Teď by nečekaně opět mohl pomáhat divizním Všechovicích. Právě zde po konci aktivní kariéry kopal krajský přebor. Po zranění achilovky má bývalý reprezentant zase chuť do fotbalu.

„Přibral jsem asi osm kilo, pravidelně teď chodím na tréninky a doma běhám,“ prozradil v rozhovoru pro Deník po prohraném přípravném zápase (1:3) s přerovskou Viktorií.

Trenér Pavol Švantner (uprostřed) trénuje v divizním Hodoníně syna Patrika (vpravo) i „zeťáka“ Dresslera.
Švantnerův fotbalový klan v Hodoníně. Kouč cepuje syna i „zeťáka“

Marku, vím, že už jste ve Všechovicích působil, ale proč vlastně Tatran?
To je paradox. (usmívá se) Byl tam Luboš Kubica, jednou mi volal, jestli si tam nechci jít zahrát. Já jsem vlastně nevěděl, jak je to daleko. Hráli Olomoucký kraj, všechno kolem Olomouce. Paradoxně jsem měl domácí zápasy nejdál. Jinak bylo všechno kolem komína, kousek od Olomouce. Takže proto.

Teď tedy zase chcete Všechovicím pomoci zachránit se v divizi? Proč jste vlastně musel mít delší herní pauzu?
Nevím, jestli to bude pomoc. (usmívá se) Nehrál jsem dva a půl roku. Měl jsem natrženou achilovku a nemohl jsem nic dělat. Takže jsem trošku přibral a teď jsme se s klukama domluvili, že dokud bude sloužit zdraví, tak s nimi budu chodit trénovat, a pokud jim budu moct nějak pomoct, tak samozřejmě rád pomůžu. To uvidíme až potom v soutěži.

Dokud to půjde, chci být na hřišti

Takže je to teď o tom dostat se zpět do formy?
Určitě. Říkám, dva a půl roku jsem nic nedělal, v tomto věku to jde cítit. Přibral jsem asi osm kilo, musím to zase shodit. Pravidelně teď chodím na tréninky, doma běhám, snažím se pro sebe ještě trošku něco udělat. Dokud zdraví bude sloužit, chci se ještě na hřišti nějakým způsobem pohybovat.

V předešlém přípravném utkání jste dokonce nastoupil na postu stopera…
Na tom stoperovi jsme to jen zkoušeli, jestli by to nějakým způsobem fungovalo. Abych se přiznal, myslím, že to nebylo moc dobré a moc jsem se tam necítil.

Fotbalisté Tatranu Všechovice padli v přípravě ve Valašském Meziříčí. Marek Heinz
Heinz kdysi zářil v útoku, teď ho klub z divize vyzkoušel v roli stopera

Dá se očekávat, že vaše místo bude spíš ve středu zálohy. Netáhne vás to ale přeci jen ještě víc do útoku?
To samozřejmě záleží na trenérovi. Jsou to přáteláky, pořád hrajeme v jiné sestavě, takže se to pořád hledá a zkouší. Nevylučuju, že někdy můžu nastoupit vepředu, ale víceméně se můžu pohybovat, kde chci. To mi vyhovuje. Samozřejmě bych měl klukům pomoci víc dozadu. Ale říkám, po těch dvou a půl letech úplně nejde stíhat dvacetileté kluky. Nemůžu s nimi držet krok, co si budeme namlouvat, tak to prostě bohužel je. Snažím se, jsem rád, že zdraví drží a můžu si tímto způsobem ještě zaběhat, zatrénovat. Ještě je měsíc do konce přípravy, jestli to vydrží, tak na tom pak zase můžu být ještě líp.

Trenér u šternberského dorostu

Je vaše role i o tom předat něco mladším hráčům a být osobností týmu na hřišti i v kabině?
Jsem tady teprve třetí týden, mám ještě jiné povinnosti. Samozřejmě se jim ale snažím něco vysvětlit, říct. Když se nedaří, tak nejde jen chválit. Člověk si na hřišti musí i něco vysvětlit, musí to taky umět přijmout. Chybu udělám já, chybu udělá každý. Nejde ale udělat takové fatální chyby, kdy soupeři třikrát namažeme přímo na nohu. To si pak tady nemůžeme říkat, jak je to dobré, když to prostě dobré není.

Gianpaolo Pezzotti v dresu Chválkovic
Pezzotti: Myslel jsem si, že budu český "Zlatan". Teď vede bar

Trénoval jste mládež Sigmy Olomouc, co vaše trenérská kariéra?
V Sigmě už nejsem. Jsem ve Šternberku u dorostu, zkouším si takovou praxi, abych se pak třeba mohl přihlásit na áčko (licenci, pozn. red.), abych měl nějakou praxi.

Do budoucna tedy máte trenérské ambice?
Jestli ambice, to nevím. Ale áčko bych si chtěl udělat, pak uvidíme.