Proti Lhotě jste vstřelil vítěznou branku na úplném konci zápasu, když jste si nadvakrát dorazil míč do branky. Jak velká byla radost?
Radost to byla obrovská, vlastně do teď pořád tak nějak je. Rozhodnout derby v poslední minutě je asi sen každého fotbalisty, nehledě na to, jaká je to úroveň. A ještě to oslavit před soupeřovým kotlem, takže jsem moc rád, že se mi tohle splnilo. Hlavně za to, že ten gól přinesl tři body a pomohl jsem tím týmu k dalšímu vítězství v naší jarní krasojízdě (úsměv).


Ulevilo se vám hodně, když se po první střele míč odrazil znovu k vám a mohl jste tak zakončovat do prázdné branky?
Ulevilo a hodně (smích). Ta první střela nebyla špatně mířená, ale postrádala potřebnou razanci. Obránce ji doběhl a odkopl to přímo na mě. Tentokrát už to tam naštěstí padlo. Určitě bych si to dost vyčítal a asi bych v ten večer moc nespal. Přemýšlel bych nad tím, jak by to asi dopadlo, kdybych to dal. Díky bohu jsem tohle řešit nemusel. Naopak mě ten gól nakopl a dodal mi motivaci pokračovat v tvrdé práci. Doufám, že mi teď začne padat víc gólů (úsměv).

Paradoxně hned další den jste nastoupil za vaše béčko, kde jste schytali debakl 1:14 od Rapidu. Nezkazil jste si tak radost z předchozí výhry?
Chuť z toho vítězství a gólu mi to nevzalo, ale postavilo mě to zpět nohama na zem a ukázalo, že je na čem pracovat. K výsledku nemám moc co říct, bylo to zasloužené.

Trenér vás využívá na pravé straně, v obraně nebo v záloze. Dříve jste ale hrával ve středu zálohy. Proč jste v Chotíkově změnil pozici?
Je to tak, na křídelního hráče si mě převedl až Kůča (Petr Kučera pozn. red.) (smích). Ze začátku to pro mě bylo složité přizpůsobit se nové pozici, ale neměl jsem na výběr. Vzhledem k tomu, že na střed zálohy u nás máme hráče jako David Míka, Lukáš Kuhajda, Jirka Kellner a i Kůču, který je spíše podhrotem, ale patří do středu, kde tvoří hru. Měl jsem dvě možnosti, buď se s tím smířit, že hrát nebudu, nebo se kousnout a naučit se hrát na lajně.

Zvykl jste si?
Zamakal jsem a snažil se prosadit na křídle. Teď se na pravém křídle cítím nejlépe a myslím si, že tam dokážu nejlépe uplatnit své silné stránky. Během zimní přípravy a poháru jsem ale hrál na úplně novém postu, a to jako pravý obránce. Myslím, že ten post mě opravdu bavil a zápasy na něm jsem si užil. Takže bych si nevadilo zahrát si na tomto postu znovu (úsměv).

Už je to rok, co jste odešel do Chotíkova ze Stříbra. Berete to jako dobrý krok?
Bylo to skvělé rozhodnutí a krok vpřed. Díky tomu jsem poznal spoustu skvělých lidí, kterých si vážím, že je mám kolem sebe. Kromě kamarádů mi tento krok pomohl i fotbalově. První půl rok jsem sice proseděl na lavičce, ale tolik věcí, kterých jsem se naučil a zjistil, bych nezískal hraním v základní sestavě ve Stříbře.

Užíváte si spolupráci se zkušenými hráči?
Je to tak. Jsou tu kluci, kteří mají za sebou nejlepší fotbalová léta ve vyšších soutěžích, jsou zkušení a snaží se ty zkušenosti předat. Komunikují s námi mladšími, radí nám a pomáhají nám ve zlepšování. Jsem rád, že mohu hrát s kluky, kteří hráli třeba třetí ligu nebo v zajímavých soutěžích v Německu, a učit se od nich.

Teď naposledy jste porazili Nepomuk 4:1. Jak cenná byla ta výhra?
Nepomuk patří k nepříjemným soupeřům, takže si těch bodů vážíme. Na soupeře jsme byli od trenéra dobře připraveni po taktické stránce, a povedlo se nám hrát i pěkný fotbal, z čehož máme také radost.

Na jaře jste vyhráli všech sedm zápasů. Čím to je, že se vám tak daří?
Asi kvalitní zimní příprava (smích). V ní jsme snad všechno prohráli. Těžko říct, asi si prostě sedlo, co chceme hrát a trénovat. Teď máme před sebou těžké zápasy, tak doufám, že potvrdíme naši formu i v nich.