Ale reprezentační útočník, který minule doma s Opavou střídal kvůli svalovému zranění už po půlhodině hry, u Litvaky nastoupil a potvrdil, jak je pro svůj tým důležitý.

V 21. minutě otevřel skóre zápasu, Příbram sice do půle vyrovnala, ale když Krmenčík v závěru vystřídal, jeho parťák Jan Kopic vstřelil vítěznou branku na 2:1.

Přišlo mi, že jste byl správně hladový po gólu…

Asi jo. Venku se mi dlouho nepovedlo dát gól, chtěl jsem to protrhnout.

Jak byste gólovou situaci popsal z vašeho pohledu?

Řízek (Řezník) mně to dal fantasticky do vápna, já jsem si to zasekl za patou, tím jsem se zbavil obránce a prostřelil jsem gólmana. Jsem samozřejmě rád za gól, ale hlavně, že jsme vyhráli.

Ve druhé půli jste pak mohl přidat druhý gól, dvou soupeřů jste se zbavil, ale třetímu odevzdal balon…

To jsem měl proměnit. Nevím, co jsem tam vymýšlel. Když jdu sám na bránu musím vypálit. Chtěl jsem asi být jako Ronaldinho a moc se mi to nepovedlo. (úsměv) Potom jsem tam měl ještě střelu, která skončila na tyči. Ta mě mrzí možná ještě víc.

I tak jste venku naplno zabrali po dvou remízách. Nakolik to bylo důležité?

Každá výhra venku se počítá a jsme za ni rádi.

Vy jste minule nedohrál kvůli svalovému zranění. Čím to, že jste se tak rychle uzdravil?

Ono to vypadalo, že to bude na delší dobu. Šel jsem na magnetickou rezonanci a bál se, aby to nebylo něco vážnějšího. Ale náš klubový lékař Zeman říkal, že tam nic není. Tak jsem si řekl, proč nehrát. A kouč Vrba se pak rozhodl, že mě dá do základní sestavy. Trénoval jsem od čtvrtka, asi budu vždycky trénovat jen dva dny v týdnu.

Oddechl jste si hodně vzhledem k tomu, co jste si musel vytrpět se zraněným kolenem?

Ani ne. Kdyby to bylo koleno, tak nevím, co bych dělal… Ale byl to jen lehce poraněný zadní stehenní sval. Máme šikovné fyzoioterapeuty, jsou to profesionálové, zapracovali perfektně a dali mě rychle do kupy.

A když teď přijde pozvánka na reprezentační dvojzápas v Kosově a Černé Hoře?

Tak jsem připravený přijet na sraz.

Neuspíšila vaše uzdravení i vidina návratu do národního týmu?

Ne, rozhodl výsledek magnetické rezonance.

Teď ještě zpátky k Plzni. Po třech ztrátách v řadě jste podruhé po sobě vyhráli. Věříte, že jste se zase vrátili na vítěznou vlnu?

Kolik je ten rekord vítězných zápasů? Šetnáct. Tak jich uděláme sedmnáct (smích)

Koukáte v tabulce spíš nad sebe nebo pod sebe?

Já se vždycky dívám jenom dopředu, takže nad sebe.