Žákovská léta strávil doma v Nýřanech, kde shodou okolností bydlel i legendární trenér Josef Žaloudek, v té době šéftrenér mládeže Viktorie Plzeň. „Pepíka jsem znal už jako žáček, kdy vedl okresní a krajský výběr. Rodiče mě však pustili do Plzně až v dorostu, když jsem šel studovat elektrotechnickou průmyslovku,“ vypráví Radomír Havel.

Ve Viktorii prošel pověstnou náročnou Žaloudkovou školou. „Byl přísný, nikomu nic neodpustil. Dohlížel, abychom nezanedbávali školu, ale uměl být i kamarádský. Když jsme se s Pavlem Nedvědem, který u Pepíka přes týden bydlel, vraceli po tréninku do Nýřan, koupil nám do vlaku limonádu,“ vzpomíná.

Vytáhlý gólman chytal už v sedmnácti za ligový dorost, v juniorce pak sbíral zkušenosti v divizi. Když měl za sebou dva roky vysoké školy, vytáhl si ho trenér Zdeněk Michálek do prvoligového áčka. Debutoval v utkání proti Bohemians Praha. „Vedli jsme 4:0, do konce chybělo asi dvacet minut a trenér Michálek mi řekl, abych se připravil, že vystřídám Michala Čalouna,“ vybavuje si svoji premiéru v nejvyšší soutěži.

V první lize odchytal 89 utkání. Nejvíce v Plzni (69), šest zápasů v Olomouci a čtrnáct v Teplicích, kam na začátku roku 2000 přestoupil. V Olomouci, kam odešel hostovat po sestupu Viktorie do druhé ligy na půl roku krýt záda mladému gólmanovi Burešovi, si zachytal i Pohár UEFA proti Mallorce. „Byla to zajímavá zkušenost, ke které bych se tehdy v Plzni nedostal,“ míní.

V Teplicích jeho ligovou bilanci limitovala vážná zranění. Na začátku angažmá si při souboji na halovém turnaji v Německu zlomil žebro, které mu propíchlo plíci. Na konci zimní přípravy si pak zlomil kotník. Když se dal dohromady a bojoval o místo v brance, do třetice si utrhl křížové vazy v koleni. Smůla na druhou.

Po vypršení smlouvy v Teplicích se o něj zajímaly České Budějovice. „Podepsal jsem na jihu Čech smlouvu, ale po měsíci mně oznámili, že žádná smlouva neexistuje. Byl jsem bez práce a vrátil se s rodinou do Plzně. Ozval se mi Michal Herych, tehdejší prezident Viktorie, zda bych mu v klubu nepomohl. Kývl jsem na jeho nabídku a stal se výkonným ředitelem,“ líčí svůj přestup z fotbalové branky do kanceláře.

„V roce 2007 koupil klub Miroslav Kříž a chtěl, abych zůstal. Ještě nějaký čas jsem ve Viktorce působil, ale pak jsem fotbalové prostředí opustil. Nastoupil jsem do investiční a finanční společnosti Michala Herycha,“ říká vystudovaný inženýr, který se rovněž zabývá daňovým poradenstvím. Jeho služeb využívala spousta ligových fotbalistů. „Když jsem byl ve Viktorce, dělal jsem daně skoro celému mužstvu,“ usmívá se.

Radek žije s rodinou v Plzni, s manželkou Evou vychovávají dvě dcery – dvacetiletou Anetu a o rok a půl mladší Terezu.

Havel, který letos v únoru oslavil osmačtyřicáté narozeniny, se musel v životě vyrovnat s velmi nebezpečnou zkušeností, kdy se ocitl na hranici života a smrti. Dvakrát v rozmezí třinácti měsíců ho postihla plicní embolie. „Naštěstí to pokaždé dobře dopadlo, což přičítám i dobré fyzické kondici. Doživotně si musím ředit krev a vyhýbat se kontaktním sportům,“ zdůrazňuje vášnivý cyklista a golfista, který za rok najezdí na kole až 14 tisíc kilometrů.

„Ke kolu mě přivedl můj kamarád, bývalý mezinárodní rozhodčí Jaroslav Jára. O víkendech jezdíme celoročně s partou kolem bývalého cyklistického reprezentanta Františka Raboně staršího. Jezdím cyklistický závod Fanatik, dám si nejdelší trať 340 kilometrů za jeden den,“ dodává Radomír Havel, jenž stále drží palce Viktorii. „Kluci hrají evropské poháry, o tom se nám mohlo jen zdát. Dostat se třikrát do Ligy mistrů, to je obrovský úspěch. Moc jim přeji, aby se Liga mistrů do Plzně vrátila,“ dodává Radomír Havel.