Čtyřiačtyřicetiletý obránce, jenž vyzkoušel během své kariéry snad všechny posty s výjimkou brankáře, si tak jen těžko mohl představit lepší rozlučku s áčkem Chotíkova, který skončil v kraji na druhém místě a přepsal tak svoji historii. „Takové oslavy v kraji jsem za 12 let, co tu jsem, nezažil," přiznal Míka

Proti Vejprnicím jste vstřelil dvě branky. Pamatuje si, kdy jste naposledy byl tak gólově úspěšný?
Nepamatuji si, že bych někdy dal v kraji dvě branky. Ale před měsícem jsem vstřelil shodou okolností dvě ve Vejprnicích za starou gardu Slovanu Plzeň (úsměv).

Ono i vaše poslední branka se datuje už hodně dlouho, pokud mám správné informace. Pamatujete si ještě sám, kdy to bylo naposledy?
To je pravda. Moc gólů jsem nedával, spíš jsem se je snažil připravovat, nebo jim zabránit. Vzpomínám si na gól v Domažlicích proti tamnímu béčku. Sám ale už nevím, v kterém roce to bylo. Na tyto statistiky nikdy nebyl, většinou mi to někdo připomněl.

V letošní sezoně jste už, ať už v áčku nebo béčku, neodehrál příliš zápasů. Čím to bylo?
Chtěl jsem, aby hráli ti mladší, ať sbírají zkušenosti. Zůstal jsem jen v záloze, kdyby nás bylo málo či jsem zapadal trenérovi do sestavy. Já toho ani moc za celou sezonu nenatrénoval, a na jaře to bylo ještě slabší než na podzim. Chodil jsem hrát občas za starou gardu Slovanu Plzeň či se šel proběhnout jen tak sám od sebe. Bez tréninků je vidět, že odpadá fyzička. Byl jsem tak rád, že pak mohu při zápase okolo 60 minuty střídat (úsměv).

Co říkáte na letošní skvělou sezonu v krajském přeboru, v níž jste skončili s Chotíkovem na skvělém druhém místě?
Sezona se podařila na výbornou. S Petrem Kučerou jsme dali dohromady skvělou partu lidí a fotbalistů, náramně se nám rozstřílel náš sniper Míra Lopata. Vše již od začátku sezony fungovalo a my ten vlak nenechali zastavit. V Chotíkově jsme přepsali historii klubu, nejlépe jsme se umístili na 4. místě, jsem za to moc rád.

Zároveň Tachovu gratuluji k vítezství v soutěži, mají v týmu hodně dobrý fotbalistů. Mrzí mi jen vyjadřování tachovského pana Ptáka na adresu našeho klubu, které nebylo podložené a divím se, že to má zapotřebí. Slušně řečeno.

Jste tedy asi rád, že se s Tachovem další sezonu nepotkáte?
Tak to právě není, spíš naopak. Tachov má dobrý tým a snaží se hrát fotbal jako my. Zápasy proti lepším týmům jsem vždycky preferoval, člověk je více namotivován podat to nejlepší co v něm je a chce je porazit. Určitě se s nimi někdy ještě potkáme (úsměv).

Po událostech v posledním vzájemném zápase by o emoce nebyla nouze, viďte?
Emoce by tam určitě byly, ale někdo jako Kůča (Petr Kučera, hrající trenér Chotíkova pozn. red.) je má rád a nakopnou ho ještě k většímu výkonu. Máme jim co oplácet. Tak nad bude jejich trávník v lepší formě než údajně u nás, až se potkáme.

Byly velké oslavy po historickém umístění?
Takové oslavy v kraji jsem za 12 let, co tu jsem, nezažil. Skandovalo se celý večer, pivo a kořalka tekly proudem a i jízda osmi skandujících lidí osobním automobilem ukazovala, že se bavíme na výbornou a něco jsme dokázali.

Jak to vidíte se svojí fotbalovou budoucností. Budete hrát i příští sezonu?
Zápas proti Vejprnicím byl v kraji můj poslední. Myslím si, že jsem se rozloučil nejlépe, jak to šlo (úsměv). Jak se říká, v nejlepším je dobré přestat. Proto velké díky Luboši Filipovi za to, že mi přivedl zpátky z Německa do rodné obce a díky všem hráčům, s kterými jsem mohl hrát krajskou soutěž v Chotíkově. Ohledně hraní za béčko se ještě rozhoduji, ale za starou gardu Slovanu plánuji nastupovat i nadále.

Loučíte se společně s bráchou Davidem, který je nyní ve stavu zraněných, nebo ještě bude pokračovat?
Brácha si zrovna proti Tachovu zlomil kotník a první slova byla, že taky končí. Pracuje jako OSVČ a nemůže si dovolit takhle marodit. Teď už rehabilituje a osobně si myslím, že se na trávník v kraji ještě podívá.

V Chotíkově jste společně více než deset let, zároveň jste se sešli i na jiných adresách. Jak dlouhou už spolu hrajete?
Za muže hrajeme od jeho osmnácti, tak je to už skoro 25 let… To číslo mě celkem překvapilo (úsměv). Zároveň se určitě na hřišti ještě někdy potkáme, třeba založíme starou gardu Chotíkova. Díky ti za vše náš malej (úsměv).

V Chotíkově zároveň vykonáváte i roli sekretáře. Jak náročná to je práce?
Je to tak, sekretáře u nás dělám již desátým rokem. Práce je to hlavně časově náročná, v průměru dvě hodiny denně. Ty hledám při dvou dětech, přítelkyni a dalších zájmech většinou v nočních hodinách. Když se člověku něco podaří, tak vás to pak baví. Tímto bych chtěl mé přítelkyni Jolaně poděkovat za toleranci se této práci věnovat, občas je toho až moc.