím vaše představy, se kterými jste do Plzně šel?

Absolutně. Velký klub se špičkovým zázemím, velkými ambicemi a kvalitními hráči. Máme skvělé podmínky pracovat a můžeme se tedy každý den koncentrovat jen a jen na to, abychom se zlepšovali.

Může vám nějak pomoct zkušenost z hráčské kariéry, během níž jste hrál také českou ligu?

To není podstatné. Už je to dlouho (směje se). Ale českou ligu znám, sledoval jsem ji. Mám celkem přehled.

Kontaktoval jste někoho z tehdejší doby, aby vám poskytl informace o Plzni?

Nebylo potřeba, měl jsem dostatek informací.

Nakolik máte v tuhle chvíli jasno o základní sestavě?

Do prvního zápasu je ještě nějaký čas. Uvidíme také podle zdravotního stavu a na základě těchto věcí se budeme rozhodovat. Ale není důležité mluvit jen o základní sestavě, nás zajímá celý kádr. Musíme mít všechny hráče nachystané, zdravé.

Jeden velký rébus asi bude potřeba vyřešit. Koho na hrot místo Krmenčíka…

Mišo Krmenčík přerostl českou ligu. Věděl jsem to dřív, než jsem Plzeň přebíral. Asi jsem si mohl dovolit dupnout, aby zůstal. Jednou částí těla jsem to dokonce udělat chtěl, ale rozhodli jsme, že může jít. Věřím, že tým bude vyhrávat i bez něj. Máme několik variant, jak jej nahradit.

Co jste na jeho odchod říkal?

Naznačil jsem to v předchozí odpovědi. Vyhodnotili jsme situaci tak, že je jeho odchod správně načasovaný. Kdyby k němu nedošlo nyní, tak určitě v létě bychom to řešili znovu.

Kapitánem býval Roman Hubník, ale při zranění ho loni nahradil Jakub Brabec. Bude teď nová volba?

Já bych chtěl zodpovědnost rozložit na více hráčů v týmu. Kromě Romana s Jakubem tady je ještě Lukáš Kalvach, Radim Řezník, David Limberský. Tím by se naše síla násobila. Není pak až tolik podstatné, kdo má na ruce pásku.

Máte od vedení nějaký konkrétní cíl pro sezonu?

Chceme vyhrávat nejen v lize, ale i domácím poháru. Samozřejmě nesmím zapomenout na naše fanoušky – musí je náš fotbal bavit. Takže potřebujeme, aby naše hra měla potřebné parametry.

Jaké je vaše vnitřní motto? Co je hnacím motorem při práci?

Je to touha neustále se zlepšovat. A pracovat s těmi nejlepšími hráči.

Často jste jezdil už jako kouč po stážích. Kde všude jste byl?

Třikrát jsem byl v Ajaxu, v Arnhemu, v Schalke, naposledy v Neapoli u trenéra Carla Ancelottiho. V Žilině jsem měl ve smlouvě, že mi každý půlrok umožní jednu stáž. Zajímavá zkušenost byla i v Dinamu Záhřeb, kde jsem nakoukl do zákulisí mládežnické akademie a celého klubu, dělají to tam fantasticky.

A odkud jste si přivezl nejkonkrétnější poznatek?

Je důležité být in, uvnitř procesu, poznávat detaily. V Dinamu Záhřeb mě přijal Zoran Mamič, bratr klubového majitele. A během chvilky pochopil, že se opravdově zajímám o všechno dění v klubu. Nakázal třeba mládenci z akademie: Všechno mu řekni! Rozumíš? Všechno! Připravil mi prezentaci na dvě a půl hodiny. Tvrdili mi, že fotbal je zábava i byznys. Máte úspěch, máte i peníze. Tak fungují kluby v zahraničí.

Řada vašich bývalých svěřenců ze Slovenska hraje ve špičkových zahraničních klubech, vyjmenujte ty nejznámější?

Škriniar, Hancko, Lobotka, Mazáň, Vavro, Beneš. Nechci na nikoho zapomenout. Všechno jsou výteční fotbalisté, kteří tvrdě pracovali, aby se dostali vysoko. Mám špičkový vztah s každým z nich. I jejich rodinnými příslušníky. Tyto vazby jsou nesmírně důležité. Mám z jejich kariér radost. A mám radost i z těch, kteří zůstali v klubu a pomáhali jim na jejich cestě vzhůru.

Vidíte někoho s podobným potenciálem i v Plzni?

Mišo Krmenčík ukázal všem cestu. Musí se zlepšovat, každý den na sobě pracovat. Říkám hráčům: Kdo vás může zastavit ve vašich snech? Jen vy sami! I v Plzni vidím v tomto směru obrovský potenciál.

Není symbolické, že začínáte právě v Opavě, kde jste působil jako hráč?

Hlavní je, abychom tam uspěli. To jediné nás zajímá.