„To jsme se postarali o historický výsledek Karlovarského kraje. Poprvé jsme postoupili do finálového turnaje místo Sokolova a hned z toho bylo tuším osmé místo,“ pochlubí se Pavel Šulc hned v úvodu rozhovoru o McDonalds Cupu.

Po přestupu do sportovních tříd Viktorie na 33. ZŠ v Plzni-Skvrňanech pak v krajském kole potvrdili roli favorita, v celostátní finále byli čtvrtí. A právě "jeho" škola hostí ve středu od 9 hodin závěrečný turnaj Plzeňského kraje, finálové zápasy jsou na programu po 13. hodině. To Pavel Šul bude mít krátce před svým velkým finále, plzeňská Viktoria hostí v boji o trofej MOL Cupu od 18 hodin pražskou Spartu.

Fanoušci plzeňské Viktorie budou při finále MOL Cupu od těch sparťanských odděleni.
Plzeň je na nohou, přijede Sparta. Policie má priority, vstup na hřiště zakázán

Jak vlastně vzpomínáte na žákovská léta doma v Toužimi?
To bylo naprosto skvělé, trénoval mě táta, každý víkend se hrálo, pořádaly se turnaje. Sehráli jsme třeba i pět zápasů za den, to bylo úžasný. Ještě před odchodem do Plzně jsem hrál za karlovarské Buldoky a tam to bylo taky super. Díky tomu jsem se dostal do česko-německé fotbalové školy, jezdili jsme po turnajích i do ciziny. Do Varšavy, byl jsem s nimi v Brémách. Nevím, jestli něco takové teď ještě funguje, hodně mi to dalo.

Měl jste v dětském pokoji plakáty nějakých fotbalistů? Koho jste obdivoval?
Jasně, že jo. Wayna Rooneyho jsem tam měl. (úsměv) Manchester United a Wayna Rooneyho.

Je mně jasné, že z vaší toužimské party jste to dotáhl nejdál. Ale přiblížil se vám někdo ze spoluhráčů alespoň trochu?
Až do dorostu v Plzni byl ve stejném týmu i Tomáš Kepl, s nímž jsem byl v Toužimi. Zahráli jsme si i juniorskou Ligu mistrů za Viktorku, pak se mnou byl i přípravě áčka, teď hraje landesligu v Německu.

Plzeňský záložník Pavel Šulc v závěru zápasu se Slováckem zkompletoval hattrick, i díky němu Viktoria Plzeň vyhrála 4:2.
Příběh plzeňského Šulce. Jak se ze spalovače šancí stal elitní kanonýr

Jste s bývalými spolužáky z Toužimi v kontaktu? Co říkají na to, že mají tak slavného spoluhráče?
Jasně, píšou na Instagramu, třeba Tomáš Moravec, ale i další. Ale osobní kontakt moc neudržujeme, já jsem od páté třídy v Plzni. Zpočátku jsem každý den dojížděl, hodinu autobusem. Domů do Toužimi jsem se vracel hrozně pozdě, prakticky jsem si šel hned lehnout a ráno jsem jel zase do Plzně. Až od deváté třídy jsem byl na intru.

A jsou na vás v Toužimi pyšní? Vracíte se tam ještě teď?
Jo, byl jsem se tam třeba ukázat s mistrovským pohárem před dvěma lety. Takže bych řekl, že jsou na mě pyšný. (úsměv)

Co byste poradil současným žáčkům, že je potřeba? Aby vydrželi, měli trpělivost?
Určitě je důležité vydržet, nikdy se nevzdat. Je to pak škoda, člověk by toho mohl v pozdějším věku litovat, že se na to třeba vykašlal, nebo tomu nedal tolik. Ne vždycky se podaří hned všechno napoprvé.

Jako dítě jste měl určitě fotbalové sny, co to bylo?
Ty jo, asi tohle co prožívám právě teď. Vždycky jsem si to takhle představoval, ale moc jsem nevěřil tomu, že se to opravdu stane. Ale děje se to a jsem za to strašně rád.

A jaký sen máte teď?
(zamyslí se) Asi aby mi to pořád šlo aspoň takhle jako teďko. Víc bych si přát zatím nemohl. Hlavně tedy chci, aby mi to kopalo jako dosud. No prvotní sen je vyhrát s Viktorkou MOL Cup a dostat se na nadcházející mistrovství Evropy..