Po březnovém vítězství plzeňské Viktorie nad Olomoucí (1:0) francouzský útočník Jean-David Beauguel prohlásil, že by rád zaútočil na korunu pro Krále střelců fotbalové FORTUNA:LIGY.
„Neříkám, že se to musí povést, ale slibuju, že pro to udělám všechno,“ prohlásil Jean-David Beauguel v rozhovoru pro Deník.
„Ale bojujeme také o pohárovou Evropu a musím říct, že týmový úspěch je pro mě víc,“ doplnil anglicky.
Ale i za svým individuálním snem si zatím tvrdě jde. Naposledy ve středu nasměroval svůj tým vedoucím gólem k vítězství 2:0 na Zlínem. Tedy nad týmem, z něhož do Plzně v lednu 2019 přišel.
Právě v té sezoně dal 15 gólů, devět ještě v dresu Zlína a šest jich přidal po příchodu do Viktorie. Momentálně jich má na kontě jedenáct, o jediný méně než nejlepší střelec Jan Kuchta. „Vím, čeho jsem schopný, když jsem zdravý,“ dodal Beauguel.
V Česku už je osmým rokem, kdy přestoupil z nizozemského Waalwijku do pražské Dukly. Předtím hrál za rezervu v Toulouse, půl roku strávil v Espérance Sportive de Tunis.
Prozraďte nám, jak jste na tom s češtinou?
Když se třeba při tréninku něco přihodí, snažím se to česky komentovat, ale na rozhovor bych si netroufl. (úsměv)
Jaké české slovo nejčastěji používáte?
Ježišmarja.
Tak pojďme k fotbalu. Myslíte, že jste momentálně ve své nejlepší formě?
Cítím se dobře. V minulosti jsem měl pár zranění, která mě trošku přibrzdila. Ale věděl jsem, čeho jsem schopný, když jsem zdravý a připravený na sto procent.
A čeho jste schopný?
Prokázal jsem to ve Zlíně, než jsem přišel do Viktorky. V té sezoně jsem dal v součtu patnáct gólů. Letošní ročník jsem začínal spíš na lavičce. Ale věděl jsem, že sezona je dlouhá a že dostanu svoji šanci a musím se soustředit. Pak jsem chtěl trenérovi ukázat, že jsem hráč, na kterého se může spolehnout. Že můžu týmu pomoct a být důležitý hráč.
A teď míříte ještě výš. Je vaším cílem stát se nejlepším střelcem ligy?
Prohlásil jsem to asi před měsícem. Pár lidí se tomu smálo, ale sezona běží rychle, stát se může všechno. Neříkám, že budu první, ale udělám všechno pro úspěch našeho týmu a pokusím se i být nejlepším ligovým střelcem. Teď mi chybí jeden gól na slávistu Kuchtu, máme před sebou ještě v lize osm nebo devět zápasů.
A pro vás je to jistě příjemná motivace navíc, stát se nejlepším střelcem, že?
Ano. Poprvé mám šanci být nejlepším střelcem, takže mě to hodně motivuje a udělám pro to všechno. Ale jak říkám, úspěch týmu je pro mě víc. Jsme ve hře na dvou frontách, v lize i v českém poháru. Budeme bojovat až do konce v obou soutěžích!
Vy osobně jste v Česku už více než sedm let. Přiznejte, co vám tady nejvíc schází z Francie?
Počasí, moře, i když už jsem si za tu dobu zvykl. Ale zvlášť během zimy je to tady pro mě nezvyk. V Česku je tma už v půl páté, zatímco v Marseille je pořád světlo. Navíc když koukám na to, co dělají kamarádi, jak třeba grilují – a tady chvíli sněží, pak třeba prší během jednoho dne. Člověk ani neví, jak se obléct. Ale tak to prostě je. (usměje se) Umím se s tím vypořádat.
A už tušíte, co vám jednou bude chybět českého, až se do Francie vrátíte?
Určitě takové to jídlo… Jak je u toho takový ten měkký houskový knedlík, omáčka a maso. A dáváte si na to brusinky…
Svíčková?
Ano. Tu mám rád. Moc. (směje se)
Když už jsme u té Francie, ve vašem životopisu mě zaujala jedna věc. Narodil jste se ve Štrasburku, ale mládí jste prožil v Marseille…
Když se moji rodiče rozešli, mamka se rozhodla odstěhovat na jih Francie, do Marseille. Takže jsem vyrůstal tam.
A Marseille, to je i slavný fotbalový klub Olympique.
Ano, je to klub mého srdce. Od malička jsem mu fandil a fandím mu dodnes.
Když parta kolem Desaillyho, Sauzéeho a Boliho vyhrála Ligu mistrů, bylo vám něco málo přes jeden rok…
Na to datum v Marseille nikdo nezapomene. Bylo to 23. května 1993, ve finále proti AC Milán. Dodneška je to pro lidi v Marseille ta největší fotbalová událost. I mladá generace tohle musí znát. Ostatní fanoušci ve Francii nad tím sice mávají rukou a říkají, že už to je dávno, ale pro nás je to nezapomenutelné. My jsme ten první klub z Francie, který dokázal tuhle nejprestižnější trofej vyhrát.
O šest let později Marseille prohrálo ve finále Evropské ligy a zopakovalo to pak i v roce 2004. Chodil jste jako malý přímo na stadion?
Ano, když jsem byl mladý, míval jsem permanentku. Chodil jsem mezi fanoušky přímo do kotle. Na Stade Velodrome jsou tam dvě tribuny, kde se hodně fandí, a další části jsou pak k sezení. Každému bych přál zažít nějaký zápas přímo v Marseille na stadionu. Je to fantastické. Ta atmosféra je úplně crazy.
Kdo byl tehdy váš nejoblíbenější hráč z té slavné éry?
Drogba. Byl tam sice jen jeden rok, ale v té sezoně nám pomohl až do finále poháru UEFA proti Valencii. Prohráli jsme, ale on byl opravdu výborný hráč. Moc mě inspiroval.
