Partyngl: Táta je fotbalový fanoušek, takže měl asi jasno, jaký sport budu dělat

Už dlouho (úsměv). K fotbalu mě přivedl táta, který dříve také hrával za Klatovy. Je to velký fotbalový fanoušek, takže měl asi dost jasno, jaký sport budu dělat. Právě díky tátovi je fotbal mou srdeční záležitostí. Začala jsem s ním ve čtyřech letech a nikdy toho nebudu litovat.

Jaký je váš fotbalový vzor?

Bezesporu Belgičan Kevin De Bruyne. Pro mě osobně je to nejlepší záložník na světě, na jeho přihrávky a schopnost vytvářet gólové příležitosti je radost se dívat.

A co oblíbený klub? Komu ve světě fotbalu fandíte?

Už odmala jsem miloval londýnský Arsenal, což se tátovi moc nelíbí, protože je fanouškem Chelsea (smích). Nicméně Arsenal byl a bude vždy můj nejoblíbenější fotbalový tým.

Který okamžik řadíte mezi své dosud největší fotbalové zážitky?

Asi, když jsem viděl hrát naživo famózního Messiho, což byl úžasný zážitek. Je to podle mého nejlepší fotbalista historie a já nikdy na ten zápas nezapomenu.

Jaký je váš fotbalový sen?

To je těžká otázka. Když jsem byl menší, vždycky jsem chtěl hrát za Arsenal, nebo si zahrát na jejich Emirates Stadium. Ale to se mi už asi nepoštěstí (úsměv).

Zahrál jste si ještě někdy jinde než v Klatovech?

Zatím ne. S fotbalem jsme začal v Klatovech a od té doby jsem za jiný tým nehrál. Jsem tu spokojený, nikdy mě vlastně ani nenapadlo, že bych hrál jinde.

V Klatovech vyrostla unikátní fotbalová umělka. Splněný sen, říká Sojka

Na jakém postu nejčastěji nastupujete a na které pozici se cítíte nejlépe?

Od mládežnických kategorií nastupuji pravidelně jako střední záložník. Už si ani nepamatuji, díky komu hraji právě ve středu hřiště, každopádně můžu jen poděkovat trenérovi, který mě k této pozici přivedl. Když se zamyslím, nedokážu si představit hrát na jiném postu.

V klatovském týmu patříte mezi enklávu mladíků, kteří ještě nedávno hráli v dorostu. Jaký je podle vás největší rozdíl mezi mládežnickým a dospělým fotbalem?

Velký rozdíl je určitě v rychlosti hry, to jsem poznal během pár zápasů. V porovnání s dorostem je ten rozdíl opravdu znatelný.

Pamatuje si svůj první gól za klatovské áčko?

Pamatuji si ho velice dobře, protože přišel teprve nedávno, konkrétně v únoru. Byl to zápas s Mochtínem, 1. kolo poháru. Pamatuji si, že jsem dával gól těsně po začátku druhého poločasu, srovnával jsem na 2:2. Zápas jsme nakonec vyhráli 4:3 a postoupili do dalšího kola.

Které další sporty patří mezi vaše oblíbené?

Rád si zahraji tenis, ať už stolní, nebo normální. Oba dva sporty jsem dříve hrával společně s fotbalem, postupem času převládla láska k fotbalu, takže ostatní sporty šly stranou.

Čím se od fotbalového maratonu plného tréninků a zápasů nejlépe odreagujete?

Když už se chci od fotbalu odreagovat, rád si zahraji na Playstationu. Většinou je to ale FIFA, takže také vlastně fotbal, akorát tak trochu v jiné formě. Kromě toho mám rád jízdu na kole, takže se vždy rád projedu.

Zmínil jste, že postupem času převládla láska k fotbalu. Co na něm máte nejraději?

Nejde úplně říct, co na něm mám nejraději, díky fotbalu dokážu zapomenout na veškeré problémy a dokonale se odreagovat. Nejvíc si užívám chvíle s kamarády a tréninky, vždycky se tam hodně nasmějeme (úsměv).

Fotbalisté zdolali Nepomuk a vysoko smetli Mýto

Teprve na začátku druhé poloviny května skončil v Česku nouzový stav. Jak jste tuto dobu nejčastěji trávil?

Během nouzového stavu jsem hodně času trávil doma anebo s kamarády, při volné chvíli jsem se snažil úplně neztratit kondici.

Od malička vám všichni říkají „Pata“. Jak tato přezdívka vznikla? Souvisí s vaším příjmením?

Vlastně přesně ani nevím, jak má přezdívka vznikla, nikdy jsem po tom nepátral. Vím jen to, že tak všichni říkali a říkají i mému tátovi.

Sen několika generací se splnil. V Klatovech se vybudovalo hřiště s umělým povrchem, na což všichni čekali. Co na to říkáte ?

Co na to říct, konečně nemusíme přes zimu jezdit na okolní hřiště. Jsem rád, že se konečně povedlo umělku zařídit, mám radost. Už se těším, až na ní budeme hrát.

V klatovském týmu dává trenér Michal Hoffmann často příležitost mladým hráčům. Těší vás to?

Určitě, snaží se dávat nám, mladým hráčům, co nejvíce příležitostí jak fotbalově růst. Hrajeme proti těžkým soupeřům a každý zápas nám přináší nové zkušenosti. Jsem za dostatek příležitostí se prosadit moc rád (úsměv).

I když nehrajete mistrovské zápasy, tak přípravných utkání máte dost. Jste raději, když jen netrénujete a hrajete třeba tři zápasy týdně?

Je to určitě skvělá příležitost si zahrát proti různým týmům, proti kterým v klasické sezoně normálně nehrajeme. Zároveň nám všem velká porce zápasů pomůže dostat se zase do běžného zápasového tempa, takže jsem rád, když máme možnost hrát, co nejvíc to jde (usmívá se).

V rámci první fáze přípravy na další divizní ročník hrajete kromě kvanta přípravných zápasů také Memoriál Matěje Strejčka, kde se vyjma dospělých výběrů Viktorie Plzeň poměřujete s nejlepšími týmy v kraji. Co vám tahle konfrontace dává?

Výborný nápad, jak si alespoň z části vynahradit sezonu. Při tomto turnaji je skvělá možnost se prosadit a získat potřebné zkušenosti. Těžko se na něčem ohledně tohoto turnaje hledá negativní stránka.

Jaké jsou vaše osobní cíle pro následující ročník divize skupiny A? Věříte, že se prosadíte do základní sestavy?

Dělám vše pro to, abych na sebe upozornil a dostal se do základní sestavy, o kterou teď všichni bojujeme. Je jen na trenérovi, jak finální jedenáctku poskládá.

Na čem musíte ještě zapracovat? Co řadíte mezi své slabé stránky?

Má slabina je určitě střelba, nikdy jsem nebyl žádný střelec, naopak mou předností je tvořit gólové příležitosti pro spoluhráče.

Tipy na víkend 6. a 7. června: Uklidí park a promítnou fotografie z Bretaně

Klatovský fotbalový klub je známý rodinnou atmosférou. Jak byste popsal vztahy v kabině?

Máme v kabině vážně skvělý kolektiv, do kterého je velmi lehké zapadnout. Nejvíce si rozumím se spoluhráči, se kterými jsem prošel všechny mládežnické kategorie, máme spolu spoustu zážitků.

Na závěr rozhovoru uděláme menší sondu přímo do vaší šatny; kdo je podle vás největší vtipálek, „šampón“, jedlík a nejtišší hráč týmu?

Největší vtipálek je bezpochyby David Tříska, dokáže pobavit celou kabinu. Největším “šamponem“ týmu je asi Jindra Sojka, po každém tréninku nebo zápasu neodejde z šatny nenagelovaný. Podle mě má s sebou speciální taštičku na různé deodoranty a gely. Za jedlíka týmu bych označil Ondru Mareše, i když mu mnoho z nás silně konkuruje. Nejvíc tichý je většinou ten, kdo je v kabině nejkratší dobu. Naopak nejupovídanější jsou kluci, kteří za áčko hraje delší čas, těžko se vybírá jednotlivec.