Na jaře jste pomohl Rapidu k záchraně 11 vstřelenými brankami. Jak hodnotíte ten půl
rok?
Těžko se mi to hodnotí, protože jsem se do konce května ukázal snad jen na třech trénincích a na hřišti jsem až do zápasu s Bolevcem nepředvedl vůbec nic. Poslední dva měsíce na Rapidu pro mě však byly v celé kariéře rozhodně nejlepším fotbalovým zážitkem. A to nejen díky úspěchům na hřišti, ale také zejména pohodě v kabině, což byl podle mě klíčový
faktor v boji o záchranu.


Co podle vás vedlo k tomu, že jste se nakonec vyhnuli nepříjemným barážím či dokonce sestupu?
Na konci soutěže nás výborně držela obrana, která v osmi zápasech inkasovala jen devět branek. Zejména bych pak chtěl vyzdvihnout Pavla Nového a Jana Bučka, kteří se ve věku 41 a 38 let rozhodli pomoci Rapidu k záchraně a stali se základním stavebnímkamenem obranné řady Troufnu si tvrdit, že jen díky jejich poctivé a tvrdé práci jsme sezónu ukončili na desátém místě se ziskem čtyřiceti bodů.

Přeštice (na archivním snímku ve žlutých dresech) byly v divizi nejúspěšnějším celkem z Plzeňského kraje.
Krajští zástupci měli v divizi úspěšnou sezonu ověnčenou postupem Přeštic

Berete zpětně jako dobrý krok, že jste se rozhodl v zimě jít na Rapid?
Asi bych měl zmínit, že rozhodnutí, která mě nakonec v půlce března přivedlo na Rapid, bylo spíše osobního rázu, než rozhodnutí týkající se mé fotbalové kariéry. Původně jsemvůbec neměl v úmyslu na jaře hrát fotbal. Trenéři Rapidu však byli ochotni tolerovat mé speciální požadavky a nakonec jsem jim proto kývl na nabídku.

Je cítit, že jste se na Rapidu viditelně pookřál. Je to tak?
Po několika letech jsem tam konečně našel chuť do fotbalu, navíc jsme se dokázali zachránit. Zároveň jsem se díky tomu stal součástí poslední sezony trenéra Myslivečka. Mohl jsem tak svými výkony přispět k tomu, aby ani na konci nepoznal hořkost sestupu. Tímto bych mu chtěl ještě jednou pogratulovat k jeho skvělé kariéře a popřát mu jen to nejlepší do budoucna. Přestup na Rapid byl tedy dle mého názoru krokem přímo dokonalým, nikoliv pouze dobrým.

Už víte, kde budete působit v další sezoně? Již bývalý trenér Doubravky Zbyněk Kočí říkal, že teď to budete mít s návratem na Senco lehčí, když tam nebude už trénovat. Navíc odešel kanonýr Lukáš Roubal…
O návratu jsme s trenérem vtipkovali na Sencu, když mě Dan Boček vítal na konci června zpátky v týmu. Konec trenéra Kočího mě však mrzí, protože Senco od odchodu Pavla Vaigla rozhodně nemělo větší kvalitu na trenérském postu. Jsem však přesvědčen, že nový trenér bude dostatečnou náhradou. S Lukášem také odešlo 15 gólů a asi 14 asistencí, což jsou neuvěřitelná čísla. Pokud
se vrátím do sestavy, je laťka nastavena rozhodně velmi vysoko.

Fotbalisté Viktorie Plzeň remizovali na závěr přípravy v rakouských Alpách s Besiktasem Istanbul 0:0.
Generálka odkryla karty. Jak by mohla vypadat sestava viktoriánů ve Finsku?

Patříte ke gólovým hráčům, kterých je jak šafránu. Zároveň ale jste dosud neukázal úplně veškerý potenciál, co máte. Čím to je?
Nemohu říci, že bych snad byl někdy spokojený s tím, jak pro mě dopadla kterákoliv sezona od doby, co jsme přišel do mužů. Vždy je prostor pro zlepšení, ale ne vždy se ke zlepšování najde chuť. Od roku 2019 jsem navíc v podstatě vůbec netrénoval a v této sezoně jsem si spíše mohl počítat okamžiky, kdy jsem se na hřišti málem poblil, než dal nějaký gól (smích). Když už jsem ale byl na hřišti, tak jsem vždy dělal vše pro to, abych co nejvíce přispěl týmu. V tom chci rozhodně pokračovat i do budoucna.

Předtím vás provázela často zranění kolene. Už je vše v pořádku?
Na podzim jsem si upřímně nedovedl představit, že bych na hřiště ještě někdy vyběhl bez ortézy na operovaném koleni. V průběhu podzimu jsem si navíc musel musel nasadit ortézu i na druhé koleno, které jsem nadměrně zatěžoval. Před mým prvním zápasem za Rapid proti Tlumačovu jsem však přijížděl do Plzně na poslední chvíli a v poněkud rychlé a hektické přípravě jsem si obě ortézy zapomněl doma. Musel jsem tedy do utkání nastoupit bez nich. Od té doby jsem je již nepoužil a kolena stále drží. Budu tedy doufat, že to tak bude i nadále.

Máte ještě nějaké velké fotbalové cíle, nebo hrajete už jen na žízeň?
V červnu mi bylo 26 let, což už není věk pro nějaké větší fotbalové cíle. Pro nadcházející sezonu jsem se však rozhodl, že fotbalu přiřadím o dost větší prioritu než v předchozích letech. Kam mě toto rozhodnutí zavede, nechám ve hvězdách. Mým cílem ale vždy bylo, je a bude hlavně to, abych byl šťastný na hřišti i mimo něj.

Plzeňská posádka Václav Pech - Petr Uhel s vozem Ford Focus WRC na trati Bohemia rallye.
Pech: Doufám, že přehřátím neutrpěl motor větší škody. To by byla pohroma