Patříte spíše ke svátečnějším střelcům. Užíváte si o to více gólovou radost?
V současné době tomu tak je, ale nejsem s tím spokojený. I když musím v zápasech plnit další úkoly, vracet se a více toho oběhat, aby se starší kolega v útoku Martin Švehla tolik neunavil, přesto bych měl být produktivnější. Každý gól si vždy užívám, baví mě dávat brány a pak se se spoluhráči objímat (smích).

Věříte, že se teď střelecky chytíte?
Jsem rád, že jsem se v posledních dvou utkáních prosadil a doufám, že jsem to prolomil a bude se teď více dařit mně i týmu.

V předchozích rozhovorech jsem se dozvěděl, že patříte k hlavním sponzorům dokopné. Jak je to s vaší pozdní docházkou na tréninky a zápasy?
Je pravda, že dochvilnost není mou silnou stránkou, avšak nemyslím si, že pokladníci jsou úplně poctiví lidé. Jsem vskutku jeden z nejvíce přispívajících do týmového prasátka. Nevím, kolik to celkem dělá, ale na mé poměry jsou to nekřesťanské cifry (povzdech).

Jak to bylo tehdy, když jste dojel na špatné místo zápasu?
Jsme v týmu dobrá parta kamarádů, takže na nikom nezůstane nit suchá. Tohle byl prostě omyl, který se v kabině nevyplácí, chválí mě za to doteď. Je to už několik let zpět, hráli jsme domácí utkání v azylu v Chotěšově kvůli rekonstrukci našeho svatostánku ve Lhotě. Jel jsem na zápas standardně na poslední chvíli, dával jsem svému focusu pořádně zabrat a naštěstí jsem dojel asi minutu před stanoveným časem srazu na zápas. Uff, bez pokuty. Pak jsem ale koukal, že jsem tam bohužel sám. Hráli jsme totiž, myslím, ve Vejprnicích. Do šatny se mi potom mezi kluky fakt nechtělo.

Inspiroval jste se jedním z dílů seriálu Okresní přebor?
To ne (smích). Možná to trochu připomínalo, ale zde nehrála roli navigace a Chotěšov je i na mapě.

Prý jste se v týmu pasoval do role Francesca Tottiho. Jste si na hřišti tak podobní?
Měl jsem podle trenérových pokynů hrát spíše pod hrotem, takže na pozici Tottiho. Vzpomněl jsem si i na další atributy, které nás spojují. Například výjimečná ofenzivní kreativita, herní přehled, kopací technika a oddanost jednomu klubu. Před výkopem jsem tuto paralelu v kabině musel zmínit (smích).

Z kabiny jsem slyšel, že trenér Petr Nykles má ve vás velkou důvěru a staví na vás veškerou taktiku. Co je na tom pravdy?
Úplně se s tímto tvrzením neztotožňuji. Důvěru jsem naopak od trenéra dlouho necítil, největší oblíbenec určitě nejsem. To je Kuba Kohout, k němu domů dokonce jezdí trenér před zápasem koukat na animované filmy. Jsou doslova jedno tělo. Myslím, že ta nedůvěra z počátku sezony ovlivňovala i můj klid v koncovce. Řekl bych, že spíš už nemá kam sáhnout, tak se to teď zlepšilo a občas mě i pochválí

A jaké to je hrát s Jakubem Kohoutem?
Kuba je takové drobnější stvoření, co je hodně slyšet na hřišti i mimo něj, což je u kapitána, stopera žádaná vlastnost. Je to starší pán se zkušenostmi a vzadu to drží dobře, má i dostatek sebevědomí vyvést míč dopředu a podpořit útok, což nám pomáhá.

Na kolika gólech se chcete zastavit v letošní sezoně?
Nad tím moc nepřemýšlím. Chtěl bych hlavně, abychom se celý mančaft fotbalem bavili, sbírali body, drželi sev horní části tabulky, a když to půjde, budu rád, že sek tomu přičiním sám i nějakou brankou. Na střílení gólů máme ve svých řadách hlavně zabijáka Martina Švehlu.

Lhotě jste věrný skoro už 19 let, což je na dnešní dobu hodně netypické. Čím to je, že vás klub tak uhranul?
Do Lhoty jsme přestoupili s bráchou v 15 letech z Bolevce a od té doby se nás nezbavili. Líbí se mi tu, ve Lhotě máme skvělé zázemí a vždycky tu byla dobrá parta. Nebyl nikdy důvod to měnit.

Neměl jste nikdy žádné nabídky odjinud?
Párkrát už se ozvali kluci z béčka, že už je čas, jinak nic konkrétního kupodivu nepřišlo (smích).

Očekávám, že ve Lhotě plánujete i zakončit kariéru. Je to tak?
Rozhodně. Říkal jsem si, že dám dvacet sezon a pak mi vyvěsí u stropu dres, na rozlučku přijde plný dům a já pak pověsím kopačky.