Fanoušci milovali Jiřího Sloupa pro jeho náturu důrazného a houževnatého bojovníka, kterého zdobila tvrdá střela ze střední i delší vzdálenosti. Nerad prohrával, na hřišti by vypustil duši. Srdcař, který se nevzdával. S fotbalem začínal v Sokole Letná. „Jako malý kluk jsem s kamarády hrával fotbal na louce blízko kostela v Lobzích. Když mně bylo sedm let, přešli jsme celá parta na Letnou. Tady jsem hrál od žáků až po muže v I.A třídě. Ve dvaceti jsem pak přestoupil do divizního ČSAD Plzeň,“ vzpomínal Jiří Sloup na své začátky.

Místo modré knížky povolávací rozkaz

Na vojnu šel v jednadvaceti. „Dostal jsem dvakrát odklad kvůli senné rýmě. Vojenský doktor mně řekl, že s takovou diagnózou na vojnu nemůžu, napsal mi dopis a poslal mě na vojenskou správu. Počítal jsem s tím, že si jdu pro modrou knížku, ale místo ní jsem dostal povolávací rozkaz na výběr do vojenských Dukel, který se konal pravidelně každý rok v létě v Táboře. Už jsem tam zůstal a hrál dva roky za místní třetiligovou Duklu,“ vyprávěl muž pověstný svými skluzy.

Na vojně nastupoval i díky vytáhlé postavě na stoperu, ale pak ho trenér Cerman posunul do útoku a Jirka začal střílet jeden gól za druhým. Ke konci vojny o něj měly zájem Sparta a také Teplice, kterým podepsal přestupní lístky. „Když se to dozvěděli v Plzni, přijela pro mě do Tábora Tatra 603 a odvezla mě na Městský výbor KSČ do Plzně, kde jsem musel podepsat papír, že přestup do Teplic ruším a přestoupím do Škodovky. Tady jsem v létě 1976 začal hrát pod trenérem Pospíchalem,“ popisoval Jiří Sloup svůj návrat do Plzně.

Tvrdá ruka Pospíchala, nekompromisního a náročného trenéra, Jiřímu svědčila. Navíc parta kolem Sudíka, Süsse, Bicana, Standy Štrunce, Josef Čalouna, Uličného či Hřebíka přijala nováčka v týmu bez problémů. Začal hrát stabilně, nejdříve na levém křídle, ale postupně se přestěhoval zpátky na stopera. Škodovce se dařilo, na konci sezony 1976/1977 brala v československé lize šesté místo.

V Plzni vydržel Jiří Sloup do roku 1982, kdy si jej trenér Pospíchal vytáhl do pražské Bohemky. „Všude kolem sebe jsem slyšel hlasy, kam dal trenér Pospíchal oči, proč kupuje Bohemka takového dřeváka. To mě nabudilo, začal jsem na sobě ještě více makat. Zapadl jsem do mužstva, kde byla skvělá parta a fantastičtí diváci,“ říkal.

V Ďolíčku prožil nejlepší léta své kariéry, s Bohemkou získal v roce 1983 titul mistra a zahrál si semifinále Poháru UEFA, dnešní Evropské ligy. Stabilní výborné výkony ho katapultovaly do reprezentace, za níž odehrál osm zápasů a vstřelil jediný gól. Ten ale stál za to v kvalifikaci na ME proti Itálii překonal na San Siru legendárního Dino Zoffa a přispěl k senzační remíze 2:2. „Takový zápas z paměti nevymizí. Pršelo celé utkání, Čermák z křídla zacentroval a já to dal Zoffovi na kluzkém terénu do protipohybu,“ vyprávěl po letech Jiří Sloup, kterému se pro jeho dlouhou a štíhlou postavu přezdívalo Lano nebo také kvůli černým vlasům a vousům Abbé Faria podle postavy z románu Hrabě Monte Cristo.

V roce 1985 se Jiří Sloup vrátil do Plzně, kde o čtyři roky později, v šestatřiceti letech, ukončil ligovou kariéru. Nějaký čas působil jako trenér, krátce vedl i juniorku Viktorie.

Šok a omdlení z kruté diagnózy

Dlouhých šest let bojoval srdnatě Jiří Sloup se zákeřnou nemocí. „Bolelo mě za levým okem, tak jsem šel na oční. Dostal jsem postupně dvoje kapky, ale bolest neustávala. Potom mně vzali vzorek z nosu a zjistili, že mám rakovinu. Bohužel, nádor nešel operovat. Když mně to lékaři poprvé oznámili, bylo to, jako když dostanete ránu palicí do hlavy. Omdlel jsem a skončil jsem na zemi. Podržela mě ale rodina, manželka, synové s rodinami, vnoučata,“ uvedl Jiří Sloup v rozhovoru pro Deník u příležitosti svých šedesátých narozenin.

V roce 2017, čtyři dny před Štědrým dnem, Jiří Sloup ve věku 64 let rakovině podlehl. V srdcích svých nejbližších, spoluhráčů, fanoušků má však jedna z výrazných legend Viktorie své místo napořád.