Čtyři trefy hrajícího trenéra. Bolevecký Bublík se pasoval na snajpra

V souboji s Mochtínem už v 6. minutě otvíral skóre, soupeř bleskově srovnal, ale Bublík pak po pauze svými zásahy v 55., 57. a 67. minutě soupeře definitivně zlomil. „Hosté mohli ještě do půle přidat i druhý gól z penalty, ale tu zneškodnil skvělý Körner v bráně. Po přestávce jsme pak zvýšili na 2:1, 3:1, jenže soupeř s přispěním štěstí dal znovu kontaktní branku. Teprve potom nám to tam napadalo a za jednoznačnou výhru jsme rádi,“ uvedl.

A jak se rodil jeho střelecký rekord?

„První gól byl náhodný. Šlo o centr, který propadl gólmanovi do sítě. Druhý padl po přihrávce do vápna a lobu, třetí po střele z vápna a čtvrtý z dorážky po rohu,“ popsal zásahy hrdina zápasu, který si tak své brankové konto v sezoně vylepšil na jedenáct tref. „A všechny jsem je dal na jaře,“ podotkl zkušený záložník. „Na podzim mi tam nic nespadlo, což se mi za uplynulých třicet let taky nestalo. Sváděl jsem to na problémy s kýlou, byl jsem na operaci, a jedenáct gólů za jaro snad ukazuje, že je pořád na čem stavět,“ řekl borec, který vedle mateřského Bolevce kopal v kariéře ještě za Vejprnice, Doubravku a Domažlice. Vždy šlo o divizi. „Ve Vejprnicích jsem byl osm let, v Doubravce sezonu, v Domažlicích tři a byly to dobré roky, fotbalově i jinak,“ konstatoval Bublík.

Bolevec urval v závěru remízu. Šťastný bod, uznal Bublík po zápase v Sušici

Vedle jedenácti gólů si však hrající kouč připsal v sezoně i deset žlutých karet a jednu červenou. „Od žáků jsem měl rád vyhecované zápasy, emoce na hřišti. Jednoznačné vedení o čtyři góly mě nebralo, zato když se muselo jít na krev od začátku do konce, to bylo něco pro mě. A s tím jsou spojené i ty karty,“ vysvětloval s úsměvem Bublík, který mimo fotbal působí v malé stavební firmě.

Bolevečtí jsou dvě kola před koncem I. A třídy dvanáctí, když tým po tragickém podzimu bez jediné výhry, jen třech remízách a pádu na poslední místo na jaře zase ožil. Jenže k záchraně to nejspíš stačit nebude.

„Jsme sice čtvrtí od konce tabulky, ale vzhledem k situaci v divizi nás to nespasí. V I. A třídě nastane masakr a dolů půjde rovnou pět týmů,“ řekl Bublík. A to Bolevec ještě v uplynulé sezoně hrál krajský přebor. „Paradoxně si myslím, že pokud bychom se udrželi v přeboru, a nevyšlo to o jediný bod, tak bychom tam hráli důstojnější roli než teď v I. A třídě. V té jsme museli daleko víc tvořit, což nám zatím tolik nejde. Dopláceli jsme i na personální problémy. Často za nás hráli patnáctiletí, šestnáctiletí kluci, pro které bylo těžké zvládat zápasy za dorost i za muže. Ale z dorostu vycházejí další šikovní mladíci, k tomu my staří, takže věřím, že se zase odrazíme směrem vzhůru,“ prohlásil Michal Bublík, který jako hrající trenér cepuje tým Bolevce už šest nebo sedm let. „Neměli jsme trenéra a než přivést někoho, kdo nezná prostředí a situaci v klubu, tak bylo jednodušší to vzít na sebe. Ale stále se rozhlížíme. Vysněný by byl třeba návrat trenéra Petra Nyklese, tak uvidíme," vzkázal na dálku.

Než absence trenéra na týmové lavičce ho ale víc štve umělý povrch fotbalového hřiště na Prokopávce. „Areál je rekonstruovaný, jenže dát sem umělku nebylo, řečeno mírně, šťastné. Ani se mi nechce vypočítávat zranění kolen, kotníků a dalších potíží, které jdou na vrub tohoto povrchu,“ posmutněle dodal Michal Bublík.