Tam býval dlouho hnacím motorem týmu, ale letos na podzim už na něho nezbývalo místo v sestavě, a tak se 32letý fotbalista rozhodl pro další osudovou změnu.

Bude hájit barvy řeckého Arisu Soluň, kde už se pár dní připravuje. Jen na zápasy si musí ještě chvilku počkat.

„Mám z Německa svolení, že můžu trénovat s týmem. Ale do zápasů můžu naskočit až v lednu, až přestup oficiál᠆ně proběhne,“ hlásil Vladimír Darida v telefonickém rozhovoru z hotelu v Soluni, kde zatím s rodinou bydlí.

„Tady už pauza proběhla, od minulého týdne se hraje a bude se pokračovat i po Vánocích,“ doplnil plzeňský rodák a bývalý kapitán české reprezentace. První šanci nastoupit bude mít 4. ledna v třaskavém derby na hřišti PAOKu Soluň.

Vláďo, jak si v Řecku zvykáte?

Momentálně je to trošku hektické. Ale to je asi u každého fotbalisty, když mění klub. Čeká mě spousta zařizování, zvykám si na nové spoluhráče. Ale zatím všechno probíhá, jak jsem předpokládal. Žádný zádrhel.

Máte při tomhle shonu vůbec pomyšlení na Vánoce?

(usměje se) U nás už proběhly. Synovi je teprve tři a půl roku, ještě se pořádně nevyzná v kalendáři. Tak jsme toho využili a Vánoce jsme si udělali už dopředu před odletem v Česku. Nechtěli jsme to řešit tady na hotelu. A docela jsme se trefili, mrzlo, byl sníh. Bylo to kouzelné, jako pravé Vánoce. Jen datum úplně nesedělo.

Druhé v Řecku už chystat nebudete?

Ne, nechceme malému motat hlavu.

Tak pojďme zpátky k fotbalu. Zaslechl jsem, že jste měl nabídky i z Turecka, nebo dokonce ze Spojených států. Proč jste zvolil právě Aris Soluň?

Musím říct, že tady zapadlo všechno podle mých představ. Řecko splňovalo všechno, co jsem chtěl, ať už po sportovní stránce – chtěl jsem být v klubu, který má ambice hrát minimálně o evropské poháry. To Aris splňuje, i když je momentálně v tabulce šestý, ale bodové rozdíly na týmy před námi jsou minimální. A hlavně jsem chtěl hrát, nechtěl jsem další půlrok sedět na lavičce. (Daridovi po sezoně končila v Hertě Berlín smlouva a klub oznámil, že nepočítá s jejím prodloužením – pozn. aut.)

A když pomineme ty sportovní věci?

Chtěl jsem ještě nějaký čas zůstat v zahraničí, ideálně někde na jihu. Zažít něco nového, jinou kulturu. Když jsem si prošel všechny nabídky, které jsem měl, vyšel mi Aris jako nejlepší volba.

Hrálo v tom nějakou roli, že v klubu působí váš bývalý parťák z české reprezentace Jakub Brabec?

Samozřejmě, měl jsem od něho dobré reference na klub. A když jsem vyzvěděl, jak to tady chodí, zaměřil jsem se právě na přestup do Arisu Soluň. A teď jsem rád, že se to povedlo.

Co přesně vám reprezentační parťák říkal? Jakým stylem Aris hraje?

Je tady hodně hráčů ze Španělska, takže preferují jižanský fotbal. Není to tolik svázané taktikou ani tak bojovné, jako jsem byl zvyklý z Německa. Hrají ofenzivnější fotbal, jsou často na míči, to je vždycky hezčí. Těším se na to, je to pro mě zase nová výzva.

Vladimír Darida
Když hraje v Plzni nároďák, Darida nemůže chybět

Co ještě hrálo ve prospěch Arisu Soluň?

To, že mě chtěl přímo trenér. To sehrálo důležitou roli. Nebylo to jen o tom, že bych se jim nabídl, ale hledali přesně takového hráče do středu zálohy. To bylo velké plus, že vědí, jak hraju, a proto mě chtějí.

Znal jste i nějaké další spoluhráče?

Nejznámějším jménem je Gervinho (35letý útočník z Pobřeží slonoviny, který hrál i za Arsenal – pozn. aut.). Ale jinak já jsem osobně nikoho neznal, není tady moc hráčů, kteří by prošli velkokluby.

Byla ve hře i možnost, že byste zůstal v bundeslize?

Byla, ale spíš šlo o kluby z chvostu tabulky a to mě úplně nelákalo, bojovat někde o záchranu. Synek už pomalu začíná vnímat fotbal a já chci, aby si tátu pamatoval jako úspěšného fotbalistu. Přál bych si, aby se nám s Arisem něco povedlo, třeba vyhrát pohár (Aris je po nedávné výhře nad Levadiakosem ve čtvrtfinále – pozn. aut.), zahrát si v Evropě.

S jakými pocity jste opouštěl Německo, kde jste strávil většinu kariéry?

No, skoro deset let, devět a půl roku… Nebylo to jednoduché, ale cítil jsem, že to chce změnu.

Jak se domluvíte v kabině Arisu?

Úplně bez problémů, hlavní řečí je angličtina, tu umí víceméně každý. Se dvěma spoluhráči se dokonce můžu bavit německy a pak je tady poměrně velká parta španělsky mluvících, skupinka hráčů hovoří zase francouzsky. Tu sice neumím, ale anglicky nebo německy se domluvím.

Probleskly také zprávy, že ve hře byl váš návrat do Plzně. Nakolik to bylo reálné?

Ta možnost byla, hodně jsem o ní uvažoval. I nabídka Viktorky splňovala po sportovní stránce všechno, hrál bych o titul, o evropské poháry. Ale ještě jsem nebyl v situaci, že bych se chtěl vracet do České republiky. Preferoval jsem zahraničí, chtěl jsem zkusit jinou zemi. Proto jsem Plzeň odmítl, i když s těžkým srdcem, nebylo to jednoduché. Návrat domů by byl také lákavý, vzpomínky ožívaly…

Neříkejte, že vás rodina a známí nepřemlouvali?

Hlavně ze strany rodičů jsem cítil, že by byli rádi, kdybych byl zase doma. Ale nebyl to žádný nátlak, spíš sen a přání. Myslím, že jsou s mým rozhodnutím jít do Řecka v pohodě a budou mně dál držet palce.