Jiří Hop kryl v šedesátých letech ve Spartaku (později Škodě) Plzeň záda brankářské jedničce Františku Čalounovi, na sklonku kariéry pak dělal krátce dvojku i Františkovu bratranci Josefu Čalounovi.
„Oba patřili ke špičkovým brankářům, oba fajn kluci, kteří nikdy nezkazili žádnou legraci. Velká škoda, že o Pepíkovi můžeme hovořit už jen v minulém čase,“ říká Jiří Hop na adresu kamaráda a legendárního brankáře, který odešel do fotbalového nebe před pěti roky.
PŘÁTELSTVÍ S FRANTIŠKEM ČALOUNEM
I když v mužstvu Škodovky byli s Františkem Čalounem konkurenty, zůstali kamarády a jsou jimi dodnes. „Vídáme se pravidelně. Bydlíme nedaleko sebe, já s přítelkyní v domě na Doubravce, Franta na Letné. Chodíme třikrát v týdnu dopoledne do Tunelu na letenském hřišti. Dáme si malé pivko, aby nám vytrávilo, a mažeme domů na oběd,“ usmívá se Jiří Hop.
Narodil se v Plzni 22. června 1941. Jiří Hop se v šesti letech s rodiči a s o dva roky starší sestrou přestěhovali k dědovi a babičce do Dobřan. Tady také začal s fotbalem. Prošel žáky a dorostem a už jako sedmnáctiletého si ho vytáhli do áčka mužů, které hrálo I. A třídu. Šikovného brankáře si všimli i ve Spartaku Plzeň. „Nebylo mně ani osmnáct, když jsem ve Spartaku začal trénovat s áčkem,“ vzpomíná.
K přestupu do Plzně však tenkrát ještě nedošlo. „Dobřany tehdy vybojovaly divizi a neměly gólmana, takže mě do Spartaku nepustily,“ vypráví.
Do Plzně se dostal až po návratu z vojny v RH Planá. „Předtím se o mě ještě ucházela i Bohemka, kde působil trenér Jiří Rubáš. Už jsem v Praze i trénoval, jenže z přestupu nakonec sešlo, nesehnali mně zaměstnání. Podzim roku 1962 jsem ještě dochytal v Dobřanech a na začátku roku 1963 jsem přestoupil do Spartaku,“ připomíná si svůj příchod do Štruncových sadů.
Jasnou gólmanskou jedničkou byl ve Škodě Plzeň v šedesátých letech František Čaloun, takže bylo velmi složité dostat se do branky. Jiří Hop tak vstřebával atmosféru ligových zápasů na střídačce coby Čalounův náhradník, ale přitom se musel udržovat ve formě. „I proto jsem často chytával za béčko, abych měl zápasovou zátěž. V béčku, které trénoval slavný kanonýr Vladimír Perk, jsme měli výborné mužstvo, podařilo se nám vykopat třetí ligu. V týmu hráli zkušení borci Jirka Lopata a Zdeněk Böhm, kteří skončili v áčku. Jirka Lopata byl původně útočník, ale na sklonku kariéry nastupoval za béčko na postu stopera. Měl vynikající přehled a chytat za ním byla paráda,“ chválí výborného fotbalistu a později úspěšného trenéra Jiří Hop.
„Pamatuji si, že jsme se dostali daleko v Československém poháru (tehdy mohly B týmy v poháru hrát), vyřadila nás až prvoligová Dukla Praha. Uhráli jsme proti ní bezbrankovou remízu a vypadli na penalty 2:3,“ říká.
V první lize si zachytal ve dvou sezonách, 1968/1969 a 1970/1971. „Nastoupil jsem celkem do čtrnácti zápasů,“ bilancuje. Nejraději vzpomíná na domácí utkání proti VSS Košice. „Po prvním poločase jsme prohrávali 0:2. Franta Čaloun se necítil ve své kůži, a tak jsem šel na hřiště do druhé půle. Vybavuji si, že během zápasu hodně pršelo, trávník byl rozměklý, a to mně vyhovovalo. Já byl takový bahňák,“ směje se. „Sedmadvacet tisíc diváků nás hnalo dopředu, podařilo se nám vyrovnat na 2:2,“ doplňuje.
Velkým zážitkem byly pro Jiřího Hopa dva zápasy v Poháru vítězů pohárů proti slavnému Bayernu Mnichov, i když je sledoval jen z lavičky náhradníků. „Už jenom nominace na utkání a možnost zažít zblízka atmosféru evropského poháru bylo něco úžasného,“ míní.
V roce 1971 ve Škodovce skončil kvůli zranění kolena. „Při tréninku jsem se chtěl vyhnout střetu s Ivanem Bicanem a utrhl si křížový vaz. Po vyléčení zranění jsem se už do vrcholového fotbalu nevrátil. Nastoupil jsem na generálním ředitelství Škodovky, kde jsem se zabýval průmyslovým právem, řešili jsme například patenty či vynálezy. Musel jsem si doplnit vzdělání, dálkově jsem v Praze vystudoval práva. Později jsem odešel do banky, kde jsem pracoval až do odchodu do důchodu,“ líčí svůj profesní život.
KONEC V POTRAVINÁCH
Ve fotbalové brance stál až do sedmačtyřiceti let, chytal za Kaznějov, Chotíkov, poté působil několik let v Přešticích a aktivní hráčskou kariéru ukončil v týmu Potraviny Plzeň, kde s ním byli i bývalí spoluhráči ze Škodovky Stanislav Štrunc a František Sudík.
Dlouho se pak věnoval tréninku brankářů v divizním klubu SENCO Doubravka, kde byl i funkcionářem. „Skončil jsem asi před šesti lety,“ říká Jiří Hop, který nechybí při žádném zápase Viktorie Plzeň, kde se na tribuně pravidelně potkává s bývalými spoluhráči. „I když se teď nedaří tak, jak bychom si všichni přáli, to, kam se v posledním desetiletí Viktorka dostala, je něco úžasného. O tom se naší generaci ani nesnilo,“ dodává Jiří Hop, který v úterý 22. června oslavil osmdesáté narozeniny.
