Kliknutím zvětšíte
Po angažmá v Dukle Praha a ve Zlíně se 192 centimetrů vysoký útočník vydal za dosud největší výzvou své kariéry – na konci minulého roku přestoupil do mistrovské Viktorie Plzeň, kde v nabitém kádru bojuje o místo v sestavě. Na soustředění Viktorie Plzeň ve španělské Esteponě poskytl Jean-David Beauguel rozhovor pro klubový web.
Jaké byly vaše fotbalové začátky?
Začal jsem hrát, když mně bylo osm let. Nejprve za Olympique Marseille, potom jsem v Marseille přestoupil do klubu US Endoume. V patnácti letech jsem odešel do fotbalové akademie v Niortu. Tam jsem byl dva roky a pak dva roky v FC Toulouse včetně půlročního hostování v Tunisu. Další moje cesty vedly nejprve do Nizozemskaa potom do České republiky.
Proč jste si vybral právě fotbal?
Když jsem byl malý kluk, táta se pořád díval na fotbal. Chodili jsme na zápasy, hráli jsme spolu FIFA na Playstationu. V Marseille jsem ve škole chodil s kamarádyo přestávkách hrát fotbal. Fotbal jsme hráli o každém volnu, o víkendech. V Marseille je to výjimečné, tam si fotbal musíte zamilovat.
Co vám dalo angažmá v nizozemském RKC Waalwijk?
Byl jsem tam nejprve na zkoušce a hned v prvním zápase jsem vstřelil dva góly. Nastoupil jsem s týmem do přípravy a trenér Koeman mi dal šanci hrát. Pro mladé hráče je to velmi kvalitní soutěž s dobrými fanoušky. Byla škoda, že jsme sestoupili do druhé ligy, ale pro mě osobně to byla na začátku profesionální kariéry skvělá zkušenost.
Z Nizozemska jste přestoupil do Dukly. Co vás vedlo k tomu, abyste se vydal do Čech?
Proč právě do Česka? Když jsme s Waalwijkem sestoupili, nechtělo se mi hrát druhou nizozemskou ligu. Zajímaly se o mne některé kluby z první ligy, ale spíše vyčkávaly – pořádně nevěděly, jestli mě chtějí nebo ne. A já nechtěl čekat. Byl jsem mladý a můj agent se mě zeptal, jestli bych nechtěl jít do Prahy. Do ambiciózního klubu, kde mohu dál růst, zlepšit se a posunout se vpřed. Nemám problém s cestováním, vydat se do nové země. Tak jsem řekl O. K., proč ne, bude to pro mne dobrá zkušenost. Nová země, nová výzva. Proto jsem šel do České republiky.
Jak se vám v Česku líbí?
Když jsem se rozhodl, že půjdu do České republiky, tak se mě moji přátelé ptali: Praha? Proč? Když ale do Prahy poprvé přijeli, tak se jim tam líbilo a jezdili sem pak častěji. Pro turisty je to krásné město, s hradem, s mosty a podobně. Oproti Marseile je to odlišné město.
Jak se vám zamlouval Zlín, kam jste odešel z pražské Dukly?
Když jsem přišel do Zlína, byl jsem velmi překvapený. Spoluhráči v Dukle mně říkali, že je to vesnice, ale vůbec ne. Lidé na Moravě jsou uvolněnější, pořád se usmívají. Byl jsem překvapený, jak se ke mně všichni skvěle chovali.
Jaké byly vaše první týdny v Plzni?
Skvělé, všechno je tu výborné. Nečekal jsem, že tu je tak dobrá parta; noví spoluhráči mě hned přijali mezi sebe. Skutečně je to bezvadné. Jako hráč tu máte všechno, co potřebujete k tomu, abyste se nadále zlepšoval a hrál dobře. Pro mě je výzva být ve velkém klubu, dál se zlepšovat a ukázat všechno, co umím.
Jak jste na tom s češtinou?
Já a čeština… (směje se). Lidé mi říkali: Bogy, ty hraješ v Česku a neumíš ani dobře anglicky. Když jsem přišel do Dukly, měl jsem nějaké lekce češtiny. Učil jsem se asi čtyři měsíce, ale pak jsme to se spoluhráčem zastavili. Já se tehdy nechtěl učit. Ne kvůli Česku, ale protože jsem chtěl jít jinam. Uvažoval jsem, že se vydám do nějaké nové země za další výzvou. Teď jsem ale ve Viktorii Plzeň, kde jsem podepsal smlouvu na tři a půl roku. Takže brzy po návratu ze soustředění ze Španělska se začnu zase učit česky.
Se spoluhráči na hřišti se domluvíte?
V zápase si poradím. Vím, v jaké situaci mám použít správná slova. V šatně mluví anglicky, ale pochopitelně je důležité domluvit se jazykem země, kde hrajete. Po návratu ze Španělska budu hned hledat nějakého učitele, abych se naučil trochu mluvit. Něco málo rozumím, ale mluvit je pro mě zatím problém (usměje se).
32
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
