První zápas 2. předkola Ligy mistrů ve Finsku se forvarda Jan Klimenta ještě netýkal, protože si přenáší trest za vyloučení v dresu dánského Bröndby.

K utkání s HJK Helsinky, kde viktoriáni vyhráli 2:1 ani neodcestoval. K úterní domácí odvetě, která se hraje od 19 hodin v Doosan Areně, by už měl být připraven.

„Pro nováčky je vždycky těžší dostat se do sestavy. Ale zápasů je hodně, párkrát se určitě prostřídáme. Teď musíme vše podřídit tomu, abychom se dostali do Evropy,“ naznačuje Jan Kliment, že je se situací smířený.

Už jste si v Plzni více zvykl?
Samozřejmě, že je to postupem času lepší. Každým dnem poznávám kluky víc.

Je to cítit i při nácviku herních situací?
Tam jsou ještě rezervy, prostor ke zlepšení. Ale je to na dobré cestě.

Určitě už jste také poznal, že v Plzni nebude snadné prosadit se do základní sestavy?
Tak s tím jsem počítal. Viktorka je jedním z těch lepších klubů, kterými jsem prošel. Konkurence je velká, hrajou se evropské poháry. Věřím, že zápasů bude spousta, jednou dostane šanci ten a příště zase druhý. Musíme si pomáhat a myslet především na tým, aby na konci naší cesty byl úspěch.

A tím je základní skupina některého z evropských pohárů. Byla účast Plzně v nich pro vás při rozhodování o přestupu velké lákadlo?
Určitě, naposledy jsem si je zahrál v Bröndby, kde jsem dostal červenou kartu a rychle jsem skončil. (úsměv) Takže teď doufám, že zanechám pozitivnější stopu.

Jako jednička v plzeňském útoku však začal Tomáš Chorý. Jak spolu vycházíte?
Zrovna Choras je jeden z kluků, s nimiž se bavím nejvíc. Možná se to tak bere, že jsme konkurenti, ale my dva mezi sebou to neřešíme. Rozhodně si neděláme naschvály. Spíš si pomáháme, všechno je v pohodě.

Umíte si představit, že byste hráli i vedle sebe?
Jo, už jsme si to zkusili v přípravě proti Slovanu. Choras jako větší chodil do soubojů a já jsem obíhal kolem věže. Docela to klapalo.

Musel jste si v Plzni zvykat na něco nového?
Každé mužstvo chodí do zápasů s jinou taktikou. ale neřekl bych, že je to tady v Plzni až tolik jiné, že by mě něco překvapilo.

Ani v dobrém?
Jo, tak to jo, obdivuji náš tým fyzioterapeutů, jak se o nás starají, strašně. Kdykoliv něco potřebujeme, jsou nám k dispozici, to v Polsku i masáž byl problém. Zvlášť pro moje operované koleno to je obrovská pomoc.

Co se týče zranění už jste úplně v pohodě?
Musím to zaklepat, nic mě nebolí.

Do Česka už jste se z ciziny jednou vracel a ve Slovácku se vám dařilo, hrálo to roli i teď při dalším návratu?
Když přišla nabídka z Plzně hned jsem si na to vzpomněl. Česká liga mi tehdy docela sedla, s těmi myšlenkami jsem do toho teď šel.

V zahraničí jste prošel bundesligový Stuttgart, dánské Bröndby a Wislu Krakov. Co byste k nim řekl?
Rád vzpomínám na Stuttgart, i když jsem byl hodně mladý. V 21 letech jsem se ocitl z Jihlavy, provinčního klubu, v budeslize. Byla to dobrá zkušenost, hodně se mi pak líbilo v Bröndby. Po osobní i fotbalové stránce, vyhráli jsme dánský pohár a o kousek nám utekl titul.

A na co byste rád zapomněl?
To nemusíme chodit daleko zpátky, určitě na Wislu, to se vůbec nepovedlo. Víc bych to nechtěl rozebírat.