„Ten gól byl strašně vydřený. Jsem za něj rád a těší mě, že jsem pomohl týmu k cíli, tedy postupu. Převládají v mně radostné a skvělé pocity,“ vyznal se fotbalista s přezdívkou Pišta.

Nejen gól byl vydřený, ale i celý zápas. Bylo to o trpělivosti?

Stoprocentně. Liberec na nás nastoupil svojí důraznou hrou, poctivě do obrany a čekal na rychlé protiútoky. Myslím si, že ve druhé půli jsme měli více ze hry, soupeře jsme zmáčkli, ale centry sbírali liberečtí stopeři. Trpělivost byla hodně důležitá. I když jsme dali hodně šťastný gól, protože gólman mě nastřelil a balon se mi odrazil do kroku, tak je to pořád gól, kterým jsme vyhráli 1:0.

Máte krvavé koleno, takže gól vás musel bolet…

Nevypustil jsem souboj o míč, šel jsem do něj s cílem dohrávat gólmana. Nguyen mě trefil, balon se naštěstí odrazil do kroku, a pak už to bylo o tom, jestli u míče budu dříve já, nebo Jugas. Jelikož máme trochu napískované hřiště před brankami, tak jsem si při pádu odřel koleno.

Převládala radost ze vstřelené branky a na koleno jste nemyslel?

Přesně tak. Až v kabině jsem zjistil, že mám krvavé koleno.

Vstřelil jste první gól sezony…

Ano. Mám i větší radost, protože jsem čekal na něj dlouho. Radost nedávám úplně najevo, ale vnitřně je velká. Ten gól je hodně důležitý pro mě, ale mnohem důležitější pro tým, protože jsme měli jasný cíl postoupit. Chceme nad hlavu zvednout trofej, která je pro nás nejblíže v domácím poháru.

Stoupá odhodlání vyhrát MOL Cup, když už jste v semifinále?

Odhodlání máme už od úvodního kola, kdy jsme hráli s Přepeřemi. Myslím si, že se extra nestupňuje, cíl vyhrát trofej je pořád stejný a jedeme naplno.